Voda 2014

1. den: Začátek

Je 6. 9. a přesto, že je sobota, tak se před školou houfuje spousta studentů. Dnes odjíždíme na vodu. Naštěstí se nikdo neztratil a všichni dorazili přiměřeně včas, takže jsme mohli po deváté vyrážet. Cesta, přestože zabrala asi tři hodiny, utekla rychle a my dorazili do kempu u Rožmberka nad Vltavou. Poté, co jsme si postavili stany, čekal nás kurz „na suchu“ s instruktory. Pak už jsme se rozdělili do dvojic a šli si vše vyzkoušet na vodu. Zbytek dne jsme měli volno, a jelikož pršelo, byli jsme v podstatě všichni zalezlí ve stanech.

2. den: První trasa - nebude bez namočení

Přesto, že budíček byl v osm ráno, vyráželo se až v deset. Každý se tudíž mohl rozkoukat podle svého, nasnídat se a zvládnout všechny běžné věci, které se ráno dějí. Autobus nás zavezl do Vyššího Brodu, odkud jsme měli sjet po vodě zpět do Rožmberka (cca 14 km). Po malé chvíli se před námi objevil jez, který byl podle “znalců” ten nejtěžší z celé vody. Pomocí rad instruktorů a za dozoru profesorů jsme ho všichni zdárně překonali, i když někteří měli vodu v lodi a někteří byli mokří od hlavy až k patě. Zbytek cesty proběhl bez potíží. V táboře se tento večer poprvé rozdělal oheň a s kytarou a zpěvníky jsme poseděli u ohně.

3. den: Dlouhá cesta

Dnešní ráno začínalo jako to včerejší. V deset hodin jsme odjížděli z Rožmberka a čekala nás dost klidná voda, trasa ale byla 25 km dlouhá. I když voda byla klidná, některým z nás se přesto podařilo se více, či méně namočit. Po cestě nebylo nic moc zajímavého k vidění a my jsme se bez větších problémů dostali až před Český Krumlov. Tady jsme sjeli jeden jez a pro dnešek naše cesta skončila. Autobus nás dovezl zpátky do tábora a měli jsme rozchod. Poté, co jsme si sbalili věci, jsme strávili další pěkný večer u táboráku.

4. den: Krumlovské jezy a Český Krumlov

Toto ráno bylo jiné tím, že jsme museli sbalit stany. Někteří z nás se ještě vydali na prohlídku hradu Rožmberka. Když jsme byli všichni, mohli jsme se přesunout tam, kde jsme včera skončili. Čekalo nás projetí Českým Krumlovem a s ním spojené čtyři jezy. Všechny je překonat nebylo těžké, a když jsme si prohlédli Krumlov z lodi, bylo na čase trochu si ho prohlédnout i na suchu. Dostali jsme rozchod a mohli jít kamkoliv, jen jsme se museli včas vrátit k autobusu. Z Krumlova jsme pak odjeli do Zlaté Koruny, kde jsme “rozbili” tábor.

5. den: Poslední voda?

Ráno jsme vyrazili nikoliv z Krumlova do Koruny, ale z Koruny do Boršova. Začínala být dost zima a vypadalo to, že možná bude i pršet. Po cestě jsme měli zastávku u zvláštního obchodu s plackami. Placky mohly být slané, sladké i slano-sladké. Po cestě byly dva jezy. Jeden jsme museli obejít. Ten den spadla spousta lidí do vody. Nakonec jsme byli všichni rádi, když jsme se dostali do tábora a do suchého. Pak se někteří vydali na procházku do Zlaté Koruny. Večer byl o něco veselejší než ty předešlé, snad proto, že všem bylo jasné, že konec vodáku se blíží.

6. den: A zase Krumlov

Už od rána bylo mizerné počasí. Bylo rozhodnuto, že na vodu se dnes nepůjde. Místo toho jsme si byli prohlédnout klášter Zlatá Koruna a poté jsme vyrazili ještě jednou do Českého Krumlova. Celý den bylo ošklivo, a tak nám nezbývalo než sedět ve stanu nebo v přístřešku a hrát karty. Uno, bang, černé historky, prostě, co kdo měl. Když už se všichni rozutekli, zbývalo jen sbalit věci a jít spát.

7. den: Odjezd do Prahy

Dnešní ráno bylo dost chaotické. Všichni balili stany a vše se nakládalo do autobusu. Když byl tábor vyklizen, mohlo se jet. Tři hodiny cesty utekly a my se zase ocitli před budovou naší školy. Krátce po poledni jsme byli všichni se svými věcmi na cestě domů.

Kompletní fotogalerie je k dispozici zde.

Zuzana Holušová, L3.D (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Adapťák 2014

Dne 3. 9. se vydali studenti 1. ročníku do areálu Poslův Mlýn na adaptační kurz s cílem sblížit se se svou třídou. Sraz byl ráno v 9 hodin před školou. Do areálu jsme dojeli dvěma autobusy. Následně začalo rozdělování pokojů, některé postele hned byly transportovány z jednoho do druhého.

Potom jsme šli ven, kde jsme dostali na záda papírky, podle kterých jsme se měli mlčky rozřadit do skupinek, v nichž jsme hledali, co máme společné. V tu dobu jsme však neznali jména ostatních, a tak jsme se je ten den naučili pomocí přezdívek, které jsme si vymysleli. Některým jejich přezdívka zůstala dodnes.

Mezi další aktivity patřilo přenášení „greenpeacáků od železnice“, tvoření obrazců pomocí lana a řazení se podle výšky a data narození, obojí samozřejmě beze slov. Každodenní náplní bylo také řešit úkoly, ve kterých jsme museli myslet a pracovat týmově. Například zastavení reaktoru a prolézání pavučinou.

Nejoblíbenější aktivita byla plavba na námi sestaveném voru přes místní rybník. Ačkoli jsme měli ze všech tříd nejhorší čas, stavbu i plavbu jsme si dost užili. Naopak nejméně oblíbenou aktivitou byly ovce, při kterých jsme měli zavázané oči šátkem, a naším úkolem bylo jít za bečením pastýře. Čekání se zavázanýma očima na další ovce bylo velmi nudné a nezáživné.

Ubytování nelze nic vytknout, ale stravování bylo naprostou katastrofou. Hned v den příjezdu nám byly slíbeny špagety, ze kterých se pak vyklubala čočka s klobásou. Další dny jsme sice nebyli mystifikováni, ale že by se jednalo o nějaký gastronomický zážitek, to se říct nedá. Abych však jen nekritizoval, musím podotknout, že pitný režim, který nám poskytli, byl docela dobrý a jídelna skýtala příjemné prostředí. A kofola, kterou jsme si hojně kupovali, také chutnala dobře.

Na závěr kurzu jsme vytvořili padák pro vajíčko, které mělo přežít. Některé padáky, vypadající na zemi docela kvalitně, nepřežily už cestu po žebříku na střechu, možná na ně zapůsobilo Slunce, a tudíž pád nepřežily. Naopak vskutku netradiční padáky, jako třeba „oštěp“ L1.D, se ukázaly pro vejce dosti bytelnými. Ještě jsme zorganizovali feedback u ohniště a pak jsme se vydali na Prahu, čímž skončil náš třídenní pobyt. Ukázalo se, že budeme prima parta.

Více fotografií ve fotogalerii zde.

Matěj Šmíd, I1.C (školní rok 2014/2015)

Adaptační kurz aneb...

Adaptační kurz aneb Jak jsme dohledali své kufry

Druhého září večer jsem musel svého tátu moc přemlouvat, aby mě následující den ráno odvezl k autobusu. Nakonec se mi ho podařilo přemluvit a mohl jsem si přispat. Třetího září jsme vyjeli ke škole. Třikrát se mě táta ptal, jestli jsem si nic nezapomněl, a já mu tvrdil, že mám všechno. Samozřejmě jsem doma zapomněl svou charakteristickou věc, kterou jsme měli mít s sebou.

Když jsme přijeli ke škole, vystoupil jsem z auta, vzal si věci, rozloučil se a šel za svými budoucími přáteli. Začali jsme si povídat. Po chvíli přijely dva autobusy a my si do jednoho z nich naskládali věci. Následně si nás pan učitel zavolal. Vybíral od nás bezinfekčnost. Vtom někdo zakřičel: „Odjíždí nám autobus i s kufry.“ Všem nám přejel mráz po zádech.

Naštěstí nás pan učitel upozornil, že oba autobusy odjíždí na stejné místo. Všichni jsme si oddychli a místě pobytu dohledali svá zavazadla.

Jakub Kamberský, L1.D (školní rok 2014/2015)

Adaptační kurz aneb Jak jsme neposlouchali vedoucí

Vše pro nás začalo hned ráno brzkým vstáváním z vyhřátých postelí. Cesta na sraz mi zabrala asi hodinu. Odjížděli jsme kolem půl desáté, autobus nás vezl do areálu Poslův Mlýn.

