Dne 21. 10. proběhla na naší škole akce
s názvem Barevný den. Jejím cílem bylo přesvědčit studenty i učitele, aby
přišli oblečeni jen ve dvou barvách: oranžové a modré. Organizátoři tohoto dne
měli vše dobře připravené, o akci jsme se dověděli s předstihem, a proto
se každý mohl připravit. Spousta vyučujících v barevném oblečení přišla,
spousta studentů však akci spíše bojkotovala.
…
Barevný den měl změnit obyčejný školní den na
něco výjimečného, ale podle mě až příliš nenápadně, a tak se zdál být skoro
zbytečný.
Míla Lejček, I4.C
(upraveno, kráceno)
Tak to je jeden z názorů na první pokus „zpříjemnit
si podzimní šedivý den“ – tak jsme akci definovali v letáčcích, které přes
dva týdny visely na několika místech ve škole. Přesto je mnozí neviděli,
nečetli… Byly prý příliš malé, nenápadné! Akce měla prý malou publicitu, příště
to chce velké plakáty, využití školního rozhlasu… Tolik názor jedné skupiny studentů.
Chodíme s hlavou v oblacích, nečteme, neposloucháme, nevnímáme.
Škoda.
Podle některých byla akce příliš nenápadná,
nezajímavá; „na základní škole jsme měli soutěže, o přestávkách muziku.“
„Tady to byl den jako každý jiný, plný testů,
úkolů, špatné nálady – neměl žádný smysl; jen ho
přežít.“ Taky škoda.
Jiní naopak velmi ocenili, jak se zapojili
kantoři – mnozí z nás chodí oblékáni poněkud nenápadně, a tak si studenti
užili a ocenili pestře vyhlížející sbor, i když pro někoho je oranžová příliš
svítivá, je barvou holčičí a podobně.
Inu, jsme různí, máme různé názory, různý smysl
pro humor či recesi.
A tak byl barevný den na Úžlabině podle mne
především rozpačitý. Kdo ale chtěl, užil si ho. V některých hodinách se samozřejmě
pilně pracovalo, a přesto bylo veselo, navíc vznikly zajímavé miniprojekty –
k nahlédnutí byly v šatně, kde bylo také možné hlasovat pro
nejzajímavější „Model Žlab“. Škoda jen, že se na seznamu neobjevil nikdo ze
studentů – a to jsme se obávali, aby se nám den v barvách nezměnil v maškarní!
Velké poděkování ovšem patří naší kuchyni –
modrý pramen osvěžil naši každodenní nabídku nápojů, oranžově zářila (a skvěle chutnala) novinka na
jídelníčku, dýňová polévka, kterou doplňovalo vynikající maso v mrkvi.
První den v barvách je tedy za námi – tak
co dál? Přemýšlejme, jestli za rok nezkusíme akci zopakovat: lépe, veseleji,
jinak. Aby nám tu bylo příjemně, i když je před námi spousta práce.
Neboť, jak napsal poněkud neobratně a lehce
komicky jeden student ve svém pokusu o reportáž z 21. října: „Tento den slouží k uvolnění radosti,
pohody a štěstí.“J
Z názorů studentů vybrala a svým
zamyšlením doplnila Dana Havlíková.
Žádné komentáře:
Okomentovat