Lyžák 2018

V letošním roce jsme se my, prváci, jako tradičně vydali na lyžařský kurz. Bydleli jsme na Lipně v penzionu Kobylnice a lyžovat jsme jezdili na Hochficht, za ideálních podmínek asi hodina cesty. Harmonogram lyžáku byl takový, že se první dva dny lyžovalo na Hochfichtu, pak jeden „odpočinkový“ den, při kterém jsme byli dopoledne na běžkách a odpoledne v bazénu a poté další dva dny lyžování.

Z Prahy jsme odjížděli v sobotu 20. 1. 2018 krátce po poledni. Ještě jsme nebyli ani v půlce cesty, když začala hustá vánice a naše cestovní rychlost se musela rapidně snížit. Na místo jsme dojeli chvíli před večeří. Naše chata byla umístěna na kopci, kam se autobus kvůli namrzlé cestě nemohl dostat a tak jsme vystoupili dole pod kopcem a šli nahoru pěšky. Všechna zavazadla jsme již z Prahy měly uložená ve vleku, který se jen přepojil od autobusu k autu majitele penzionu a vytáhl nahoru. Takže jsme šli relativně na lehko.

Naše první cesta do Hochfichtu byla hned druhý den po příjezdu, tedy v neděli. Celou noc bylo pod nulou a na silnicích byla řádná vrstva sněhu. Aby toho nebylo málo, tak přes noc se autobusu částečně vybila baterie a tak jsme místo plánovaného odjezdu v osm hodin odjížděli až kolem půl deváté. Po příjezdu jsme se rozjezdili a po pár jízdách jsme se všichni sešli na relativně mírné sjezdovce k rozřazení do družstev.

Je to krásný areál na jižní straně Šumavy, ale bohužel celé první dva dny byla nízká oblačnost, a tak toho dost často nebylo zrovna moc vidět. Zažili jsme asi všechno – déšť, sníh, slunce, naprostou mlhu a bůh ví co ještě. Ale sněhové podmínky byly naprosto super. Sněhu byla všude spousta a na sjezdovce byl sníh naprosto ideálně upravený.

Po dvou lyžařských dnech přišla asi největší hrozba celého zájezdu. Běžky. Většina z nás na nich nikdy nestála. Lyže nám ráno přivezla půjčovna až k chatě. Nazuli jsme se do bot a autobusem jsme se přesunuli na start našeho desetikilometrového okruhu na Lipně. Během tohoto relativně krátkého okruhu jsme se každý alespoň jednou vysekali, jednou dokonce i hromadně. Nikomu se naštěstí nic nestalo, jen jsme rozhodně pobavili naše učitele. Závěr našeho běžkařského okruhu byl dojezd na parkoviště. Problém byl, že tím dojezdem byla téměř celá sjezdovka na Lipně. Sjet ji se možná zdá jako relativně normální věc, pokud jste ovšem zkušený lyžař. Ovšem pro nás na běžkách to zas až taková hračka nebyla. Nicméně i toto nakonec všichni zvládli a ve zdraví se dostali k autobusu. Odpoledne v bazénu si každý řádně odpočinul.

Další dva lyžařské dny už byly úplně jiné než první dva. Teplota šla v noci jen lehce pod nulu a ve dne bylo teplo. Ráno byl sníh úplně zmrzlý a už v poledne hodně natátý. Ve středu byla ráno opět veliká oblačnost, nebylo skoro nic vidět. Až tyto dva dny se rozjasňovalo do té míry, že byli ideální fotografické podmínky. Otevírali se úžasné výhledy na Alpy a byl vidět vrchol Smrčiny (viz fotky).

Cestu domů jsme zvládli přesně podle plánu. Všechny silnice již byly bez sněhu, a tak naší cestu nic nebrzdilo.

Na závěr bych rád poděkoval všem učitelům – pánům Bláhovi, Urbáškovi i Stránskému za příjemně prožitý týden. A hlavně panu učiteli Slámovi, který to celé pro nás zorganizoval.

Více fotografií je k dispozici zde.

Filip Havlík, L1.E