Národní technická knihovna na mě působila velmi moderním, futuristickým dojmem. Celá budova je ze skla a betonu. Když jsme kolem ní procházeli, její tvar mi připomínal spíš hokejový stadion. Uvnitř jsem si nejprve všiml technických návrhů a modelů domů. V celé knihovně, jak jsme později zjistili, jsou umístěna zajímavá sedadla pro návštěvníky – k odpočinku, brouzdání po internetu i ke studiu.
Když jsme prošli přes turniket a vyšli o patro výš, zjistili jsme, kolik pater knihovna má, a že v regálech, a to jsou poloprázdné, je přes 300 tisíc knih! Spousta jich je ve skladech v podzemí, kde jsou také garáže.
Každé patro je jiné, unikátní. Nejzajímavější je, že prakticky celá budova je automaticky ovládaná – kdyby vypukl požár, uzavře se daná lokace a oheň se uhasí vodní párou, když je velké vedro, automaticky se otevírají okna, zatáhnou se žaluzie.
Dostali jsme instrukce, že si máme zkusit vyhledat, zaregistrovat, vyzvednout a poté vrátit knihy z libovolného patra. Na několika jinak nepoužívaných turniketech se daly hrát starší hry, pro zábavu je zde k dispozici experiment studentů ČVUT – interaktivní pískoviště, pískoviště, které je od poloviny listopadu v knihovně, v závislosti na zvoleném terénu barevně svítí. Pokud by vás zajímalo více, podívejte se na https://www.techlib.cz/cs/83432-piskoviste-v-ntk.
Po exkurzi jsme budovu mohli opustit čtyřmi východy: každý vede na jinou světovou stranu.
Jan Sochor, Patrik Brabenec, I1.C
Žádné komentáře:
Okomentovat