pátek 6. prosince 2013

Legenda českého hokeje na Úžlabině

Za velkého zájmu studentů Střední průmyslové školy elektrotechnické, V Úžlabině v Praze 10 proběhla ve středu 4. 12. beseda s panem Augustinem Bubníkem, členem Konfederace politických vězňů a jedním z posledních žijících hráčů, kteří byli v roce 1950 odsouzeni ve vykonstruovaném procesu jako vlastizrádci.

Není pravda, že by se mladá generace o události 50. let nezajímala. Naopak, studenti školy „zasypali“ Gustava Bubníka celou řadou otázek. „Doba prožitá ve vojenském vězení v Domečku patří k nejhoršímu období mého života,“ říká pan Bubník, hokejový hrdina, který strávil v uranových lágrech pět let svého života. „Velmi ho obdivujeme a jsme rádi, že jsme ho mohli mezi námi přivítat, přejeme hodně zdraví a sil k nedávným 85. narozeninám,“ dodávají žáci školy.

Kompletní fotogalerie z besedy zde.



Stanislava Hedrlínová (školní rok 2013/2014)

Slavnostní otevření učebny elektrotechnických měření

Dne 3. 12. 2013 byla na SPŠ elektrotechnické V Úžlabině za přítomnosti místostarostky Prahy 10 Mgr. Ivany Cabrnochové a ředitele společnosti Diametral, spol. s r. o., pana Miroslava Bulky slavnostně otevřena nová odborná učebna elektrotechnických měření. Této akce se účastnili představitelé řady významných firem podporujících odborné vzdělávání na středních školách, zástupci pražských a mimopražských středních odborných škol a ředitelky základních škol Prahy 10.

Vybavení učebny dodala firma Diametral, spol. s r. o., která se specializuje na výrobu a dodávky výukových pracovišť pro školství a technologických pracovišť pro průmysl, výzkum a vývoj. Nově zrekonstruovaná učebna elektrotechnických měření je nyní vybavena šesti pracovišti s laboratorními stoly VarioLAB+ se zavěšenými přístrojovými nástavbami. Tato konstrukce umožňuje na relativně malé ploše zřídit komplexně vybavené laboratorní pracoviště. Přístrojové nástavby jsou vybaveny laboratorními zdroji a dalšími měřicími přístroji, které výrazně umožňují urychlit připravenost měřicího pracoviště k vlastnímu měření. Jednotlivá pracoviště jsou navíc opatřena výpočetní technikou, která dovoluje studentům získávat teoretické podklady k měřeným úlohám a výsledky měření okamžitě zanést do předepsané zprávy o měření. Vyučující má možnost sledovat a opravovat jednotlivé studenty nejenom na jednotlivých pracovištích, ale také přímo od učitelské katedry pomocí softwaru PC Control.


Tato nová učebna by měla přispět k dalšímu zkvalitnění a zejména zefektivnění výuky předmětu elektrotechnická měření v oboru elektrotechnika. Zásluhou použití dalších moderních technologií ve výuce budou studenti Střední průmyslové školy elektrotechnické V Úžlabině lépe připraveni k dalšímu vysokoškolskému studiu i pro budoucí povolání v náročných technických oborech.

Kompletní fotogalerie ze slavnostního otevření učebny zde.


Vladislav Jetenský (školní rok 2013/2014)

pátek 29. listopadu 2013

Bobřík informatiky 2013


Ve dnech 11. až 15. 11. 2013 se uskutečnilo národní kolo 6. ročníku soutěže Bobřík informatiky. Celkem se soutěže zúčastnilo 34 454 soutěžících (loňský ročník 27 550, předloňský ročník 19 280) z 373 škol z celé republiky.

Kategorie Junior určené pro studenty 1. a 2. ročníků středních škol se zúčastnilo celkem 7 303 soutěžících, alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 1 514 soutěžících. Z naší školy v kategorii Junior soutěžilo 11 studentů, alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 6 soutěžících: ze třídy L1.D studenti David Blažek, Jan Jukl a Zuzana Holušová, ze třídy L2.D studenti Jakub Šafránek a Denis Ryšánek a ze třídy E2.A student František Kašpar.

Kategorie Senior určené pro studenty 3. a 4. ročníků středních škol se zúčastnilo celkem 3 600 soutěžících, alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 637 soutěžících. Z naší školy v kategorii Senior soutěžilo 13 studentů, alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stali 4 soutěžící: ze třídy I4.C student Richard Strnad, ze třídy I3.C student Marek Löfler a ze třídy I3.B studenti Jaroslav Vedral a Jan Tajovský.

Nejúspěšnějšími řešiteli na škole jsou student Richard Strnad ze třídy I4.C, který se v kategorii Senior v národním kole umístil na 27. místě z 3 600 soutěžících z celé ČR a student David Blažek ze třídy L1.D, který se v kategorii Junior v národním kole umístil na 29. místě ze
7 303 soutěžících z celé ČR.
Ivana Durdilová (školní rok 2013/2014)

pondělí 25. listopadu 2013

Slavnostní předávání certifikátů ECDL 2013


Ve středu 20. 11. 2013 proběhlo v certifikované učebně ECDL slavnostní předávání prvních ECDL certifikátů, získaných za první rok činnosti střediska ECDL na naší škole.

Po přivítání hostů ing. Honsem pronesl několik slov ředitel školy ing. Jetenský. Poté byla oběma testery a hodnotiteli ing. Suchánkovou a ing. Honsem prezentována historie ECDL testování na naší škole, způsob začlenění sylabů (souhrnu požadavků) a testování ECDL do výuky, včetně využití zpětné vazby z výsledků testů, a hodnocení úspěšnosti našich studentů v jednotlivých ECDL modulech.

Ing. Hons seznámil přítomné s plány na rozšíření akreditace o další moduly. Informoval také o spolupráci na dlouhodobé maturitní práci, umožňující on-line registraci k ECDL testům, a o podání grantu MHMP na ECDL e-learning.

