Jmenuji se Simona Myšková a je mi
osmnáct let. Stejně jako většina mých vrstevníků nemám k divadlu moc
blízko. Nicméně se ráda podívám na jakékoli představení, na které mám možnost
jít.
Herectví opravdu nerozumím a
vlastně ani nevím, čím přesně na mě představení tak silně zapůsobilo a divadelní
hra R.U.R. mě přímo ohromila. Všichni herci mi byli velmi sympatičtí a do svých
rolí se přímo vžili. I přes absurdní až komické prvky neustále převládala ponurá
atmosféra, která děj ideálně podtrhovala. S minimem kulis a rekvizit
dokázali herci vytvořit maximum. Ještě před koncem představení mi bylo skoro
líto, že trvá jen sedmdesát minut, protože bych se na něj vydržela dívat i
několik hodin. Chtěla bych se v budoucnu podívat i na další představení
z repertoáru divadla D 21 doufám, že mě překvapí stejně příjemně jako
R.U.R.
Simona Myšková, I3.D (školní rok 2012/2013)
Text inspirovaný názory a postřehy studentů 3. ročníku
Pro někoho náročné, pro jiného
zmatečné, ale taky nepřehledné, rádoby vtipné, chaotické, nesrozumitelné…
Tápeme mezi postavami Heleny (?) a Alquista, hledáme logiku ve vystupování
Busmana a Suly, divíme se, proč Asimovova Glorie opouští smutného Robieho a
nechává se unést kouzelným hlasem pana Högera, který se rozplývá nad
chundelatou Dášeňkou… Možná to jediné nám všem utkvělo z dětství a jsme
schopni zařadit, zaškatulkovat, poznat. Když se to jmenuje R. U. R., proč to
není R. U. R.?! Jsme technici, chceme mít všechno jasné. Je to svérázný
divadelní úlet, nezvyklé rekvizity, paruky a strach nahánějící kontaktní čočky
v očích herců, které nám komplikují snahu určit ostrou hranici mezi roboty
a lidmi.
Všechno ale směřuje k jasné
„hlavní myšlence“: Buďme obezřetní před sebou samými, nenechme někde na cestě
za pokrokem a uchváceni moderní technikou za sebou ležet podstatu lidství.
Dana Havlíková (školní rok 2012/2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat