Trocha poezie nikoho nezabije

Žáci I3.B, umělecký pseudonym Petarda (ze vznikající sbírky Elektřina-Internet-Facebook):

FACEBOOKOVÁ ZÁVISLOST

Na facebooku status píšu,

kámoš vedle balí Míšu.

Bzunk sem, bzunk tam,

příchozí zprávy nevnímám…

Z vedlejšího pokoje se och, ach ozývá.
Sluchátka jsem z držáku smetl
a pro sebe si v duchu řekl:
Proč to ta dívka tak prožívá?

Na klávesnici klapy klap,
vedle dílo již dokonáno.
Dívka již spinká
a kámoš dokázal, že je chlap.

Nyní tiše sedí vedle mě,

mlčí, jako by ho tížilo břímě.

Náhle se mě zeptá: „Necháš si to pro sebe, viď?“

S úsměvem odpovím: „Klidně s ní zítra znova přijď.“

Petarda, I3.B (školní rok 2013/2014)

Moje nová škola

V mé volbě hrály roli předměty, jako jsou základy elektrotechniky, technické kreslení, ale taky třeba dějepis, sloh a literatura. Na ty první dva jsem byl velice zvědavý, hlavně proto, že jsem neměl vůbec představu, co se vlastně o hodinách bude dít. První den ve škole jsem byl trošku zmatený a mé pocity byly spíše smíšené. Ani ne proto, že by na mě škola působila nějak negativně, ale už jen proto, že jsem si uvědomil to otravné vstávání a otisk zápisu z hodiny na mé tváři, jak zase dospávám ten všem žákům známý deficit.

Ale zpátky k prvnímu vkročení do nové školy, které bylo možná více než zajímavé. Nejdříve jsme se v jídelně rozdělili do tříd, poté nás naši třídní učitelé provedli po budově a ukázali nám všechny důležité části školy. Do své třídy jsme přišli až nakonec, samozřejmě jsem si vybral místo v poslední lavici, spolu s Filipem. Poté následovalo seznámení s dlouhým, možná až zbytečně moc dlouhým školním řádem. Nakonec jsme ještě probrali pár třídnických věcí a ukázali si rozvrh, který se pak ještě asi třikrát měnil.

Po adaptačním kurzu, na kterém jsem bohužel kvůli fotbalovým povinnostem nemohl být, se už naplno rozjela výuka. Ta bude už na první pohled drsnější a o dost náročnější, než jsem si představoval, ale co se dá dělat, jsme na střední. Někteří učitelé jsou velice příjemní, někteří vůbec, jak už to tak na školách bývá.

Přesto jsem spokojený, že tu jsem a že tu můžu studovat. Byl bych velice rád, kdyby se můj názor během dalších školních let moc neměnil. Doufám, že tu ty 4 roky neprotrpím a zvládnu je bez větších problémů. Očekávám skvělé zážitky, ale i těžké životní situace, které se tu naučím zvládat.

Dan Krejdl, E1.A (školní rok 2013/2014)

Adapťák 2013

Ve dnech 4. až 6. září 2013 proběhl adaptační kurz prvních ročníků Střední průmyslové školy V Úžlabině. Studenti se sešli před školou v 9:00 a zhruba po 15 minutách následoval odjezd do Zbraslavic.

Asi v jedenáct jsme dorazili na místo, poněkud chaoticky si rozebrali pokoje a než jsme se nadáli, už jsme odpočívali na posteli. Ale netrvalo dlouho a museli jsme vyrazit na první aktivity, které byly zaměřené hlavně na jména a základní seznámení. Pak následovaly další - pro začátek byly připraveny hry seznamovací, byly spíše oddechové, později přišly hry zaměřené na fyzický výkon. Došlo i na ty logické, kdy museli dát všichni studenti hlavy dohromady a vyřešit záludnější úkoly. Čekaly nás hry s názvy Greenpeace, Létající koberec, Bomba, Pravěcí lidé, Strategie, Jištění na lanech, Stavba voru, Padák pro vajíčko. U žádné z nich jsme se nehádali a nebyla hra, se kterou bychom si nějak neporadili. Seznámili jsme se  - nejen, že jsme zjistili jména těch ostatních, ale poznali jsme i jejich vlastnosti.