Významným hostem akce byl manažer kanceláře ECDL České republiky ing. Jiří Chábera. Ve svém proslovu zdůraznil nutnost stálého zdokonalování v ovládání počítače a obecný význam ECDL testů pro uplatnění na trhu práce i v běžném životě, a to nikoliv jako důkaz pokročilého zvládnutí určité platformy a konkrétních aplikací, ale obecných principů testovaných typů programů.

Ing. Chábera společně s ředitelem školy pak předali certifikáty úspěšným studentům. Po společném fotografování následovala neformální diskuse s ing. Cháberou. Věříme, že slavnostní předávání ECDL certifikátů se u nás stane tradicí a počet certifikovaných studentů dále poroste.



Lenka Suchánková (školní rok 2013/2014)

úterý 19. listopadu 2013

Postavme školu v Africe

Ve dnech 13. a 14. listopadu proběhla v právě rekonstruovaném vestibulu školy další sbírka Postavme školu v Africe. Ve spolupráci s Člověkem v tísni a studentským parlamentem jsme zorganizovali akci, při níž se vybralo například na 525 sešitů, nebo na 4 lavice, eventuálně 7 tabulí, případně na 21 pytlů cementu...

Poděkování patří studentům tříd L1.D, L2.D a E2.A – vydatně pomáhali při organizaci, ale i všem ostatním, studentům a učitelům, kteří přispěli svým finančním darem.

Do akce jsme letos trochu neplánovaně zapojili i rodiče, na něž při příchodu na třídní schůzky číhali naši výběrčí s kasičkou. I díky nim jsme tak vybrali 4 222 Kč a máme podíl na 0,25 % komplexu stavby zatím poslední školy ve Woininatě.

Tak zase za rok!

Dana Havlíková (školní rok 2013/2014)

pátek 8. listopadu 2013

Úžlabina radši čtverečky

Ve středu 6. 11. 2013 se naše škola (SPŠE V Úžlabině) stala hostitelem oblastního kola piškvorek. Hostili jsme celých 18 týmů, avšak postoupit do vyššího krajského kola mohly pouze 3 vítězné týmy.

Ráno bylo velmi krušné a týmy se od 8 hodin postupně slézaly do úžlabinské jídelny, kde se konala úvodní „prezenčka“, do které byla zahrnuta i pravidla turnaje. Protože se asistentům krajského koordinátora Jirky Erharta podařilo ukořistit 4 zrenovované učebny školy ve druhém patře, týmy byly rozděleny do čtyř skupin a to po čtyřech až pěti týmech.

Poté se odehrál v každé učebně zuřivý a nelítostný boj kroužků a křížků, z něhož mohly přežít a postoupit do play-off pouze dva nejlepší týmy. Do play-off se tedy dostalo 8 udatných týmů, které svedly rytířské klání o výsadu postoupit do krajského kola. Ze začátku byla v některých týmech nervozita, která postupně odezněla po zápase ve stolním fotbálku nacházející se ve školním klubu nebo po hraní logických stolních her na odpočinkových místech. Jíní nervozitu zaháněli hraním si s všelijakými hlavolamy jako je například Rubikova kostka. Ti ostatní, co to měli „na háku“, byli většinou ponoření v záři displayů svých mobilů.

Kolem oběda se konečně začalo hrát play-off, které se hrálo již jen v jedné přeplněné učebně. Celkem rychle se mezi první čtyři dostaly týmy: Máme rádi čtverečky, α-tým, Colorful a Gymvod A-tým. Do finále se nakonec probojovaly týmy Colorful a Gymvod A-team a nakonec přeci jen vyhrál zkušenější A-team. V semifinále pomocí křížků a koleček bojovaly domácí týmy Máme rádi čtverečky a α-tým…. po velkém boji se třetího postupového místa zhostil α-tým.


Pořadí oblastního kola na Úžlabině:

1. místo: GymVod A-Team (Gymnázium, Voděradská 2) ve složení Petr Weisser, Tomáš Kasalický, Vojtěch Vajc, Ondřej Šofr a David Mládek,

2. místo: GymVod Colorful (Gymnázium, Voděradská 2) ve složení Kanwar Šulc, Kristián Šmíd, Lukáš Daňhel, Vo Hoang Quan a Milan Knapp,

3. místo: α-tým (Střední průmyslová škola elektrotechnická, V Úžlabině 320) ve složení Dennis Ryšánek, Jan Jukl, Jakub Sommer, Zuzana Holušová a Petr Andreas.


Ondřej Linha, E3.A (školní rok 2013/2014)



Kompletní fotogalerie je k dispozici zde.

pátek 1. listopadu 2013

Letecký poznávací zájezd do Londýna 2013

Naše škola zorganizovala letecký výlet do Londýna, který se konal od 21. do 24. října 2013. Studenti se seznámili s nejzajímavějšími pamětihodnostmi Londýna. Navštívili jsme Trafalgarské náměstí, prošli jsme se po nejznámějším mostě Tower Bridge, „proletěli“ jsme se na London Eye, strašili nás v London Dungeon a ještě jsme všichni zamávali královně před Buckinghamským palácemUbytování s plnou penzí bylo zajištěno v rodinách. Studenti se rozhodli sepsat deník se svými poznatky a zážitky v anglickém jazyce.

London´s diary

First day (21st October)

First day we met at the airport in Prague.We were in a good mood. We checked in our baggages and went through passport and security control. Milan had to take off his shoes because he seemed to be suspicious J! While we were flying we had some snack. When we arrived a privite minibus was waiting for us, so we travelled to Central London. We got off at Trafalgar Square and then we went to Buckingham Palace. We took the pictures of the palace and went to St. James Park where we found squirrels, geese, ducks and pelicans. It was starting to get dark so we were walking towards Big Ben which was shining from the distance together with London Eye in blue colour. We took the bus again and went to Wallington railway station, our meeting point, where our new families picked us up. Our family was great.