Vyjeli jsme. Cestou jsem sledoval vzdalující se Prahu a okolní města. Netušil jsem ještě, že mě čeká zajímavý čtvrtek a pátek.

Po příjezdu na místo jsme se venku seřadili a kufry nechali u dveří pokojů. Následovalo pár her a mohli jsme se ubytovat. Pokoj byl docela ucházející. Hned jsem zpozoroval hlásič požáru. Pomalu jsem vylezl na židli.

„Co děláš?“ otázal se Marek.

Vztáhl jsem ruku na plast.

„Otoč to,“ poznamenal Martin.

Otočil jsem tedy hlásič. Nic. Vůbec nic se nestalo. Dával jsem to tam zpátky, když tu si Marek všiml zajímavé věci a začal se smát.

„Svítí to červeně,“ upozornil s chichotem.

„Všichni ven, je porada!“ řekl hlavní vedoucí.

Z porady jsme odešli s informací o pokutě 5 000 korun českých, pokud se to bude opakovat. Opakovalo se to, ale neplatili jsme.

Petr Kubec, L1.D (školní rok 2014/2015)

Adaptační kurz aneb Vajíčko na padáku

Na adaptačním kurzu jsme hráli mnoho různých her zaměřených hlavně na to, abychom dokázali pracovat jako tým. Jedna z aktivit se jmenovala „Vajíčko na padáku“.

Tato aktivita spočívá v tom, že je třeba dostat neuvařené vajíčko nepoškozené na zem, jestliže je hozeno ze střechy. K dispozici jsou: čtyři kusy provázků, proužky lepicí pásky, velký kus hnědého papíru, čtvery špejle a ne příliš mnoho toaletního papíru.

Já jsem byl ve skupině, která vsadila na jistotu, a po vzájemné domluvě jsme se dohodli na výrobě čtvercového padáku tak, jak ho běžně známe, neexperimentovali jsme s „tankem“ ani s „mrkví“. Prvním krokem bylo z obdélníkového papíru udělat čtverec. Tento čtverec, vlastně padák, měl díky skvělému nápadu jednoho z mých spolužáků ve skupině jako jediný ve svém středu díru, což umožnilo vzduchu mnohem lépe unikat a padák se nekolébal ze strany na stranu, takto to totiž mají i padáky, na kterých závisí i lidské životy. Další úkony již nevyžadovaly tolik přemýšlení jako samotný začátek. Vajíčko jsme omotali kusem toaletního papíru, zbytky hnědého papíru a nakonec přelepili proužkem lepicí pásky volné konce provázků vycházejících z padáku. Zde se musím přiznat, že jsem měl pochybnosti ohledně toho, zda volné nezauzlované konce provázků pouze přelepené lepicí páskou zpoza ní nevyklouznou.

Mé obavy se naštěstí nevyplnily. Náš „záchranný systém vajíčka“ šel na řadu jako první a myslím si, že předvedl ten nejlepší a nejelegantnější sestup ze všech ostatních „záchranných systémů“. Vajíčko díky padáku zcela nepoškozené jemně dosedlo na zem.

Ondřej Smetana, L1.D (školní rok 2014/2015)

Adaptační kurz aneb Nakonec jsme se vrátili všichni živí a zdraví

Tak a je to tady! Kalendáře ukazují 3. září, den, kterého se snad celá L1D obává. Jedeme totiž na adaptační kurz do Doks u Máchova jezera. Zní to super, že? Já myslím, že ne. Docela se toho totiž bojím a ze stresu jsem večer nemohla skoro ani usnout. Cesta autobusem je klidná, lidé sice utvářejí skupinky, ale protože mají nejvíce tak tři členy, není jich skoro slyšet. Po hodině a půl jsme konečně na místě. První pocity? „Kde je pláž?“ „To je konec světa?“ Ty snad nikoho neminuly.

Výhodou být na této škole holka je, že u autobusu v Praze položíte svou tašku a uvidíte ji až před dveřmi svého pokoje kupodivu ve stavu, v jakém jste ji položili 100 km opodál. Ano, tak to bylo i v mém případě. Jen ty pokoje mohou být větší. No nic. Holky znám už ze třídy z prvních dvou dnů, tak pro mě není až takové překvapení, s kým další dvě noci budu sdílet pokoj. Super!

Je večer, utíká to rychleji, než jsem si jen mohla představit. Večeře sice nebyla nic moc, ale dle mého názoru je kolektiv důležitější. Nejvíc se mi líbí, že nás profesoři nechodí každých deset minut kontrolovat, jestli spíme, poněvadž tomu tak fakt není.