Nejlepší bylo, když jsme byli postaveni před úkol vyrobit vor. Na hladině nás však nedrželo dřevo, ale šest duší z pneumatik od traktorů a šest dřevěných kůlů. Co jiného by taky uneslo na vodě přes tunu živé váhy, že? Příprava byla dost zajímavá, bez organizátora, který by se vše pokusil kočírovat, jsme byli v nouzi. Jeden navrhoval to, druhý ono, třetí tamto… Nakonec se ale povedlo postavit neobvyklou konstrukci s vyvýšenou plochou pro našeho instruktora. Trochu nadstandard, že? Přes všechny trable jsme přepluli jezero tam i zpět a s krásným časem čtyřicet jedna minut jsme dosáhli okouzlujícího 4. místa. 

Areál byl velice pěkný, hned u něj byla voda a les. Vysouvací postele vypadaly příšerně, ale to se dalo přežít. Jídlo bylo také dobré, i když ve čtvrtek jsme dostali svačinu až deset minut před večerkou, ale to byl prostě Jack, náš vedoucí. Počasí se také velmi vydařilo.

Tři dny utekly jako voda a my jsme se plni nových dojmů vrátili domů. Podle mě se náš adaptační kurz povedl, všichni se aspoň trochu poznali a třída se docela stmelila.

Bohouš, David, Matěj a Vojta, E1.A (školní rok 2013/2014)

Cyklistický kurz 2013

Již tradiční cyklistický kurz v Sušici se po roční pauze uskutečnil v termínu od 15. června do 21. června. Kurz, který byl původně určen pro třetí ročníky, byl letos posílen o studenty druhých ročníků, kteří nižší zájem třetích ročníků bez problémů vyplnili. Odjezd byl naplánován na sobotu 15. 6. v 7:50 z autobusového nádraží Na Knížecí, kde jsme měli sraz už v 7:30. Jako pedagogický dozor nás až do kempu Jitřenka dovedla ve zdraví paní profesorka Vavroušová. Tam nás už čekala naše kola a zavazadla a také pan profesor Bláha. O něco později dorazil i pan profesor Sláma, který přijel z Prahy příkladně na kole.

Nejprve bylo nutné zabydlet se v chatkách po čtyřech. Po dohodnutí pravidel „hry“ jsme ještě ten den vyrazili na malou, přibližně 14 km dlouhou, testovací jízdu. Pak už nás čekala jenom teplá večeře, rozchod do města nebo prostě odpočinek. Náš první skutečný cíl byl hrad Kašperk. Snídaně byla naplánovaná na 8:00 a na kola jsme usedali zhruba o hodinku později. Všichni byli plni energie, nasazené tempo však bylo přiměřené. Cestou nás čekal také náš první oběd. Někdo se spokojil pouze s polévkou, jiní neodolali a vrhli se na hlavní jídlo. Dosáhnout hradu Kašperk pak bylo možné dvěma cestami s rozdílnou náročností stoupání. Dosažení vrcholu, ale určitě potěšilo v obou případech.

Následující dny probíhaly obdobným způsobem. Jediný rozdíl byl v rozdělení do dvou skupin, podle obtížnosti. Přesněji na skupinu vedenou mužskou částí pedagogického doprovodu a na „dívčí“ tým, posílený o paní profesorku Matouškovou, která dorazila v neděli večer. Toto rozdělení však nebylo pravidelné a proběhlo pouze v pondělí a ve středu. Plány měnily především nastupující vysoké teploty. Ve středu se například nejelo na plánovaný Poledník a dívčí družstvo dokonce nechalo kola odpočívat a podniklo krátký pěší výlet na rozhlednu Svatobor. Za celý kurz bylo možné najet na kole něco přes 300 km (ten kdo jel všechny dny v náročnější skupině) a navštívili jsme místa jako hrad Kašperk, Rabí, Velhartice, Tříjezerní slať, Pramen Vltavy a mnoho dalšího.

Všechny cesty byly kombinací asfaltu, polních cest, lehčího terénu, ale i technických pasáží ve větším terénu. Vyrovnaný byl i poměr mezi náročným stoupáním a odpočinkovými sjezdy. Zájemci mohli cestou obdivovat také krásy šumavské přírody. Během kurzu mohli všichni studenti provozovat také míčové hry, softball nebo hrát společenskou hru monopoly. Potěšující byla určitě i možnost občasného koupání v řece Otavě. Osobně hodnotím cyklistický kurz jako zajímavou sportovní zkušenost, jako příležitost zjistit své možnosti, jako poslední společnou akci se svou třídou a také jako zajímavé prožití končícího školního roku.

Na fotogalerii z cyklistického kurzu se můžete podívat zde.

Michal Fuxa, E4.A (školní rok 2013/2014)