Mirek Rössler, E3.A


Second day (22nd October)
We got up at about 6:40 London time. We had breakfast and our “substitute mumJ drove us to the meeting point. We took the train to London Victoria station. Then we travelled by overcrowded underground. Next we visited Saint Paul Cathedral. After we went across the Millennium Bridge and we visited the modern gallery, called the Tate. Next we went along the river Thames around Belfast, a ship from the 2nd WW. In the afternoon we went shopping to Oxford Street. When we wanted to go back home by underground we found out that it was closed because of many passangers. So we had to walk to Victoria station. It was about 2 miles and we were very tired. When we finally arrived, we waited on the platform sitting on the ground J for about 30 minutes. When the train arrived we boarded very quickly because we wanted to have a seat. We were in Wallington at about 7.45 p.m. Our families picked us up there.

Matěj Brnka, I3.C


Third day (23rd October)
We met at the meeting point and we were ready to leave Wallington. We went to Victoria Station by train. From Victoria Station we walked to see London Eye and London Dungeon. From there we went by ship to Greenwich to see the Cutty Sark and the Maritime Museum. It was a very nice weather. We were walking in the park and having „fish and chips“. From there we went by overrail without a driver to Shadwel. After we had to change at West Croydon and finally we got to our meeting point ready for the last night.

Vítek Kulhánek, I4.D

Last day (24th October)
On Friday, our last day in England, we had a meeting point at Wallington train station at 8 o‘clock. After that we went to Picadilly Circus by bus where we had some time for doing the shopping. Then we went by bus to the airport. When we arrived at the airport we went throught the security and passport control and everything was fine J!  Our flight was very short and pleasant but not very quiet because of 4 little babies who were crying all the time. After we landed, we went throught the control again and after that finally we could go home.

This trip was very nice and useful, living with English family was very rich experience. Now I hope I will visit this country again.

Tomáš Filoun, I4.D


Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde.

středa 23. října 2013

Vídeň


V pátek 4. 10. jsme jeli navštívit naše jižní sousedy. Zájezd byl určen pro 1. až 4. ročník, hlavně pro ty, kteří mají jako volitelný německý jazyk. Tentokrát jsme vstávali o něco dřív, ne jako běžně, když jdeme do školy. Ráno byla ještě tma, trávník ojíněný a taková zima byla, že auta, zaparkovaná v naší ulici, se třpytila námrazou. Před šestou hodinou jsme už stáli před školou.
Za chvíli přijel autobus. Hurá! Konečně jsme vyjeli vstříc novým zážitkům. Jak jsme se tam dostali, to nevím, celou dobu jsem prospala, protože jsem musela velmi brzo vstávat. Občas mě budilo chrápání mých stejně znavených spolucestujících a chroptění reproduktorů, které se střídalo s občasným výkřikem: „Jé, podívejte se!“
Vídeň! Konečně jsem ji viděla při pohledu z okna. Právě začínala naší milou průvodkyní komentovaná okružní jízda městem. Nevěděla jsem, kam se mám koukat dříve. Autobus nás vozil na různá místa. Postupně jsme navštívili tyto lokality: Hundertwasserhaus, Schӧnbrunn, Hofburg, Maria Theresien-Platz, sbírky Rudolfa II. Hodinu a půl před odjezdem jsme si vytvořili malou skupinku a šli jsme sami, kam jsme chtěli. Třeba do metra, do parku, kde se střídaly stezky pro cyklisty a chodce, po obchodech. Kdo měl hlad, ten neodolal a ochutnal místní pečivo nebo pizzu. Také focení nás velmi bavilo. Máme spoustu snímků. Zvláště záběry zámku Schӧnbrunn a přilehlého parku mě fascinovaly. Jiní si pořizovali spoustu suvenýrů. Mezi nejznámější a nejvyhledávanější patří tzv. Mozartovy koule. Je to vyhlášená pochoutka z marcipánu a různých druhů čokolády. Na jejich obalu je vyobrazena busta rakouského rodáka (Salzburg). Byl to nejznámější hudební skladatel své doby. Při pobytu v této zemi se s ním setkáváme téměř na každém kroku.
Začalo se ochlazovat. Autobus sice přijel o něco později, ale byli jsme rádi, že už dorazil, protože nám byla docela zima. Při vyprávění svých zážitků jsme se celou cestu zpátky často smáli. Měli jsme si opravdu hodně co povídat. A proto nás často v reproduktorech paní profesorky napomínali, abychom se zklidnili.
Výlet jsem si moc užila. Viděla jsem spoustu zajímavých věcí a odvážím si spoustu různých zážitků, které si budu určitě dlouho pamatovat. Bylo to fajn. Vřele doporučuji!
Veronika Baštová, L2.D (školní rok 2013/2014)

pondělí 21. října 2013

23. ročník přeboru školy v orientačním běhu

V pátek 4. října se konal na naší škole 23. ročník orientačního běhu. Studenti se mohli dobrovolně přihlásit do konce září. Kromě výhry mnohé přilákalo i to, že nemuseli do školy. Já jsem ale soutěživý typ, a tak jsem si chtěl dokázat, že to zvládnu. Běhu jsem se účastnil již podruhé a mohu ho vřele doporučit. Není přeci nic lepšího, než si po ránu zaběhat a dostat za to odměnu!

Když jsme ráno přijeli na místo srazu, tedy na autobusovou zastávku Řepčická, bylo sice ještě chladno, ale nízká oblačnost napovídala, že tomu tak dlouho nebude. Nemohli jsme zapomenout navštívit přilehlý obchod, abychom si koupili nutný cukr na rychlé doplnění energie. Zatímco jsme v počtu 15 lidí čekali, až bude ten správný čas, tedy devět hodin ráno, mohli jsme si prohlédnout mapu Hostivařského parku, ve kterém se orientační běh každoročně koná. Vzhledem k tomu, že bydlím poměrně blízko od tohoto parku, nebál jsem se, že bych se ztratil.

Bylo krátce po celé, ale plný počet, tedy 17 lidí, stále nedorazil. Bylo tedy jasné, že by nebylo rozumné čekat a naši tělocvikáři začali pomalu po minutě vypouštět nás, soutěžící. Já jsem běžel jako desátý. Třicet vteřin před tím, než jsem měl vyběhnout, jsem dostal orientační mapu. To je mapa, na které jsou vyznačená stanoviště a je na ní připnutý papírek s přesně daným místem, na kterém se jaké stanoviště nachází. Tedy, pokud 3. stanoviště bylo u plotu obory, byl na mapě kroužek v tomto místě a na přiloženém papírku bylo napsané plot u obory.

