Na úterý 24. března jsme si k nám do školy pozvali pana
poručíka Jana Holuba, aby nám něco pověděl o prevenci. Když se představoval,
řekl nám o sobě, že u policie pracuje už 24 let a vystřídal několik pozic.
Začínal u motorizované jednotky a nyní pracuje na policejní stanici na
Vyšehradě, kde se zabývá právě prevencí.
Byl to vlastně první bod jeho přednášky, vysvětlit nám rozdíl
mezi represí a prevencí. Tedy rozdíl mezi jednáním po trestném činu, nebo lépe
již před ním, aby se mu dalo předejít. To asi abychom lépe pochopili, o čem se
s námi následující hodinu a půl bude bavit. Pustili jsme se tedy do řešení
trestných činů a přestupků, jichž se mohou dopustit nejen studenti střední
školy. Povídali jsme si hlavně o tom, jak jim předejít, tedy o prevenci.
Jeho přednáška byla velmi zajímavá a často i zábavná. S oblibou do ní zařazoval někdy i docela odstrašující případy, se kterými se
setkal v průběhu služby. Zaujala nás historka o mladém páru, na který při
romantické procházce po Letenské pláni zaútočil značně podnapilý (cituji) „strejc“
a ve chvíli, kdy mladík bránil sebe a svou dívku, odstrčil útočníka tak
nešťastně, že ten kvůli své krvi zředěné několika promile alkoholu nezvládl
stabilitu a plácl sebou na obrubník, přičemž si rozsekl hlavu a způsobil si smrtelné
krvácení do mozku. Přednášejí nás však uklidnil, že v tomto případě
mladíka kryla takzvaná nutná obrana a potrestán tedy nebyl.O přestávce jsme měli možnost vyzkoušet si i různé doplňky, které policie používá, od obušků po útočnou pušku. Samozřejmě bez nábojů. Také díky Marku Koudelkovi ze třídy L1.D již víme, že se nevyplácí ručně zkoušet tvrdost neprůstřelné vesty.
Celkově byla přednáška velmi povedená a řekl bych, že svůj
účel splnila. Poučili jsme se o tom, co můžeme a co ne, a také jsme se naučili
pár nových pojmů, jako jsou nutná obrana nebo krajní nouze. Nezbývá nic jiného,
než panu Holubovi poděkovat.
Dominik Kadera, L1.D
Žádné komentáře:
Okomentovat