Think Big

Je pondělí 13. 5. 2013, přijíždím na autobusovou zastávku Brumlovka, kde už mě očekává zbytek soutěžního týmu i s panem profesorem Honsem. Chvilku se rozhlížím a vzápětí zjišťuji, že stojíme přímo před budovou O2, zapojené do obrovského komplexu BB centrum.

Jelikož se soutěže O2 Think Big School účastnily z naší školy dva pětičlenné soutěžní týmy a „Žlabáci“ jsou známí svými pozdními příchody, ještě čekáme na dva opozdilce. Po chvilce i zbytek naší desetičlenné elity doráží a my můžeme vyrazit.

Na uvítanou jsme dostali kartičky a klíčenky, na které jsme měli za úkol napsat své jméno, popřípadě přezdívku. Následovala nevyhnutelná autogramiáda. Každý musel potvrdit svou účast podpisem. Když už bylo vše hotovo, byli jsme odvedeni do místnosti s nápisem „Think big“. Nacházelo se tu několik konferenčních stolků, projekční tabule a to nejdůležitější, dva stoly plné jídla a jeden s pitím. To, co potěšilo ještě více, byl výrok zdejšího pracovníka:„Vezměte si, kolik chcete, ke svačině bude další“. Po občerstvení doráží i naši poslední konkurenti, tentokrát z Brna.

Jelikož jsou již všechny soutěžní týmy přítomny, začíná úvodní prezentace, která nás má uvést na správnou myšlenkovou vlnu. Vzápětí je nám představen náš úkol: vymyslet projekt, který by jakýmkoliv způsobem zlepšil život kolem nás k lepšímu. Trošku zaskočen takovým nápadem jsem ihned zapojil své šedé buňky mozkové. Po deseti minutách chytám mírnou depresi z toho, že mě nic nenapadá. Nepropadám ale panice, času bude přeci jen dost a věřím, že ostatní budou mít podobný problém. Jako Icebreaker (ledoborec – technika používaná při seznamování lidí a prolamování ledů mezi členy týmu) vybrala společnost O2 jednoduchou metodu. Měli jsme utvořit dav a každý měl promluvit alespoň se třemi lidmi, které nezná, a měli si vyměnit názory na témata „Co mi v životě chybí“ a „Rád bych, kdyby“. Mírně rozhozen začátkem jsem se ujišťoval, že teď již mě nemůže vůbec nic překvapit.

Začalo rozdělování rolí v týmu. Na výběr se nabízel kupodivu stejný počet rolí, jako bylo členů týmu. Vedoucí, Ajťák, Návrhář, Vizionář a Koordinátor. Bylo mi ctí, že jsem to byl já, kdo se mohl ujmout pozice Ajťáka v našem týmu. Poté ale přišlo něco, co jsem neočekával. Seskupili jsme se podle toho, jakou máme roli, ne v jakém jsme týmu a následovalo rozdávání různobarevných kartiček. Až ve chvíli, kdy nám řekli, že budeme v týmu, jehož barvu máme, a ne v týmu, s nímž jsme přišli, se vyplnily moje nejhorší předtuchy. Nejenže budu nucen spolupracovat s lidmi, které neznám, ale budu muset soupeřit se svými spolužáky, kamarády. Po rozdělení byl každému týmu přiřazen jeden mentor od Think Big. Mentor měl za úkol nám pomáhat, být naším instruktorem, motivátorem a rádcem.

Po krátké přednášce na témata Brainstorming a SWOT analýza soutěž oficiálně začala. Se svým týmem jsme ihned začali brainstormingem na téma „Co za projekt budeme dělat?“ Trvalo nám přibližně 20 minut, než jsme došli k finálnímu nápadu: Zavedení BikeSharingu do Brna. Mým úkolem jakožto ajťáka bylo do obědové pauzy vytvořit webovou stránku podle šablony. Po několika desítkách minut byla stránka hotova. Po obědě už zbývalo pouze vytvořit prezentaci a připravit se na ni. Pravidla pro prezentující byla jasná. Bude se prezentovat před tříčlennou porotou a na prezentaci budeme mít 3 minuty, poté 1 minutu na ukázku webu. Porota poté bude mít 2 minuty vyhrazené na dotazy. Poté, co všechny týmy úspěšně odprezentovaly, se porota odebrala do zákulisí a atmosféra v místnosti zhoustla. Řekl bych, že by se dala krájet, ale jelikož jsem byl tou dobou také ve stresu z výsledků, neměl jsem čas přesnou konzistenci kontrolovat.

Porota přišla s jasnými výsledky. Pro přehlednost začnu s pořadím odzadu.

Na 3. místě se umístil projekt „Centrum pro hendikepované“, který měl hendikepované vracet do normálního života a pomáhat jim vykonávat činnosti, které vykonávat nemohou. Odměnou pro tým bylo pět flash disků. Na 2. místě se umístil projekt „IT pro děti“, který přišel s myšlenkou rozšíření výuky informačních technologií na základních školách. Tým získal pět minireproduktorů. A vítězný projekt (čistě náhodně náš) byl projekt „BikeSharing Brno“, který by chtěl rozšířit BikeSharing i do Brna, okolí a později dalších českých měst. Odměnou nám bylo pět peněženek Dakine a pět flash disků. Akce trvala poměrně dlouho, ale pro mě byla velice poučná a jsem rád, že jsem se jí mohl zúčastnit.

Richard Strnad, I3.C (školní rok 2012/2013)