Adaptační kurz

První den

Sraz jsme měli v 9 u školy a v 9:30 jsme měli odjíždět do Zbraslavic, ale náš spolužák Adámek si zapomněl potvrzení o bezinfekčnosti, a musel si pro něj s dědou zajet zpátky domů. Naštěstí náš autobus měl zpoždění - stejně jako Adam, a tak se Patrik s Honzou vsadili o to, kdo z nich přijede dřív. Samozřejmě, že Patrik s jeho štěstím prohrál 200 korun, když autobus přijel první. Cesta byla klidná, zazpívali jsme si karaoke na ‘Buchet je spousta‘ a ochutnali tortilly od Patrika. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě. Počasí nám bohužel nevyšlo a chladno bylo po celou dobu pobytu.

Byli jsme uvítaní Vojtou, hlavním vedoucím, a poslali nás odložit si věci do tělocvičny. Hned potom jsme měli na programu seznamovací hry.

Dostali jsme šestilůžkový pokoj a byli jsme tam jenom tři, takže jsme měli hodně prostoru. Na konci
dne jsme se seznámili nejenom s naší třídou, ale i s béčkem. Večer skončil docela vesele.

Druhý den

Druhý den ráno jsme začali velmi zábavnými hrami, například ropovody a lyžemi, což byly týmové hry, takže se zúčastnili všichni.

Po obědě jsme se Sofčou a Aďou, což byly naše vedoucí, vyrazili do lesa, kde pro nás byla připravena


lana. Celá naše třída byla rozdělena na dvě skupinky a každá z nich měla za úkol přelezt tři lanové překážky. Vždy jeden ze skupiny vylezl na lano a ostatní se měli rozprostřít podél lanové překážky ze dvou stran a jistit lezce. Skoro nikoho to ale moc nebavilo, a proto jsme se rozhodli se vydat do lesa a hledat houby. Našli jsme mnoha jedlých, které jsme potom předali naší profesorce.

Pak jsme vytvářeli přistávací raketu pro vejce. Byli jsme rozděleni do skupinek. Potom jsme za „falešné“ peníze kupovali materiál. Když jsme rakety všichni sestavili, zástupci naší skupiny je šli hodit z druhého patra. Pár vajec to přežilo, ale jinak skoro všechna byla rozbitá, nebo aspoň, jak říkala Aďa ´zraněná´. Byla to zábavná aktivita.

Večer po večeři jsme měli poslední aktivitu dne. Každý z nás si měl přinést charakteristickou věc, kterou jsme pak schovali pod deku. Potom jsme po jednom měli jít k dece, něco z toho vzít a uhádnout, komu to patří. Dozvěděli jsme se hodně informací o svých spolužácích a taky o naší třídní profesorce.

Když se schylovalo k večeru a mohli jsme jít zpátky do pokoje, někteří z nás dostali doučovaní z matematiky od Sebastiana.

Třetí den

Po snídani jsme měli chvilku času, který jsme měli využít na balení svých věcí a uklizení pokojů.

Pak jsme hráli jednu z posledních her: měli jsme sestavit vor, který jsme následně podle navigace naší paní profesorky přenesli se zavázanýma očima z bodu A do bodu B. Nazpátek - už bez šátků na očích - jsme v tomto „vozidle“ přenesli paní profesorku a povedlo se nám to skvěle.

Potom jsme měli vybrat třídního předsedu, kterým se stal náš skvělý kamarád Sebastian Dominik, pokladníkem se stala Ho Khanh Linh a třídními maskoty jsou Patrik Tesař a Jiřík Havel.

Cesta zpátky byla poklidná. Byli jsme už všichni docela unavení.

Shrnutí: Adaptační kurz hodnotíme pozitivně, skoro všechno se nám líbilo. Stálo to prostě za to. Stravování a ubytování bylo zajištěno dobře a jsme rádi, že jsme se téhle první společné akce zúčastnili.

Ho Khanh Linh, Mariya Stepa, Dar’ya Dovgan, školní rok 2022/2023