Na školní akademii jsem se (na
rozdíl od základní školy) opravdu bavil. Ve 13 hodin jsme se (i když ne všichni
zavčasu) sešli v budově starého známého Salesiánského divadla
v pražských Kobylisích. Zkoušky na večer byly v plném proudu už
chvíli předtím. Se spolužáky jsme se tedy usadili a dívali jsme se na ostatní
představení, než na nás přišla řada.
A během těchto chvil to začalo.
Z vypůjčených mikrofonů se čas od času ozvalo ikonické ,,Du Hast“.
V zákulisí pořád někdo pobíhal a občas dotyčný vběhl i na jeviště, za což
nebyl reproduktor moc rád, a většinou od něj přišla nějaká ta nadávka. Záhadou
zůstává, kde se naučil mluvit. Nakonec jsme přišli na řadu. Naše vystoupení
s Noemovou archou jsme nějak odzpívali a zmizeli jsme za závěsy.
V šatnách probíhaly vášnivé diskuze o všemožných tématech.
Od 15. hodiny byla naplánována
generálka. Mezitím se někteří z nás vydali pro pizzu do metra.
(Ne)inteligentně ovšem vyrazili v hábitech z představení, což vedlo
k údivu obsluhy se slovy:,,Ty bláho, asasíni!“ Generálka sice nebyla
odstartována úplně na čas, ale o moc zpožděná nebyla. ,,Du Hast“ se stále
ozývalo a pobíhající účastníci byli stále všudypřítomní. Reproduktor se ale
přeci jenom ztišil – těžko říct, jestli za to nemohla spíš antidepresiva než
náhlá dobrá nálada.
Generálka byla rychle za námi, a
byla tu delší pauza, během které následovalo další zběsilé tažení směr
pizzerie. Času bylo dost, takže se nikdo nikam nehnal. Mezitím připravila paní
profesorka Slámová a její pomocníci občerstvení pro diváky. Dle množství
,,Čoketek“ byla vykoupena nejbližší prodejna Lidl. Pomalu, ale jistě se do
hlediště začali scházet diváci. My jsme zatím čekali na své příbuzné a
kamarády, nebo jsme se připravovali v šatnách.
Světlo v sále zhaslo kolem
18:05. Tím akademie oficiálně začala. Protože jsme byli hned mezi prvními
čísly, dokončili jsme veškeré přípravy a šli čekat do zákulisí. Jakmile začal
hrát Mozartův Marsz Turecki (tedy turecký pochod), některým čekajícím mírně
přeskočilo a začali dřepovat do rytmu. Bylo velkým uměním se tomu ani trochu
nesmát. Proto to také víceméně nikdo nezvládl. Chudák paní profesorka
Vospálková se nás snažila zklidnit, ale nakonec to také nevydržela a smála se
s námi. Po skončení pochodu a předpovědi počasí jsme vyšli na jeviště.
Divácká účast byla velmi dobrá,
takže se asi u některých dostavila tréma. Přesto jsme své vystoupení zvládli a
ze scény jsme odcházeli v dobrém rozpoložení. Potom už jsme čekali jen na
odehrání ostatních představení a závěrečný zpěv všech účastníků. Po jeho konci
vyšla na jeviště paní ředitelka, spolu se všemi profesorkami, které se podílely
na přípravě akademie. Jakmile dozněl proslov paní ředitelky a paní profesorky
Moravcové, všichni jsme se za velkého potlesku odebrali do šaten. Tam jsme se
převlékli ,,do civilu“ a postupně odcházeli z divadla a odjížděli domů.
S akademií jsem byl opravdu velmi spokojen a rád bych se spolu se
svými spolužáky zúčastnil i příští rok.
Jan Spurný
Na akademii 8. března spousta z nás zažila ohromnou zábavu,
stres, ale i uznání profesorů a našich nejbližších. Na prvních zkouškách jsme působili poměrně neohrabaně, ale to se brzy
změnilo a všechno bylo připraveno. Generální zkouška proběhla po herecké
stránce bez problémů.
A bylo to tu. Všichni v úvodu zvládli své vystoupení perfektně. A
na řadu jsme přišli my, I1C. Čekali jsme v zákulisí na svoji chvíli. Ale
pak přišlo to, čeho jsem se nejvíc bál. Začali jsme se smát a nikdo nás nemohl
zastavit. K tomu se jeden ze spolužáků začal pohupovat do rytmu klavíru,
který byl na programu před námi. Obával jsem se pohromy! Ale to jsem ještě
nevěděl, co dokáže dav lidí v hledišti. Všichni jsme ztichli a čekali na
pokyn. Smích vystřídala nervozita, ale zvládli jsme to na jedničku. Zapojili
jsme se ještě na konci vystoupení, kde zpívali úplně všichni účinkující. A pak
už jsme se jen klaněli všem, kdo nás sledovali z hlediště. Další nezapomenutelný zážitek do mých vzpomínek.
Vojta Svozil
Byla to velká legrace a určitě jsme si vyzkoušeli něco nového,
především vystoupení před lidmi, a to byla dobrá zkušenost. A taky jsme se
skamarádili s holkami a kluky z vyšších ročníků, a to je super.
Jakub Střeštík
Po úvodu a předehře jsme vystupovali my, I1C. Jako první ze všech
tříd! To byla obrovská příležitost, jak akademii dobře zahájit, nebo celý
začátek pěkně pokazit.
Po každém vystoupení následoval ale velký potlesk, nakonec ještě
větší. Všechno se obešlo bez zranění i psychické újmy. Spolupráce se všemi
ostatními mě moc bavila.
Jakub Vondráček
Vystupovat
před davem lidí? Žádný problém!
Koordinovat
spoustu lidí najednou? Žádný problém!
Nezpanikařit
po první chybě? Žádný problém!
Zjistili
jsme, co všechno umíme: zpívat, tancovat, hrát na různé hudební nástroje… A poznali jsme taky spoustu fajn lidí
z celé školy. Úžasná zkušenost!
Filip Linhart
Žádné komentáře:
Okomentovat