Nastal pravý čas. Dostal jsem zelenou. Nechtěl jsem za žádnou cenu skončit jako poslední a tak jsem co nejrychleji vyběhl. I přes to, že se ranní mrazík začal vytrácet, prudké nadechování vzduchu do plic nebylo nikterak příjemné. Až když jsem doběhl k prvnímu stanovišti, došlo mi, že na nás profesoři udělali menší chyták. Kdybych totiž neběhal po stanovištích postupně ale běžel bych nejdříve ke 3., potom ke 2. a teprve až potom k 1. stanovišti, ušetřil bych si mnoho času. Byl jsem už ale uprostřed celé této pomyslné dráhy a tak se nedalo nic dělat. Řekl jsem si, že to tedy vezmu postupně. Později jsem se dozvěděl, že jsem nebyl sám, kdo na toto přišel, ale nikdo už nestihl odbočit v čas tak, aby si cestu co nejvíce zkrátil.

Přiznám se, že některá stanoviště byla trochu obtížnější, ale když jsem se blížil do cíle, byl jsem rád, že mě můj orientační smysl mnohdy podržel. Když jsem doběhl do cíle, nebylo ještě zcela jisté, kolikátý budu, ale vzhledem k tomu, že daleko za mnou nikdo nebyl, dozvěděl jsem se po nějaké době, že jsem doběhl jako desátý. Potěšilo mě, že jsem doběhl desátý, když jsem byl číslo deset, ale celkově jsem z výsledku moc spokojený nebyl. Zkazit den mi ale neúspěch nemohl. Dobře jsem se vyspal a aktivně jsem si odpočinul. Proto jsem jel domů s dobrým pocitem a Tatrankou, která mi ten den opravdu chutnala. Věděl jsem totiž, že byla zasloužená. Věděl jsem, že jsem si jí odpracoval.

Škoda, že se nemohu zúčastnit i příští rok. Chtěl bych totiž odmaturovat. No, a vám všem, kteří letos nematurujete, vřele doporučuji: Zúčastněte se i příští rok, vždyť o nic nejde a nic vás to přeci nestojí!

Jan Skopka, E4.A (školní rok 2013/2014)

pondělí 14. října 2013

Studentské předčasné volby 2013

Dne 2. 10. 2013 se na naší škole konaly Studentské předčasné parlamentní volby 2013. Voleb se zúčastnilo 271 žáků, z toho 13 hlasů bylo neplatných a 6 žáků nevolilo. Volby probíhaly ve velice klidném duchu a s hlasováním nebyly žádné problémy. S velkou převahou vyhrála Česká pirátská strana s 93 hlasy, na druhém místě pak skončilo politické hnutí ANO 2011 s 38 hlasy a na třetím místě TOP 09 s 33 hlasy. Více o výsledcích voleb na naší škole viz graf. V Praze pak vyhrála TOP 09 s 20,18 % odevzdaných hlasů a v ČR pak celkově vyhrála také TOP 09 s 17,80 % odevzdaných hlasů. Tímto děkujeme všem žákům (naším voličům) za účast a těšíme se na další účast v příštích studentských volbách.




Kompletní výsledky studentských předčasných parlamentních voleb 2013 jsou zde.



Volební komise Milan Zeithammer, Miroslav Rössler a Jakub Hanč, E3.A (školní rok 2013/2014)

neděle 13. října 2013

Památník Karla Čapka

Jednoho středečního rána (3. 10. 2013) se naše třída vydala za poznáním literárního velikána českého národa Karla Čapka. Cíl naší cesty byl Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a právě do Dobříše mířila kola autobusu z Prahy. Krásné počasí začínajícího podzimu přímo vybízelo ke krátké procházce. Tu jsme absolvovali z autobusové zastávky v Dobříši do nedaleké Strže. Díky příjemnému počasí a dobré náladě jsme se nenadáli a už jsme stáli před samotným památníkem. Památník je vlastně letní vilka, kterou dostal Karel Čapek do doživotního užívání jako svatební dar od Václava Palivce. Je umístěna uprostřed romantické zahrady, která byla Karlovým největším koníčkem. Uvnitř vily nás uvítala velice sympatická paní průvodkyně. Poutavě nám vyprávěla o Čapkově dětství, studiích, jeho dospělém životě a tvorbě.

Expozice památníku se však netýká pouze Karla Čapka, ale i jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové či jeho dobrého přítele a vynikajícího novináře Ferdinanda Peroutky, který byl ve Strži častým hostem. Dozvěděli jsme se například něco o historii domu po smrti Karla Čapka a nahlédli jsme také do jeho autentické pracovny, kterou jako jednu z mála místností pomohla zachovat jeho žena Olga v době, kdy byly ve vile nájemní byty.

Prohlídku památníku jsme zakončili společnou fotkou před vstupními dveřmi vily a vydali se zpět stejnou cestou na autobus. Návštěvu Čapkova památníku mohu vřele doporučit. Pokud vás například zajímá, jaké známky Karel Čapek dostával ve škole nebo jak vypadá jeho maturitní vysvědčení, neváhejte a jeďte se do Strže také podívat.


Michal Fuxa, E4.A (školní rok 2013/2014)

pondělí 7. října 2013

Adaptační kurz 2013

Ve středu ráno jsme jeli na třídenní adaptační kurz do Zbraslavic u Kutné Hory. Tohoto kurzu se zúčastnily všechny první ročníky z Úžlabiny. V devět hodin byl sraz u školy, okolo půl desáté jsme nasedli do dvou autobusů a odjeli jsme. Spousta studentů se seznámila již v autobusu.

Když jsme dojeli na místo, byli jsme rozděleni do několika pokojů. Asi o patnáct minut později jsme se venku sešli, abychom se dozvěděli, co nás na adaptačním kurzu čeká, za kým máme jít, pokud máme nějaký problém, co můžeme a nemůžeme dělat atd. Každé třídě byl přidělen jeden instruktor, ten náš se jmenoval Martin. Po této schůzce šla každá třída se svým instruktorem.