Na čtvrtek ráno jsme si jako holčičí pokoj nařídily budíček o něco dřív, chceme mít totiž dostatek času na to se upravit. Tudíž ráno není tak hektické, na všechno je čas. Posnídali jsme a jedeme vyplout na vorech. Tak o téhle aktivitě jsem slyšela dost už od starších ročníků, ale víte co? Hrozně mě to baví. Sem tam se sice někdo topil, ale nakonec jsme se vrátili všichni živí a zdraví. Dalo by se toho ještě tolik napsat, ale pokud jste tam nebyli, nenahradí vám to ten požitek.

Takže si to celé shrňme, adaptační kurz byl super, celá L1D je super! A já mám pocit, že spolužáky znám o mnoho déle než pouhý týden. Opravdu, budu na to ještě dlouho vzpomínat.

Michaela Strnadová, L1.D (školní rok 2014/2015)

První společné dny

Dne 3. 9 jsme se sešli před školou a očekávali příjezd autobusem, který nás měl odvézt do rekreačního areálu Poslův Mlýn. Autobus se objevil a my jeli vstříc novým zážitkům. Na místě jsme si vybalili a hned začala první seznamovací hra. Po ní jsme dostali nějaký čas volna na seznámení s novým neznámým prostředím.Toho dne pak následovalo ještě mnoho dalších her. Večer jsme šli do lesa pro dříví na společný táborák. Další den po snídani byl připraven akční program. Nejlepší byla stavba voru, dokonce jsme měli nejrychlejší čas. Byl to opravdu skvělý

stmelovací zážitek. Po obědě jsme se opět zapojovali do her, jež byly v režii agentury Wenku. Poslední den jsme měli naplánované kreativní aktivity. Vyráběl se padák pro vajíčko a následně jsme vymýšleli logo třídy, které jsme společnými silami namalovali.

To už bylo pár hodin před odjezdem. Zabalili jsme si, uklidili pokoje, rozdělili se do autobusů a vraceli se do Prahy. Ne jako jednotlivci, ale jako E1.A.


Více fotografií ve fotogalerii zde.

Ondřej Mecka, E1.A (školní rok 2014/2015)

Adapťák

Článek o adaptačním kurzu měli psát studenti, ale já neodolala zapsat pár postřehů. Stejně jako „moji“ prváci začínají na zdejší škole, jsem tu nováčkem i já. Adapťák mi hodně přiblížil E1.A, zjistila jsem nepřeberné množství informací, jenž jsem o klucích ani netušila. Poznala jsem chlapce z jiného úhlu, než bych je kdy měla šanci poznat. Už v nich nevidím pouze studenty. Jsou to jednotlivé osobnosti mající různé záliby, koníčky, přání a lidské postoje. Ve třídě je malíř, modelář, vrhač nožů, hráč košíkové, fotbalista, hokejista, badbinstonista, bubeník. Neuvěřitelná všehochuť má něco společného. Všichni jsou součástí E1.A. Stejně i já…

Tímto děkuji za příjemné dny a fajn stmelování. Poznala jsem příjemné mladé muže a velmi zajímavé a milé kolegyně. Vím, že na náš adapťák budu dlouho vzpomínat.

Barbora Vodičková (školní rok 2014/2015)

Předávání pamětních listů v Brožíkově síni Staroměstské radnice

Ve středu 11. června 2014 proběhlo slavnostní předávání pamětních listů nejúspěšnějším řešitelům olympiád a soutěží vyhlašovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Předávání probíhalo v Brožíkově síni Staroměstské radnice od 13:15.

Pamětní list spolu s malou odměnou obdrželi z naší školy čtyři studenti:

• Jan Kelin – 2. místo v krajském kole soutěže v programování
• Lukáš Karásek – 3. místo v krajském kole SOČ (Modulátor a zesilovač)
• Lukáš Kříž – 3. místo v krajském kole SOČ (Findroom: portál na hledání spolubydlení)
• Jan Tajovský – 2. místo v krajském kole SOČ (Skripta pro výuku jazyka Python).

Slavnostního předávání se zúčastnilo více než sto studentů. V sále celou dobu panovala příjemná nálada a každý, kdo obdržel pamětní list, sklidil i veliký potlesk. Po slavnostním aktu byli všichni zúčastnění pozváni na malé občerstvení a prohlídku Staroměstské radnice.

Jan Tajovský, I3.B (školní rok 2013/2014)