Předchozí díl zde...
O několik týdnů poději, ostrov Okinawa
Teď jen počkat,
který z nich si jako svoji zbraň vybere mě. Čekám, až si mě
někdo z těch vojáků všimne. Výborně, zdá se, že jeden z
vojáků se na mě dívá a pomalu jde ke mně. Jeho pohyby jsou
pomalé a opatrné. Pozorně jsem se podívala do jeho tváře. Je
hodně mladý – na vojáka. Natáhl ke mně ruku. Jeho první dotek
byl dost... nervózní. Bylo to nepatrné, ale bylo cítit, jak se
mu třesou prsty. Pevně mě uchopil a zvedl mě. Celkem mě
překvapilo, jak drží pušku. Tak pevně a sebejistě, jak jsem to
ještě u žádného vojáka nezažila. Myslím, že z nás bude
dobrý tým. Po chvíli slyším jiného vojáka, jak na mého nového
majitele volá. Oslovil ho Hideki.
Takže konečně znám jméno
vojáka, který si mě vybral. Ten druhý se jmenuje Kiryo [kirjó].
Chvíli se spolu bavili. Dle rozhovoru soudím, že se znali už
dlouho před válkou. Očividně jsou to dobří přátelé. Po
chvilce Kiryo odchází a Hideki právě fasuje zásobníky s municí.
Mezitím si mě pověsil na záda. Hideki si zásobníky uschoval do
pouzder na opasku a ještě dostává katanu, příruční pistoli a
příděl granátů. Předpokládám, že zbytek věcí, jako třeba
lano, vodu, příděl jídla nebo obvazy má v batohu, který se mu
houpe na zádech, hned vedle mě. Jakmile Hideki vše vyfasoval,
vyšel ven ze skladu. Ach můj bože, to je nádhera! Konečně vidím
denní světlo, konečně na svém dřevě cítím svěží vítr.
Jak už jsem řekla, je to nádhera.
Hideki míří k nákladnímu
vozidlu, kde čeká skupina dalších vojáků, pravděpodobně jeho
jednotka. Houpu se na zádech, takže mám špatný výhled, ale
občas něco postřehnu. Můj pohled utkvěl na vojákovi, který se
od ostatních lišil. Za opaskem měl pouze katanu a pistoli, na sobě
letní uniformu a na hlavě čapku s krátkým kšiltem. Hádám, že
jde o velitele Hidekiho oddílu. Což se potvrdilo, když tomu muži
Hideki mlčky zasalutoval a zařadil se k ostatním. Nedozvěděl jsem
se jeho jméno, ale na chvíli jsem mu viděl do tváře. Myslím, že
zažil tolik bitev, že si to nedovedu ani představit. Nejspíš
je to muž na svém místě.
Dozvídám se zajímavé věci. Většina
vojáků, které jsem viděla, se připravuje na obranu tohoto ostrova
– Okinawa. Naše mužstvo má však úkol připojit se k 12. pěší
rotě, která má za úkol posílit obranu ostrova Iwo Jima. Míříme
tedy do přístaviště, kde už se nakládají lodě. Když se
Hideki dozvěděl, kam míříme, znervózněl. Prsty se mu opět
začaly třást. Co je na Iwo Jimě tak špatného? Opravdu by mě to
zajímalo, jelikož sleduji ostatní vojáky a pozoruji stejně
reakce. Strach, napětí a nervozita. Ať už se na tom ostrově bude
dít cokoliv, bude to důležité... a já chci být u toho. Vozidlo vyráží a Hideki si mě pokládá vedle sebe. Jsem zvědavá
a plná očekávání. Ale mám-li být upřímná, ohledně Iwo Jimy
mám špatný pocit. Nikdo nic neříká, protože nikdo neví, co se
tam děje. A já nemám ráda, když nevím, co se děje.
Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat