Celkem 34 žáků čtvrtého a druhého ročníku oboru elektrotechnika navštívili 25. 9. 2020 uhelnou elektrárnu Tušimice II a také malou vodní elektrárnu Želina na řece Ohři. ETU II byla uvedena do provozu v letech 1974–1975 a od roku 1998 plně nahradila ETU I z let 1964–1965. Na místě ETU I dnes najdeme plně rekultivovaný pozemek a v jeho části nově zřízené skleníky pro pěstování rajčat pomocí energie z ETU II. Elektrárna ETU II prošla od roku 2007 do roku 2012 komplexní obnovou. V současnosti se řadí mezi nejmodernější uhelné elektrárny v Evropě. Díky umístění poblíž hnědouhelného dolu Libouš dosahuje tepelné účinnosti 41 %. Uhlí je dopravováno od těžebních strojů až ke kotlům elektrárny pomocí pásové dopravy. Elektrárna také zásobuje teplem nejbližší okolí a město Kadaň.
Exkurze začala ve školícím sále, kde jsme byli proškoleni o bezpečnostních rizicích po dobu exkurze. Následovala přednáška o principech uhelné a vodní elektrárny a o konkrétních vlastnostech ETU II a malé vodní elektrárny Želina.
Následně jsme se rozdělili do čtyř skupin a vydali jsme se po provozech elektrárny. Nejdříve jsme navštívili plně modernizovanou strojovnu, kde jsme si prohlédli turbosoustrojí v plném provozu. Elektrárna disponuje čtyřmi turbosoustrojími 200 MW.
 |
| Turbosoustrojí |
 |
| Strojovna |
Následně jsme se přesunuli do prostoru spalování, kde na nás dýchnul všudypřítomný jemný uhelný prach. Mohli jsme se přiblížit ke kotlům a malým otvorem si prohlédnout, jak vypadá žár 1 100 °C.
 |
| Otvor do kotle |
Hlavním palivem je hnědé uhlí se svou výhřevností 8–11 MJ, které se namíchá s vápencem a vytvoří se palivo s výhřevností 9,5 – 10 MJ. Palivo putuje z lomu pásovou dopravou přes homogenizační skládku. Kotle se zapalují zemním plynem.
Exkurze pokračovala na střechu spalovny, kde jsme se mohli rozhlédnout do krajiny a prohlédnout další provozy patřící k elektrárně. Viděli jsme provoz s odsiřovacím zařízením, odsiřovací reaktory a elektrostatické odlučovače popílku se jmenovitým stejnosměrným napětím 75 kV. Dále zauhlovací most a chemickou úpravnu vody, chladicí věže a dopravu deponátu, čiřiče na chladicí vodě. Voda je další surovinou, kterou elektrárna spotřebovává ve velkém množství. Zdrojem vody ETU II je řeka Ohře. Demineralizovaná voda obíhá v uzavřeném okruhu kotel-turbína-kondenzátor-kotel jako teplonosné médium. Kondenzátor je chlazený vodou jako chladicím médiem. Další vodu elektrárna spotřebovává při odsiřování a chlazení dílčích procesů a zařízení.
 |
| Chladicí věže ze střechy budovy |
Do chladicích věží ústí kouřovod, elektrárna nemá komín. Produkce škodlivých spalin je zcela minimální, přispívá k tomu také moderní metoda odsiřování pomocí vápencové vypírky s účinností 98 %. Vzniká surovina v podobě energosádrovce pro další průmyslové zpracování. Původní úložiště popelovin je nyní rekultivováno a očekává se nové využití pozemku.
 |
| Distribuční centrum popílku |
Naše exkurze pokračovala přes prostory ventilátorových mlýnů, které drtí palivo na uhelný prach a vhánějí ho do kotle, do prostoru vnitřního zauhlování a následně zpět do strojovny.
 |
 |
Ventilátorový mlýn
při opravě |
Ve strojovně jsme si prohlédli kondenzaci, regeneraci a napájecí čerpadla. Součástí strojovny jsou také dva dieselové agregáty 1,6 MW pro napájení řídicího systému a natáčení turbíny v případě blackoutu. Součástí každé elektrárny musí být vývodová rozvodna, ETU II disponuje transformátory 15,75/400 kV s vývodem do rozvodny ČEPS Hradec u Kadaně. Naší poslední zastávkou před odjezdem na vodní elektrárnu Želina byl oběd v závodní jídelně, která je velmi příjemným prostředím pro zaměstnance elektrárny.
 |
Venkovní rozvodna 400 kV |
Po přesunu k vodní elektrárně jsme se znovu rozdělili tentokrát na dvě skupiny vyrazili jsme k budově elektrárny. Vodní elektrárna Želina byla dokončena v roce 1908, ale léta její prosperity ukončilo ve 20. letech minulého století uvedení do provozu elektrárny Lomazice nad Ohří. Elektrárna Lomazice již neexistuje, je zatopena vodou Nechranické přehradní nádrže, která byla postavena v letech 1961–1968. Nechranická nádrž má také svou vodní elektrárnu. Vodní kanál dlouhý 7 km, který spojoval želinskou elektrárnu a elektrárnu Lomazice je nyní využíván jako náhon pro čerpací stanici surové vody pro ETU II. Modernizace elektrárny Želina proběhla v letech 1993–1994 a má nyní dvě Francisovi turbíny s generátory o celkovém výkonu 450 kW. V želinské elektrárně jsme si prohlédli náhon pro vírové turbíny a náhon pro Francisovi turbíny, dále velín a samozřejmě strojovnu s rozvodnou.
 |
Generátor ve vodní
elektrárně; nad ním hydraulika vpouštění vodního náhonu |
 |
Kulturní zátiší
schodiště vodní elektrárny |
 |
| Automatizace pro hydrauliku vpouštěcího otvoru |
 |
Vodní elektrárna
Želina |
Podařilo se nám i v době covidové zorganizovat a účastnit se velmi zajímavé odborné exkurze. I když jsme z hygienických důvodů nemohli navštívit centrální velín ETU II ani velín elektrorozvodny a podívat se na ovládání řídicího systému, přesto jsme byli exkurzí potěšeni.
Josef Řehulka
