Když jsem vcházel do dveří
Švandova divadla s tím, že zhlédnu jednu z divadelních her Karla
Čapka, ani na okamžik mě nenapadlo, že by tato hra byla nejen tak perfektně
zahraná, ale že budou tak skvěle vyřešeny kulisy na tak omezený prostor.
Už od první minuty představení se
u mne, jakožto diváka, objevily smíšené pocity, když temné jeviště zahalil
hustý dým, který se pomalu ztrácel až u diváků ve 3. řadě. Velice na mne
zapůsobila živost úvodní scény, kdy hlavní postava měla halucinace, nebo jestli
chcete, vzpomínala na minulost. Další herci během této scény začali vyskakovat
zpod jeviště, když si obecenstvo myslelo, že tam nic ani nikdo není. Velice
překvapivé!
Celé jeviště vlastně tvořila
šikmá cihlová budova, se dvěma schodišti a šesti okny, které poskytovaly hercům
velikou mobilitu, ale i možnosti je používat jako jakési dveře do laboratoře či
únikové východy.
Doopravdy oceňuji herce za to,
jak skvěle zahráli role i přes to, že
celou dobu hráli na zešikmeném jevišti. Toto jeviště se po čas celé hry
neměnilo a dokázalo představovat místa jako je např. Praha za temné noci,
laboratoř, palác, koňské závodiště, venkovské sídlo Dr. Tomeše.
V posledním případě bylo ještě
použito obrovské plátno s černobílou projekcí
listnatého stromu.
Když bych to měl shrnout, tak toto představení bylo ve všech ohledech vynikající a určitě bych ho doporučil každému. Asi si tam zajdu ještě jednou!
Tomáš Trhlík, I3.C (školní rok 2013/2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat