.jpg)
V úterý 30. dubna mohli být
nejen žáci naší školy svědky každoročně se opakujícího úkazu, a to posledního
zvonění maturantů. Akce se konala již druhým rokem v prostorách sportovního
zázemí školy a já osobně si myslím, že se tento způsob osvědčil, neboť když
cestou do školy projíždím kolem jiných škol, vypadá to tam, jako kdyby propukla
vzpoura zvířat v ZOO, na silnicích jsou barikády z popelnic a někteří
kolemjdoucí aby si s sebou raději vzali deštník nebo pláštěnku. Nic takového
ovšem na Žlabu nehrozí.
Za naši třídu (I4.B) jsme celou
akci začali domlouvat ještě někdy během konce loňského roku a musím říct, že se
to vyplatilo. Když jsem ráno v 5:30 s dostatečným předstihem vstával, vůbec mi
to nevadilo, těšil jsem se jako malý kluk. Sice polomátožný ale plný elánu jsem
začal s tátou nakládat aparaturu k ozvučení koncertu, za jehož odehrání musím
poděkovat celé kapele, tedy Petrovi (Asarovi) Zavadilovi, Honzovi (Elimu)
Eliášovi, Pepovi (JDmu) Doškářovi a Standovi Ungrovi, jehož přezdívku bohužel
neznám.
Na plac jsem dorazil podle
plánu přesně v 8:00 a musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen,
okamžitě totiž naběhlo deset lidí a jali se vykládat bedny a kabely z auta,
takhle by to mělo vypadat všude, kam se přijede hrát. Celé auto bylo vyložené
asi za pět minut (na rozdíl od nakládání) a mohlo se začít se zapojováním.
Během naší zvukovky se kolem koulařského hřiště začaly srocovat skupinky žáků z
ostatních tříd, někteří nabízeli občerstvení, jiní zas třeba pořádali soutěž v
míření fotbalovým míčem.
Když přišla první skupina žáku
nižších ročníků, vše se rozjelo naostro, kapela zahrála pecky jako: House of
the Rising Sun, Whole Lotta Love, Free Bird a Nanana. Při poslední zmíněné se
zvedlo publikum a začalo v refrénu doprovázet zpěváka, kterým byl v tomto
případě Pepa Doškář.
Podávané občerstvení jistě
všem, soudě podle jejich výrazů, chutnalo. V návaznosti na to nesmím zapomenout
poděkovat všem, kdo nám přispěli, včetně profesorů a personálu školy. A málem bych
zapomněl na úžasné kostýmy, mezi ty nejvýraznější patří jistě děvčata Romana a
Tomina, rytíř v lesklé zbroji, terorista, šílený vědec, člen jednotky SG,
jeptiška, zaklínač nebo zombie Einstein (mimochodem, když se smíchaly kostýmy
šíleného vědce, zaklínače a Einsteina, vyšel z toho Han Solo). Já osobně jsem
šel za Dopplerův jev, tak doufám, že to všichni pochopili.
Na druhou skupinu mladších
studentů čekalo vlastně to samé, kapela si celý play-list zahrála ještě jednou
a klobásek a steaků také ještě zbylo dost.
Takže abych to tak nějak
shrnul: akce se povedla na 328 %, já jsem si ji strašně moc užil a věřím, že
ostatní také. Snad jsme i probudili okolní domy z letargie všedních dnů. Také bych všem maturantům rád
popřál úspěšné zvládnutí maturitních zkoušek, jak státních, tak profilových, a
doufám, že v podobném duchu se ponesou i další ročníky.
Vojtěch Mašek, I4.B (školní rok 2012/2013)
Autoři fotografií: Pamela
Čáslavová & Vojtěch Mašek
Žádné komentáře:
Okomentovat