středa 24. června 2015

Velký úspěch našeho studenta: účast v mezinárodním kole programátorské soutěže Baltie 2015

Když jsem tenkrát dělal domácí kolo soutěže Baltie 2015, nikdy by mě nenapadlo, že se s Baltíkem dostanu až tak daleko. Na člověka, který v prostředí tohoto vizuálního programovacího jazyka pracoval maximálně rok, je už jen účast v mezinárodním finále soutěže obrovským úspěchem. Ale nebudu předbíhat.

Všechno odstartovalo jednoho odpoledne, kdy mi profesorka Suchánková, která mě učí základy programování, zatelefonovala, že jsem se v krajském kole i v národním kole ve své kategorii umístil tak dobře, že jsem postoupil do mezinárodního finále, které se bude konat ve Varšavě. Byla to opravdu velká novinka, a hlavně taky nečekaná, opravdu by mě nenapadlo, že se mi podaří něco takového. Ale stalo se. Jede se do Varšavy!

Odjížděli jsme díky organizátorce Zuzce Kocíkové ze sdružení TIB (Tvořivá informatika s Baltíkem) ze Smíchovského nádraží ve čtvrtek 11. června asi v půl jedenácté v noci. Cesta na noc byla dobrá, protože se člověk alespoň mohl v klidu vyspat a přijet do Varšavy docela svěží. Utíkalo nám to docela rychle. Co chvilku jsem usnul, a budil se prakticky jen na benzínkách. Když jsem se ráno trošku více rozkoukal, stáli jsme na pumpě nedaleko od Varšavy. Byla tu malá úsměvná scénka s toaletami, na jejichž otevření jsme museli čekat asi deset minut, protože se tam uklízelo, a které stejně byly po invazi našeho autobusu opět samá šlápota.

Přijeli jsme do Varšavy. Páteční ranní špička byla docela záběr, nejen pro nás, ale i pro samotný autobus, protože jsme poposkakovali po semaforech, co chvilku jsme stáli, zase se rozjeli a znova brzdili. Nicméně přes tohle všechno jsme se dokázali dostat ke Koperníkovu centru, což je zhruba něco jako iQ park u nás v Liberci: obří naučné centrum plné experimentů, ukázek a věcí, které si můžete vyzkoušet na vlastní kůži. Bylo to opravdu úžasné a zajímavé a s profesorkou Suchánkovou jsme prošli snad všechny ukázky, co se daly stihnout za nepříliš dlouhý čas navštívit. Ani po čtyřech hodinách jsme ještě neměli prohlédnuto a vyzkoušeno vše.

Po této návštěvě následovala kratičká exkurze do Starého města. Dozvěděli jsme se informace o několika památkách, které se ve staré Varšavě dají nalézt, ale hlavní složkou této výpravy byla zmrzlinová zastávka. Víte, ono když se na náměstí kupuje něco, co je XXL a je to drahé, člověk by ze svých dosavadních zkušeností očekával, že to až taková porce nebude. Tady to ale bylo jiné. Když jsem si za 6 polských zlotých koupil XXL smetanovou zmrzlinu, měl jsem co dělat, abych ji stihl za dvacet minut do odjezdu autobusu nějak zpracovat.

Všichni jsme se po této procházce zase sešli u našeho autobusu a poprvé se vydali na náš hotel, ve kterém nás čekaly dvě noci. Hotel byl docela dobrý. Sice měl jen jednu hvězdičku, ale na sprchu a spánek to bohatě stačilo. Měli jsme jen chvilku na to, vyházet si věci na pokoje, a už se zase jelo. Tentokrát na večeři a slavnostní zahájení. Obě záležitosti byly zajištěny v místní univerzitě Politechnika Warszavska, která také hostila jedno ze tří soutěžních míst. K večeři jsme dostali řízek s bramborem a přesunuli jsme se na zahájení. To proběhlo docela v pohodě. Byli jsme seznámeni s cenami pro vítěze a také bylo prezentováno pár programů vytvořených právě v Baltíkovi. Po této akci nás čekal pět kilometrů dlouhý pochod zpět na hotel, protože nás autobus kvůli povinné bezpečnostní přestávce zpátky již odvézt nemohl. Po příchodu na hotel jsme měli jít přes sprchu rovnou do postelí, protože nás zítra čekal velký den. To jsme také udělali. (Komentář LeSu: Ha ha ha.)

Poté, co jsme se ráno vzbudili a nasnídali, jsme se všichni znovu naskládali do autobusu a vyrazili zpět na Politechniku na soutěž. Začátek měl asi 40 minut zpoždění kvůli technickým problémům, které se občas objevily i během soutěže. Například na chvíli úplně vypadl ověřovací server, nebo jsme museli úlohy zpracovávat v polské verzi Baltíka, protože česká byla (navzdory příslibům) pouze demo a neaktivovaná.

Nějak jsme to ale zvládli a po soutěži jsme šli na oběd opět do „Bistra Akademickejho“, kde jsme večer předtím měli i zmiňovanou večeři. Pak proběhl autobusový přesun do varšavské ZOO. Tu mají ve Varšavě moc pěknou. Sice je menší než pražská, ale to vůbec nevadí. Zvířat tam bylo docela dost a alespoň jsme si jí stihli celou hezky projít. Dali jsme si tu i večeři, i když ta anglická domluva s polskou obsluhou trošku vázla, a to rozhodně ne na naší straně. Po ZOO jsme se přesunuli k varšavské fontáně. Měli jsme dost času pro individuální využití. Dokonce tak dost, že jsme stihli navštívit nejbližší McDonald’s a vyzkoušet místní kvality. Světelný program fontány začínal ve 21:30 a trval půl hodiny. Potom jsme zase odjeli na hotel.

Ráno nás zase čekala snídaně, nakreslení české vlajky na naše tváře a pak už tradiční přesun na Politechniku. Tam jsme se několikrát vyfotili a vyhlášení výsledků mohlo začít. Jelikož další část účastníků soutěžila v polském Gdaňsku a část ještě ve slovenském Ružomberku, nejsou na fotkách všichni vyhlašovaní (vyhlašovalo se prvních 12 míst pro každou ze 4 kategorií).

Jak jsem již na začátku psal, už jenom účast v mezinárodním kole pro mě byla obřím úspěchem. Jestli jsem si tedy mohl vůbec přát nějaké umístění, tak jsem jen prostě nechtěl skončit poslední. Tohle přání se mi kupodivu vyplnilo, a skončil jsem na 12. místě. I to je ale fajn. Pak pan Soukup po mě vzkázal na Úžlabinu, že očekává (a doufá) v příštím ročníku soutěže větší účast žáků naší školy. Tak jsem sám zvědav, jak se nám to povede.



Pak už jsme jen naskákali do autobusu a po krásně prožitém víkendu vyrazili směr Praha. Malá zastávka kvůli nákupu polských čokoládových („Ptacie Mleczko“) a karamelových („krówka mleczna“) specialit byla už jen třešinkou na dortu.

Dominik Kadera, L1.D

Žádné komentáře:

Okomentovat