V
pátek 4. října se konal na naší škole 23. ročník orientačního běhu. Studenti se
mohli dobrovolně přihlásit do konce září. Kromě výhry mnohé přilákalo i to, že
nemuseli do školy. Já jsem ale soutěživý typ, a tak jsem si chtěl dokázat, že to
zvládnu. Běhu jsem se účastnil již podruhé a mohu ho vřele doporučit. Není
přeci nic lepšího, než si po ránu zaběhat a dostat za to odměnu!
Když
jsme ráno přijeli na místo srazu, tedy na autobusovou zastávku Řepčická, bylo
sice ještě chladno, ale nízká oblačnost napovídala, že tomu tak dlouho nebude.
Nemohli jsme zapomenout navštívit přilehlý obchod, abychom si koupili nutný
cukr na rychlé doplnění energie. Zatímco jsme v počtu 15 lidí čekali, až bude
ten správný čas, tedy devět hodin ráno, mohli jsme si prohlédnout mapu
Hostivařského parku, ve kterém se orientační běh každoročně koná. Vzhledem k
tomu, že bydlím poměrně blízko od tohoto parku, nebál jsem se, že bych se
ztratil.
Bylo
krátce po celé, ale plný počet, tedy 17 lidí, stále nedorazil. Bylo tedy jasné,
že by nebylo rozumné čekat a naši tělocvikáři začali pomalu po minutě vypouštět
nás, soutěžící. Já jsem běžel jako desátý. Třicet vteřin před tím, než jsem měl
vyběhnout, jsem dostal orientační mapu. To je mapa, na které jsou vyznačená
stanoviště a je na ní připnutý papírek s přesně daným místem, na kterém se jaké
stanoviště nachází. Tedy, pokud 3. stanoviště bylo u plotu obory, byl na mapě
kroužek v tomto místě a na přiloženém papírku bylo napsané plot u obory.
Nastal
pravý čas. Dostal jsem zelenou. Nechtěl jsem za žádnou cenu skončit jako
poslední a tak jsem co nejrychleji vyběhl. I přes to, že se ranní mrazík začal
vytrácet, prudké nadechování vzduchu do plic nebylo nikterak příjemné. Až když
jsem doběhl k prvnímu stanovišti, došlo mi, že na nás profesoři udělali menší
chyták. Kdybych totiž neběhal po stanovištích postupně ale běžel bych nejdříve
ke 3., potom ke 2. a teprve až potom k 1. stanovišti, ušetřil bych si mnoho
času. Byl jsem už ale uprostřed celé této pomyslné dráhy a tak se nedalo nic
dělat. Řekl jsem si, že to tedy vezmu postupně. Později jsem se dozvěděl, že
jsem nebyl sám, kdo na toto přišel, ale nikdo už nestihl odbočit v čas tak, aby
si cestu co nejvíce zkrátil.
Přiznám
se, že některá stanoviště byla trochu obtížnější, ale když jsem se blížil do
cíle, byl jsem rád, že mě můj orientační smysl mnohdy podržel. Když jsem doběhl
do cíle, nebylo ještě zcela jisté, kolikátý budu, ale vzhledem k tomu, že
daleko za mnou nikdo nebyl, dozvěděl jsem se po nějaké době, že jsem doběhl
jako desátý. Potěšilo mě, že jsem doběhl desátý, když jsem byl číslo deset, ale
celkově jsem z výsledku moc spokojený nebyl. Zkazit den mi ale neúspěch nemohl.
Dobře jsem se vyspal a aktivně jsem si odpočinul. Proto jsem jel domů s dobrým
pocitem a Tatrankou, která mi ten den opravdu chutnala. Věděl jsem totiž, že
byla zasloužená. Věděl jsem, že jsem si jí odpracoval.
Škoda,
že se nemohu zúčastnit i příští rok. Chtěl bych totiž odmaturovat. No, a vám
všem, kteří letos nematurujete, vřele doporučuji: Zúčastněte se i příští rok,
vždyť o nic nejde a nic vás to přeci nestojí!
Jan Skopka, E4.A (školní rok 2013/2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat