Je pátek 8. 2. a Střední průmyslová škola elektrotechnická v Úžlabině pořádá maturitní ples. Rozhodla jsem se ho navštívit se svým kamarádem. Teta mi pomůže se ustrojit a namalovat a už mi cinká mobil, že mám vyrazit na cestu. Jedeme metrem na Muzeum a ještě cestou potkáváme spolužáky z I3D. Cesta od metra se nám zdá až příliš dlouhá, ale mapy nakonec potvrdí, že jdeme správně a za chvíli už jsme na místě.
Žáci i učitelé, kteří se rozhodli přijet do Radiopaláce na poslední chvíli, stejně jako my, už u vstupu narazí na dav studentů tvořený hlavně prváky. Davem se proplétá také několik učitelů, kteří později příchozím vytýkají, že nepřišli dříve. Abychom si mohli odložit oblečení do šatny, musíme vystát frontu, ale pak už jdeme do sálu najít nejlepší místo. My sedíme v prvním patře ve druhé řadě stolů.
Prvním bodem programu je stužkování prvních ročníků. Všichni se postaví co nejblíže k okraji parketu, zakrývají nám výhled, ale my si stejně raději povídáme. Po krátké přestávce, kdy si první nadšenci zatancovali, začíná šerpování čtvrtých ročníků. Je proneseno několik projevů, které jsou ale kvůli špatné akustice jen s obtížemi slyšet, probíhá také focení a vybírání peněz. Během zbytku večera se střídá hudba k tanci a představení čtvrťáků.
Mezi představeními se několik skupinek lidí zdržuje v předsálí. Postupně se začíná uvolňovat nálada a k naší skupince se střídavě přidávají spolužáci z různých ročníků. Někteří student a jejich rodiče i učitelé pijí víno nebo pivo, jiní si jdou zakouřit.
Kolem půlnoci začíná většina účastníků, kteří nejdou na afterparty, pomalu odcházet, a ať už jdou sami, v páru nebo po větších skupinách, jsou povětšinou dobře naladěni.
Kateřina Hrdličková, L3.E
