Adaptační kurz 2015

Hned druhý školní den skoro celá naše třída vyjela na adaptační kurz, kde jsme se měli lépe poznat a najít si nové kamarády. Program nám zajišťovala agentura Wenku.

Když jsme ve středu v poledne přijeli na místo, tedy do Poslova Mlýna, nejdříve jsme se šli ubytovat a potom jsme se seznamovali pomocí různých her. Večer jsme seděli u ohně a opékali si buřty. Druhý den dopoledne jsme šli do lanového centra, které bylo v lese, a tam jsme zkoušeli různé druhy lezení po lanech. To spoustu z nás hodně bavilo. K večeru jsme měli za úkol vytvořit z předem připravených věcí vor, který by bezpečně převezl paní profesorku a část třídy na druhou stranu tekoucí vody. Zbylí studenti museli vor řídit z vody, podle potřeby jej tahat nebo tlačit kupředu za vydatné pomoci studentů na voru, kteří byli vybaveni pádly. Nakonec se vor bohužel trochu rozpadl, ale hlavní bylo, že se nepotopil. Večer jsme hráli hru, při které jsme rozpoznávali charakteristické předměty jednotlivých účastníků.

Poslední den dopoledne jsme vyráběli padáky pro vajíčka, jejich úkolem bylo bezpečně dopravit vajíčka ze stromu na zem, aniž by se poškodila. Na závěr kurzu proběhlo vyhlášení výsledků. Sice jsme jako třída soutěž s vory nevyhráli, ale myslím, že jsme se docela dobře poznali a většina her nás bavila. Nakonec jsme si vyrobili společný plakát s našimi přezdívkami, který jsme si po příjezdu vystavili ve třídě.

Fotogalerie je k dispozici na školním Facebooku.

Jan Bouška, I1.C

Na našem adaptačním kurzu jsme hráli spoustu skupinových her, abychom stmelili kolektiv. Podařilo se nám zapamatovat si jména spolužáků, poznat charaktery ostatních, překonat pavouka a postavit vor. Poslední z jmenovaných her byla nejzábavnější. Plavidlo vydrželo, překonali jsme rybník, dosáhli cíle a pana učitele jsme neutopili, což je úspěch. Adapťák jsme si užili a rozhodně bychom si ho rádi zopakovali. Tak snad příští rok?

Autorský kolektiv, I1.D

První zářijový týden  jsme se účastnili adaptačního kurzu. Program byl velmi pestrý a seznámení se dle mého názoru povedlo. Hráli jsme mnoho týmových her, v nichž úspěch závisel právě na spolupráci.Ve volném čase jsme se věnovali fotbalu a trampolíně. Strava byla spíše vzhledově upravená, než poživatelná, i když zábavná.

Nejvíce nás sblížila hra poslední, stavba voru. Na ní jsme totiž pracovali jako team, jako jeden celek. Všichni komunikovali i pan učitel se zapojil, i do stavby voru samotné. Každý pracoval na nějaké části voru a pak vzniklo to nejlepší plavidlo. Vor byl i nejrychlejší  a nejen kvůli jemu samotnému, ale kvůli spolupráci na břehu i ve vodě. Tam jsme znovu dokázali, že fungujeme jako jeden celek, společná síla.  Tato hra nám přišla zábavná, ale hlavně jsme se stali třídou.

Tomáš Haman a Vilém Reinhard, E1.A