Dne 9. 12. 2016 jsme se společně se třídou E2.A podívali do
psího útulku Trója. A naše dojmy dopadly nějak takto:
Útulek Troja je jediným státním útulkem v Praze. Návštěva byla pro
všechny velmi emociální již z počátku, kdy jsme si v hale prohlíželi fotky psů, kteří hledají domov. Bohužel vidět
je na vlastní oči bylo ještě více smutné. Procházeli jsme kolem klecí a dívali
se na psy. Někteří štěkali a někteří byli schouleni v rohu a jen
pozorovali. Celkově jsem ráda, že vím, na co jsme přispěli.
Michaela Strnadová
Osobně ve mně návštěva útulku zanechala smíšené pocity. Bylo
to zvláštní, sledovat psy, jak jsou zavřeni v kotcích. Člověku by se chtělo
přemýšlet nad tím, co se asi muselo stát, že skončili tady. Byla to vina
majitele? Nebo jejich? Všude se ozývala spousta štěkotu. Na většině z nich byla
vidět touha po domově, viděli v nás jejich možné nové pány a dávali nám to
najevo svými výrazy. Nebylo tolik překvapující, že nemalou část psů tvořila
bojová plemena. Byla to zvláštní zkušenost.
Dominik Kadera
Tento den byl velice smutný pro některé z nás. Dozvěděli
jsme se spoustu nových věcí, jak to probíhá při odchytu psů, komu může útulek
svěřit psy a jak je náročné se o ně starat, chodí s nimi i dobrovolnice, aby
měli psi dostatečný pohyb. V útulku je 96 psů, ale mají tu ještě i exotická
zvířata, jako jsou hadi, želvy, ještěrky a papoušci. Granule, které jsme
přinesli, vystačí na 10 dní pro každého pejska v útulku. Přinesli jsme také
nějaké deky, ručníky, osušky a také hračky a mycí prostředky. Po skončení
prohlídky v útulku, jsme měli ještě jednu zastávku. Vedle psího útulku má
městská policie stáje pro koně, které můžeme vidět skoro každý den. Mohli jsme
si je i pohladit a nakrmit je. Někteří mí spolužáci se i s nimi fotili. Mé
pocity z exkurze v psím útulku byly velice rozpačité. Byla jsem smutná z toho,
jak může někdo takhle ublížit zvířeti, ale zároveň jsem byla ráda, že je tu
někdo, kdo se o ně i postará.
Dominika Rubešová
Když jsme vešli dovnitř, přivítal nás personál útulku. Jedna
z pracovnic nám popsala, jak se postupuje při nálezu psa. Pokračovali jsme
prohlídkou samotného útulku. Procházeli jsme okolo jednotlivých kotců. Psi v
celé hale se rozštěkali – někteří radostí. Většina pejsků vrtěla ocasem, ale byli
zde i takoví, kteří se agresivně opírali o mříže a štěkali. Posledním typem
byli nejspíše ti, co tam zůstávali nejdéle. Leželi stočení ve svých peleších a
skoro ani nezvedli oči, když nás viděli. Pokračovali jsme do dalších hal, kde
situace nebyla o nic lepší. Přemýšlel jsem, proč je raději nepustí, ale psi se
o sebe, jak jsme se dozvěděli, neumí postarat.
Michal Zelený
Páteční návštěva útulku patří k jedněm z nejdepresivnějších
výletů, které jsem absolvoval. Přijeli jsme do Troji, kde si nás převzala
pečovatelka a provedla nás po útulku. Tolik smutných výrazů na jednom místě,
neustálý štěkot a kňučení, skákání na klece. Všichni pejsci na nás dělali psí
oči, coby na potenciální majitele. Za hodinu jsme byli venku a ještě jsme se
šli projít k policejním koním, kteří už naštěstí tak nešťastně nevypadali.
Nakonec jsme odjeli na Kobylisy a rozdělili jsme naše cesty. Naše třída vybrala
peníze na nákup něco přes 300 kg granulí. To jsme si mysleli, jak jim to
bůhvíjak dlouho vydrží a nakonec jsme zjistili, že jim to stačí maximálně na 10
dní. Když se nad tím zamyslím, tak je možná lepší, že ti psi mají aspoň kde
bydlet a netoulají se po Praze.
Vojtěch Böhm
Třída L3.D
Žádné komentáře:
Okomentovat