Naše třída jako první hrála několik her na rozpohybování. Poté jsme hráli seznamovací hru, ve které šlo především o zapamatování si jmen ostatních spolužáků. Dále následovala spousta jiných her, například „had“. V této hře šlo především o týmovou spolupráci.

Okolo šesté hodiny jsme šli na večeři.  Poté jsme hráli několik dalších her. Když se setmělo, založili jsme táborák a každý si mohl u ohně opéct špekáček. Večerka byla v deset hodin.

Další den jsme hned po snídani hráli několik dalších her. Jedna z nich se jmenovala „štronzo“, je velmi podobná hře „na babu“. Dále jsme zkoušeli několik her na důvěru. Například tu, ve které jsme se ve dvojicích procházeli v lese. Jeden z dvojice měl zavázané oči šátkem, druhý ho měl navigovat, aby např. nenarazil do stromu.

Po obědě nás čekala stavba voru. Když jsme vor postavili, měli jsme s ním přeplout rybník tam a zpět. Poté následovala další týmová hra. Mezi dvěma stromy byla spletena pavučina z provázku. Úkolem bylo protáhnout všechny žáky z jedné strany pavučiny na druhou. Po večeři jsme hráli seznamovací hru, ve které jsme se dozvěděli něco víc o spolužácích, např. jaké mají záliby, jaké dělají sporty atd.

Jedna z posledních her, které jsme hráli v den odjezdu, byla stavba padáku. Byli jsme rozděleni do několika skupin, každá skupina dostala vajíčko a nějaký stavební materiál. Úkolem bylo sestavit co nejlepší padák, aby se vajíčko při přistání nepoškodilo.

Po obědě jsme si zabalili věci, uklidili pokoje a připravili se k odjezdu. Odjížděli jsme ze Zbraslavic okolo půl druhé, u školy jsme byli kolem třetí hodiny odpoledne.

Martin Šlégr, L1.D (školní rok 2013/2014)

středa 2. října 2013

Voda 2013

Den  1. – odjezd a jak to vše začalo

Dne 7. 8. jsme se sešli časně ráno u autobusu a i přes menší časové zpoždění některých jedinců zdárně vyjeli. Po 3 hodinách strávených v útrobách autobusu jsme dojeli do kempu nedaleko Rožmberka nad Vltavou. Postavili jsme stany, seznámili se s instruktory, se správným zacházením s loděmi a vyřídili spousty dalších formalit. Poté jsme konečně byli puštěni na vodu. Mnozí si s ní nevěděli rady, a tak se do vody vrhali jako naprosto "zkušení vodáci".  Po pár radách od instruktorů a těch zkušenějších, jsme byli rozděleni do posádek a vyhnáni z vody. Do večera bylo volno. Večer bylo tábořiště rozděleno kolem dvou ohňů. Večerka byla sice ve 21:30,  ale mnozí z nás vůbec spát nešli.

Den 2. – aneb první (den) na vodě

Ráno bylo mokré a studené. Mnozí z nás těžce vylézali ze stanu po dlouhé noci. Do 10:00 jsme měli čas na hygienu (kterou dle mého názoru většina z nás vynechala). V 10:00 jsme odjížděli autobusem do Vyššího Brodu, odkud jsme sjížděli zpět do Rožmberka. Po první půlhodince plavby nás již čekala první zkouška, tedy jez. Sjížděli jsme ho postupně, obezřetně a za dohledu našich profesorů, kteří komentovali náš výkon. Valná většina lodí zde skončila pod vodou, nebo alespoň dost vody nabrala. Zbytek cesty byl již bez potíží. Cesta nám trvala asi 3 hodiny, tudíž jsme byli zpět v kempu už ve 14:00. Zbytek dne strávila většina odpočinkem a zdokonalováním se navodě. Večer šli někteří lidé do Rožmberka na večeři, někteří dali přednost teplu a veselí u ohňů.

Den 3. – rychlostní rekord

Ráno nebylo o moc odlišnější než předchozí den, popisovat ho tudíž ztrácí na důležitosti. Opět se vyráželo v 10:00. Po proudu do Spolí nad Krumlovem a pak autobusem zpět do kempu. Na rozdíl od dne předchozího na tomto úseku nebyl žádný jez, tudíž (tedy alespoň pokud je mi známo) se nikdo nekoupal. Večer byl stejný jako předchozí – tedy málo spánku a hodně legrace u ohně.

Den 4. – na vodě pod vodou, aneb začíná být zima

Ráno bylo o něco studenější a vlhčí než dny předchozí. Všichni ale byli nabití energií a adrenalinem, protože věděli, co nás tento den čeká - krumlovské jezy. Byly celkem tři. První nejlehčí (skluzavka), druhý těžší (úzká šlajsna) a dle mého názoru nejtěžší byl s velkou šlajsnou zakončený ještě větší  vlnkou. Spousta lidi se v tento den koupala (nedobrovolně) tedy až na "loosery", kteří se rozhodli jet na raftu. O to těžší však pro ně byly úseky mezi jezy, kde potili krev. Po ukončení naší jízdy nás již autobus čekal pod Krumlovem, odkud nás dovezl zpět do kempu.

Den 5. – Krumlovem to nekončí

Ráno bylo velmi akční, protože jsme balili stany a přemísťovali se do kempu Zlatá Koruna, který se nacházel přibližně 15 km pod Krumlovem. Zde jsme postavili stany a poté jeli po proudu dolů až do Boršova. Z tohoto dne si moc nepamatuji až na fakt, že jsem přišel o špunt a málem utonul. Večer byl velmi příjemný už kvůli vybavení kempu a našim sousedům.

Den 6. – poslední voda, tak si to pojďme ještě užít

Ráno se vstalo a vyrazilo pod Krumlov odkud jsme se splavovali nazpět do Koruny. Byla to DLOUHÁ a namáhavá cesta zakončená maličkým jezem, který jsme si i přes jeho jednoduchost zapamatovali a náležitě užili jakožto poslední. Poslední večer byl více než legendární… Což mi neumožnuje ho popsat, aniž bych tím na svou hlavu, neuvalil trest, tudíž o tom radši pomlčím.

