Voda 2013

Den  1. – odjezd a jak to vše začalo

Dne 7. 8. jsme se sešli časně ráno u autobusu a i přes menší časové zpoždění některých jedinců zdárně vyjeli. Po 3 hodinách strávených v útrobách autobusu jsme dojeli do kempu nedaleko Rožmberka nad Vltavou. Postavili jsme stany, seznámili se s instruktory, se správným zacházením s loděmi a vyřídili spousty dalších formalit. Poté jsme konečně byli puštěni na vodu. Mnozí si s ní nevěděli rady, a tak se do vody vrhali jako naprosto "zkušení vodáci".  Po pár radách od instruktorů a těch zkušenějších, jsme byli rozděleni do posádek a vyhnáni z vody. Do večera bylo volno. Večer bylo tábořiště rozděleno kolem dvou ohňů. Večerka byla sice ve 21:30,  ale mnozí z nás vůbec spát nešli.

Den 2. – aneb první (den) na vodě

Ráno bylo mokré a studené. Mnozí z nás těžce vylézali ze stanu po dlouhé noci. Do 10:00 jsme měli čas na hygienu (kterou dle mého názoru většina z nás vynechala). V 10:00 jsme odjížděli autobusem do Vyššího Brodu, odkud jsme sjížděli zpět do Rožmberka. Po první půlhodince plavby nás již čekala první zkouška, tedy jez. Sjížděli jsme ho postupně, obezřetně a za dohledu našich profesorů, kteří komentovali náš výkon. Valná většina lodí zde skončila pod vodou, nebo alespoň dost vody nabrala. Zbytek cesty byl již bez potíží. Cesta nám trvala asi 3 hodiny, tudíž jsme byli zpět v kempu už ve 14:00. Zbytek dne strávila většina odpočinkem a zdokonalováním se navodě. Večer šli někteří lidé do Rožmberka na večeři, někteří dali přednost teplu a veselí u ohňů.

Den 3. – rychlostní rekord

Ráno nebylo o moc odlišnější než předchozí den, popisovat ho tudíž ztrácí na důležitosti. Opět se vyráželo v 10:00. Po proudu do Spolí nad Krumlovem a pak autobusem zpět do kempu. Na rozdíl od dne předchozího na tomto úseku nebyl žádný jez, tudíž (tedy alespoň pokud je mi známo) se nikdo nekoupal. Večer byl stejný jako předchozí – tedy málo spánku a hodně legrace u ohně.

Den 4. – na vodě pod vodou, aneb začíná být zima

Ráno bylo o něco studenější a vlhčí než dny předchozí. Všichni ale byli nabití energií a adrenalinem, protože věděli, co nás tento den čeká - krumlovské jezy. Byly celkem tři. První nejlehčí (skluzavka), druhý těžší (úzká šlajsna) a dle mého názoru nejtěžší byl s velkou šlajsnou zakončený ještě větší  vlnkou. Spousta lidi se v tento den koupala (nedobrovolně) tedy až na "loosery", kteří se rozhodli jet na raftu. O to těžší však pro ně byly úseky mezi jezy, kde potili krev. Po ukončení naší jízdy nás již autobus čekal pod Krumlovem, odkud nás dovezl zpět do kempu.

Den 5. – Krumlovem to nekončí

Ráno bylo velmi akční, protože jsme balili stany a přemísťovali se do kempu Zlatá Koruna, který se nacházel přibližně 15 km pod Krumlovem. Zde jsme postavili stany a poté jeli po proudu dolů až do Boršova. Z tohoto dne si moc nepamatuji až na fakt, že jsem přišel o špunt a málem utonul. Večer byl velmi příjemný už kvůli vybavení kempu a našim sousedům.

Den 6. – poslední voda, tak si to pojďme ještě užít

Ráno se vstalo a vyrazilo pod Krumlov odkud jsme se splavovali nazpět do Koruny. Byla to DLOUHÁ a namáhavá cesta zakončená maličkým jezem, který jsme si i přes jeho jednoduchost zapamatovali a náležitě užili jakožto poslední. Poslední večer byl více než legendární… Což mi neumožnuje ho popsat, aniž bych tím na svou hlavu, neuvalil trest, tudíž o tom radši pomlčím.

Den 7. – odjezd

Ráno se balilo, snídalo, panikařilo, vzpomínalo na noc. Cestu domů mnozí z nás prospali. Hlavní je však to, že ke škole jsme se vrátili všichni zdrávi.

Na fotogalerii z vodáckého kurzu se můžete podívat zde.

Tomáš Reml, L2.D (školní rok 2013/2014)