Adaptační kurz očima třídy L1.E
Už dlouho jsme se těšili na den, kdy konečně odjedeme na
adaptační kurz. Dne 14. 9. jsme se dočkali. Odjeli jsme do rekreačního střediska
pod Blaníkem, kde jsme prožili tři smysluplně strávené dny. Hned po příjezdu
nám začal program a s ním spojené hry. První den byly hry zaměřené na
zapamatování jmen spolužáků ze třídy a na jejich bližší poznání.
V podvečer jsme se vydali na dřevo. Večer jsme si rozdělali oheň a na něm
opékali buřty, což byl skvělý zážitek. Druhý den plný zajímavých aktivit a her.
Tentokrát byly hry zaměřené na týmové řešení problémových úkolů. Asi
nejzajímavější hrou byla stavba voru pro celou třídu, na kterém jsme navíc
museli ještě převézt naši učitelku. Bohužel jsme se ze všech prvních ročníků
umístili až na třetím místě, ale věřím, že to bylo kvůli našemu laickému
přístupu. V dalších hrách jsme se umístili lépe. Třetí den následovalo
ještě několik her a po obědě odjeli domů. Adaptační kurz se mi velice líbil a
myslím, že nás i hodně sblížil. Již se těším i na další podobné akce.
Hlavní bylo, že jsem se s ostatními viděl víc a mimo
školu, tak se lidi seznámí nejlíp. Nejdřív se mi na adaptační kurz moc
nechtělo, ale člověk většinou lituje toho, co neudělá, a tak jsem nakonec rád,
že jsem jel.
Myslím, že náš třídní kolektiv se díky tomuto kurzu více
poznal a díky němu budeme jako třída lépe spolupracovat.
Celý kurz jsme měli nabitý program, kromě času na jídlo jsme
pořád něco dělali. Vařili dobře, pokoje byly taky hezké, my měly dvojlůžkový
s koupelnou. Nejvíc se mi líbilo lezení po lanech a taky pavučina. Kurz se
mi líbil, kdybych mohla, zůstanu tam do Vánoc a po Vánocích bych jela znova.
Vojta, Ondra, Vašek, Katka
A jak to vidí I1.C?
Potěšilo mě, že je na ostatní spoleh, skvělé byly týmové hry
– pomáhali jsme si.
Kurz vedl určitě k začátkům nových přátelství.
Milý byl náš instruktor, který uměl pracovat se skupinou,
zajímal se o nás, pomáhal nám.
Oceňuji u našeho kolektivu vzácné úkazy jako schopnost
ustoupit při aktivitách, kde se nemohli uplatnit všichni, a taky umění vzájemně
si pomoct.
Líbil se nám les a řeka v rekreačním středisku,
nelíbilo se nám, že nás bylo asi 20 na jednu sprchu.
Nepříjemná byla bolest v krku a ztracené pití – ale to
není zdaleka tak důležité jako nová přátelství.
Získal jsem důvěru v nové kamarády, máme zážitky, na
které budeme určitě dlouho vzpomínat!
Nevnímal jsem žádné špatné vlastnosti spolužáků, snažím se
na každém najít to dobré…