Den 7. – odjezd

Ráno se balilo, snídalo, panikařilo, vzpomínalo na noc. Cestu domů mnozí z nás prospali. Hlavní je však to, že ke škole jsme se vrátili všichni zdrávi.

Na fotogalerii z vodáckého kurzu se můžete podívat zde.

Tomáš Reml, L2.D (školní rok 2013/2014)

pondělí 30. září 2013

Trocha poezie nikoho nezabije


Žáci I3.B, umělecký pseudonym Petarda (ze vznikající sbírky Elektřina-Internet-Facebook):


FACEBOOKOVÁ ZÁVISLOST

Na facebooku status píšu,
kámoš vedle balí Míšu.
Bzunk sem, bzunk tam,
příchozí zprávy nevnímám…

Z vedlejšího pokoje se och, ach ozývá.
Sluchátka jsem z držáku smetl
a pro sebe si v duchu řekl:
Proč to ta dívka tak prožívá?

Na klávesnici klapy klap,
vedle dílo již dokonáno.
Dívka již spinká
a kámoš dokázal, že je chlap.

Nyní tiše sedí vedle mě,
mlčí, jako by ho tížilo břímě.
Náhle se mě zeptá: „Necháš si to pro sebe, viď?“
S úsměvem odpovím: „Klidně s ní zítra znova přijď.“


Petarda, I3.B (školní rok 2013/2014)

neděle 22. září 2013

Moje nová škola

V mé volbě hrály roli předměty, jako jsou základy elektrotechniky, technické kreslení, ale taky třeba dějepis, sloh a literatura. Na ty první dva jsem byl velice zvědavý, hlavně proto, že jsem neměl vůbec představu, co se vlastně o hodinách bude dít. První den ve škole jsem byl trošku zmatený a mé pocity byly spíše smíšené. Ani ne proto, že by na mě škola působila nějak negativně, ale už jen proto, že jsem si uvědomil to otravné vstávání a otisk zápisu z hodiny na mé tváři, jak zase dospávám ten všem žákům známý deficit.

Ale zpátky k prvnímu vkročení do nové školy, které bylo možná více než zajímavé. Nejdříve jsme se v jídelně rozdělili do tříd, poté nás naši třídní učitelé provedli po budově a ukázali nám všechny důležité části školy. Do své třídy jsme přišli až nakonec, samozřejmě jsem si vybral místo v poslední lavici, spolu s Filipem. Poté následovalo seznámení s dlouhým, možná až zbytečně moc dlouhým školním řádem. Nakonec jsme ještě probrali pár třídnických věcí a ukázali si rozvrh, který se pak ještě asi třikrát měnil.

Po adaptačním kurzu, na kterém jsem bohužel kvůli fotbalovým povinnostem nemohl být, se už naplno rozjela výuka. Ta bude už na první pohled drsnější a o dost náročnější, než jsem si představoval, ale co se dá dělat, jsme na střední. Někteří učitelé jsou velice příjemní, někteří vůbec, jak už to tak na školách bývá.

Přesto jsem spokojený, že tu jsem a že tu můžu studovat. Byl bych velice rád, kdyby se můj názor během dalších školních let moc neměnil. Doufám, že tu ty 4 roky neprotrpím a zvládnu je bez větších problémů. Očekávám skvělé zážitky, ale i těžké životní situace, které se tu naučím zvládat.

Dan Krejdl, E1.A (školní rok 2013/2014)

Adapťák 2013

Ve dnech 4. až 6. září 2013 proběhl adaptační kurz prvních ročníků Střední průmyslové školy V Úžlabině. Studenti se sešli před školou v 9:00 a zhruba po 15 minutách následoval odjezd do Zbraslavic.

Asi v jedenáct jsme dorazili na místo, poněkud chaoticky si rozebrali pokoje a než jsme se nadáli, už jsme odpočívali na posteli. Ale netrvalo dlouho a museli jsme vyrazit na první aktivity, které byly zaměřené hlavně na jména a základní seznámení. Pak následovaly další - pro začátek byly připraveny hry seznamovací, byly spíše oddechové, později přišly hry zaměřené na fyzický výkon. Došlo i na ty logické, kdy museli dát všichni studenti hlavy dohromady a vyřešit záludnější úkoly. Čekaly nás hry s názvy Greenpeace, Létající koberec, Bomba, Pravěcí lidé, Strategie, Jištění na lanech, Stavba voru, Padák pro vajíčko. U žádné z nich jsme se nehádali a nebyla hra, se kterou bychom si nějak neporadili. Seznámili jsme se  - nejen, že jsme zjistili jména těch ostatních, ale poznali jsme i jejich vlastnosti.

Nejlepší bylo, když jsme byli postaveni před úkol vyrobit vor. Na hladině nás však nedrželo dřevo, ale šest duší z pneumatik od traktorů a šest dřevěných kůlů. Co jiného by taky uneslo na vodě přes tunu živé váhy, že? Příprava byla dost zajímavá, bez organizátora, který by se vše pokusil kočírovat, jsme byli v nouzi. Jeden navrhoval to, druhý ono, třetí tamto… Nakonec se ale povedlo postavit neobvyklou konstrukci s vyvýšenou plochou pro našeho instruktora. Trochu nadstandard, že? Přes všechny trable jsme přepluli jezero tam i zpět a s krásným časem čtyřicet jedna minut jsme dosáhli okouzlujícího 4. místa. 

Areál byl velice pěkný, hned u něj byla voda a les. Vysouvací postele vypadaly příšerně, ale to se dalo přežít. Jídlo bylo také dobré, i když ve čtvrtek jsme dostali svačinu až deset minut před večerkou, ale to byl prostě Jack, náš vedoucí. Počasí se také velmi vydařilo.

Tři dny utekly jako voda a my jsme se plni nových dojmů vrátili domů. Podle mě se náš adaptační kurz povedl, všichni se aspoň trochu poznali a třída se docela stmelila.

Bohouš, David, Matěj a Vojta, E1.A (školní rok 2013/2014)

úterý 17. září 2013

Cyklistický kurz 2013

Již tradiční cyklistický kurz v Sušici se po roční pauze uskutečnil v termínu od 15. června do 21. června. Kurz, který byl původně určen pro třetí ročníky, byl letos posílen o studenty druhých ročníků, kteří nižší zájem třetích ročníků bez problémů vyplnili. Odjezd byl naplánován na sobotu 15. 6. v 7:50 z autobusového nádraží Na Knížecí, kde jsme měli sraz už v 7:30. Jako pedagogický dozor nás až do kempu Jitřenka dovedla ve zdraví paní profesorka Vavroušová. Tam nás už čekala naše kola a zavazadla a také pan profesor Bláha. O něco později dorazil i pan profesor Sláma, který přijel z Prahy příkladně na kole.

Nejprve bylo nutné zabydlet se v chatkách po čtyřech. Po dohodnutí pravidel „hry“ jsme ještě ten den vyrazili na malou, přibližně 14 km dlouhou, testovací jízdu. Pak už nás čekala jenom teplá večeře, rozchod do města nebo prostě odpočinek. Náš první skutečný cíl byl hrad Kašperk. Snídaně byla naplánovaná na 8:00 a na kola jsme usedali zhruba o hodinku později. Všichni byli plni energie, nasazené tempo však bylo přiměřené. Cestou nás čekal také náš první oběd. Někdo se spokojil pouze s polévkou, jiní neodolali a vrhli se na hlavní jídlo. Dosáhnout hradu Kašperk pak bylo možné dvěma cestami s rozdílnou náročností stoupání. Dosažení vrcholu, ale určitě potěšilo v obou případech.

Následující dny probíhaly obdobným způsobem. Jediný rozdíl byl v rozdělení do dvou skupin, podle obtížnosti. Přesněji na skupinu vedenou mužskou částí pedagogického doprovodu a na „dívčí“ tým, posílený o paní profesorku Matouškovou, která dorazila v neděli večer. Toto rozdělení však nebylo pravidelné a proběhlo pouze v pondělí a ve středu. Plány měnily především nastupující vysoké teploty. Ve středu se například nejelo na plánovaný Poledník a dívčí družstvo dokonce nechalo kola odpočívat a podniklo krátký pěší výlet na rozhlednu Svatobor. Za celý kurz bylo možné najet na kole něco přes 300 km (ten kdo jel všechny dny v náročnější skupině) a navštívili jsme místa jako hrad Kašperk, Rabí, Velhartice, Tříjezerní slať, Pramen Vltavy a mnoho dalšího.

Všechny cesty byly kombinací asfaltu, polních cest, lehčího terénu, ale i technických pasáží ve větším terénu. Vyrovnaný byl i poměr mezi náročným stoupáním a odpočinkovými sjezdy. Zájemci mohli cestou obdivovat také krásy šumavské přírody. Během kurzu mohli všichni studenti provozovat také míčové hry, softball nebo hrát společenskou hru monopoly. Potěšující byla určitě i možnost občasného koupání v řece Otavě. Osobně hodnotím cyklistický kurz jako zajímavou sportovní zkušenost, jako příležitost zjistit své možnosti, jako poslední společnou akci se svou třídou a také jako zajímavé prožití končícího školního roku.

Na fotogalerii z cyklistického kurzu se můžete podívat zde.


Michal Fuxa, E4.A (školní rok 2013/2014)

čtvrtek 20. června 2013

Úžlabinská informatika – soutěž pro žáky 8. tříd ZŠ

V pátek 14. června 2013 se na naší škole konal první ročník soutěže Úžlabinská informatika – soutěž pro žáky 8. tříd základních škol. Celý soutěžní den byl rozdělen do několika částí. Po úvodní části a přivítání soutěžících a pedagogů ze základních škol následovala I. část soutěže v odborných počítačových učebnách.

V časovém limitu jedné hodiny měli soutěžící ze základních škol před sebou celkem 20 úkolů (10 úkolů z práce s textem a 10 úkolů z práce s tabulkou a grafem). Součástí zadání byly jednoduché úkoly typu odstranění sloupce v tabulce, ale i složitější úkoly typu absolutní adresace a vytvoření grafu.

Po skončení první části soutěže bylo připraveno pro soutěžící drobné občerstvení ve školní jídelně. Po řádném posilnění začala druhá fáze soutěžního dne. Soutěžící byli rozděleni do tří skupin, které čekal další program.

V první části dalšího programu se soutěžící seznámili s nabídkou studijních oborů na naší škole. V rámci zajímavého programu si mohli soutěžící vyzkoušet, co je možné se na Úžlabině naučit. Naši žáci ze tříd E3.A a I3.C soutěžícím ukázali čemu je možné se v oblasti elektrotechniky a informačních technologií věnovat. Michal Fuxa a Jan Skopka předvedli kolové roboty, jejichž ovládání si soutěžící mohli sami vyzkoušet. Velký ohlas přinesla i přednáška Richarda Strnada a Jana Jakubáče týkající se webhostingu. Daniel Ondřej si připravil skvělou ukázku své práce v oblasti počítačové grafiky.

V další části programu proběhla druhá část soutěže. Tato druhá část spočívala v poznávání hardwaru. Pro celou řadu soutěžících byla tato část soutěže jednoduchá, ale našli se i tací, kteří měli velký problém poznat např. procesor, základní desku či operační paměť. K hladkému průběhu soutěže v této části přispěl další náš žák Matěj Macháček, který záznamové listy ihned vyhodnocoval. V průběhu této části byly v učebně programování připraveny počítačové hry, které naprogramovali naši žáci.

V třetí části programu si soutěžící prohlédli celou školu a seznámili se tak s vybavením školy. Součástí prohlídky byla zejména sportoviště, odborné a jazykové učebny. Průvodci tímto programem byli vybraní žáci naší školy. V nové jazykové učebně byli soutěžící seznámeni s webovými stránkami školy, s webem pro uchazeče a také se stránkami školy na Facebooku. Byl jim promítnut propagační klip. V učebně grafiky a designu soutěžící přivítal náš absolvent Patrik Budský a ukázal soutěžícím základy počítačového kreslení a designu. Dále zde byly připraveny animace a další práce našich žáků.

Po skončení druhé fáze soutěžního dne následovalo celkové vyhodnocení. Před samotným vyhodnocením soutěže obdrželi všichni soutěžící balíček obsahující pamětní list, propagační materiály a „úžlabinkou propisku“. Jako první na řadu přišlo vyhlášení výsledků týmů. Týmy ze základních škol se umístily v následujícím pořadí:
  1. ZŠ nám. Bratří Jandusů, Praha 10 (Hrubá, Kamberský, Kortanová),
  2. ZŠ nám. Bratší Jandusů, Praha 10 (Steinvaldová, Svobodová, Šebková),
  3. ZŠ Byšice (Bednář, Došlý, Vacek),
  4. ZŠ Brigádníků, Praha 10 (Kubát, Odehnal, Šesták),
  5. ZŠ Bělá pod Bezdězem (Adam, Hokuf, Zítka),
  6. ZŠ Hostýnská, Praha 10 (Jiroutová, Pavlíková, Pavlišín),
  7. ZŠ Zeleneč (Majer, Kozáková, Slavík),
  8. ZŠ Zeleneč (Chauturová, Marešová, Molová),
  9. ZŠ Hostýnská, Praha 10 (Balounová, Čiháková, Hora),
  10. ZŠ Brigádníků, Praha 10 (Hřebec, Pobořil, Ťupa),
  11. ZŠ Nad Vodovodem, Praha 10 (Dvořák, Štěpánek, Volín),
  12. ZŠ Nad Vodovodem, Praha 10 (Čermák, Jetleb, Suchomel).
Členové prvních tří týmů obdrželi diplomy a také sladké odměny. Následovalo vyhlášení nejlepších jednotlivců:
  1. Denisa Kortanová (ZŠ nám. Bratří Jandusů, Praha 10),
  2. Johana Šebková (ZŠ nám. Bratší Jandusů, Praha 10),
  3. Aneta Svobodová (ZŠ nám. Bratří Jandusů, Praha 10).

Pro nejlepší jednotlivce byly připraveny diplomy a následující ceny (v pořadí od třetího místa): flash disk, gamepad, webkamera + sluchátka s mikrofonem).

Soutěž měla vysokou úroveň. Pro umístnění na prvních třech místech bylo třeba získat přes 80 % bodů z celkového počtu 40 bodů. Soutěžícím a pedagogům ze základních škol děkuji za účast. Všem pedagogům a žákům naší školy, kteří se podíleli na organizaci soutěžního dne, děkuji za spolupráci.



Lukáš Hons (školní rok 2012/2013)

pátek 14. června 2013

Slavnostní předávání certifikátů CISCO Academy 2013

Ve středu 12. 6. 2013 od 14:00 hodin proběhlo slavnostní předávání prvních CISCO certifikátů při příležitosti ukončení prvního roku činnosti CISCO Academy na naší škole. Součástí programu byly prezentace lektorů o vzniku CISCO Academy a plánech na začlenění obsahu kurzů do výuky a zhodnocení výsledků žáků.

Významným hostem akce byl regionální manažer projektu CISCO Academy pro střední a východní Evropu pan Karol Kniewald, který promluvil k úspěšným frekventantům kurzů IT Essentials a CCNA1. Zdůraznil výhody účasti v kurzech nejen pro další uplatnění na trhu práce, ale především vyzdvihl jejich význam při přípravě na průmyslové certifikace.

Poté předal certifikáty studentům. Po společném fotografování následovala prohlídka školy a neformální diskuze s p. Kniewaldem. Věříme, že slavnostní předávání certifikátů CISCO Academy se u nás stane tradicí a počet certifikovaných studentů poroste.

Radka Müllerová (školní rok 2012/2013)







úterý 4. června 2013

Policejní muzeum


Je 14. května a my se po Nuselském mostě pomalu přibližujeme k budově Muzea policie ČR. Po krátkém briefingu, kdy jsme se dozvěděli, kolik máme času a kde se sejdeme, jsme se rozutekli po chodbách muzea, kde se nacházelo nepřeberné množství exponátů. Mezi ně patřily zbraně, uniformy, přístroje, fotografie, úryvky z novin a další věci. Mě, jakožto milovníka druhé světové války, pochopitelně nejvíce zajímaly zbraně, konkrétně tedy německý samopal MP 40, kulomet MG 42 nebo puška Kar98k. Zajímavé však byly pochopitelně i uniformy. Časové rozmezí, které exponáty pokrývaly, bylo tak velké, že zde byl k vidění vývoj českých policejních uniforem od jejich začátků až po ty současné. Nalezli jsme však i několik vojenských uniforem, u nichž byly další zbraně.

Když už jsme viděli v přízemí vše, od zbraní a uniforem až po staré fotoaparáty a vyšetřovací nástroje, přesunuli jsme se do horního patra, kde se nacházely exponáty týkající se hasičů. Byly tu fotky, hasicí přístroje, ochranné obleky, sekery, vyprošťovací nástroje a další. Tato výstava pro mě nebyla tak zajímavá, jako ta o patro níž, ale z celkového hlediska byla velmi kvalitně zpracovaná a líbila se mi. Když už jsme si mysleli, že jsme všude byli, vzpomněli jsme si na zahradu, kde byla vystavená helikoptéra, loď a nějaká ta vozidla. Myslím si, že nám všem utkvěl v paměti jakýsi tank, který si jeden český obyvatel během druhé světové války sestavil, aby mohl uprchnout přes hranice. No, řekněme, že onen „tank“ byl velmi zajímavý a komický.

Vrátili jsme se do haly, kde už čekali ostatní spolužáci. Pan profesor se s námi rozloučil a akce v tu chvíli oficiálně skončila. Odnesl jsem si z ní velmi pozitivní dojem, protože velká část exponátů byla tvořena věcmi, o které se zajímám. Celkově si tedy myslím, že návštěva tohoto muzea stojí za to.

Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)