Pondělí 12. 12. pro mě nebylo jen tak nějaké pondělí. V
tento den jsem vstal o půl hodiny později a nebral si do školy aktovku. Vyšel
jsem o poznání později než v obyčejně a nasedl na tramvaj, která mě dovezla
takřka až před školu.
Když jsem přišel, nebylo vůbec poznat, tedy alespoň na první
pohled, že se děje něco mimořádného. Jediné, čeho by si člověk mohl povšimnout,
byl fakt, že někteří z chlapců u nás ve třídě měli místo džínů tepláky. Běžné
rozhovory utnul až příchod naší instruktorky – Jany.
Jana se nám
představila a po přípravě třídy začala první aktivita s názvem „Živý obraz“, kdy bylo cílem domluvit se na nějaké aktivitě a tu zobrazit jako
sousoší.
Další hra byla také na seznámení. Každý měl na kus papíru
napsat své jméno a poté papír přeložit a položit doprostřed třídy. Poté Jana
papírky zamíchala a každý si nějaký vytáhnul. Na papírek jsme měli ke jménu
člověka nakreslit něco, co se k němu vztahuje. Jen, co jsme dokreslili, tak
jsme říkali, koho jméno jsme si vytáhli a proč jsme k němu nakreslili to, co
jsme nakreslili.
Další hra se nazývala Molekuly. Princip této hry, upravené
podle instrukcí, byl o tom, že se určil společný zájem a molekula se vytvořila
podle počtu lidí, který danou vlastnost/věc či činnost má nejraději. Zákeřná
otázka byla o oblíbeném školním předmětu, při kterém i náš třídní, který náš
učí předmět Základy elektrotechniky, pozvedl obočí, což na něj bylo gesto
zájmu.
Většina žáků se seskupila dovolávajíce se dalších členů s
oblíbeným předmětem tělocvik. Další a menší skupina měla nejraději Praktická
cvičení a já zůstal sám, protože jsem byl jediný, kdo má rád předmět, který
jsem si vybral.
Třetí hra byla nejdelší. Jednalo se o stavbu mostu podle
daných parametrů z papírových proužků. Třída byla rozdělena na tým Oranžových a
Modrých. Komplikací tohoto už tak nelehkého úkolu byl fakt, že se skupiny
rozdělily na dvě podskupiny a k domluvě byli oprávněni pouze předem určení
zástupci (z každé skupiny jeden). Most z naší skupiny Oranžových byl bytelnější
a na rozdíl od druhého mostu dodržoval normy o rozměrech.
Po tomto nesnadném domlouvání jsme měli čas se naobědvat a
potom si chvíli odpočinout. Pak jsme se odebrali do tělocvičny.
V tělocvičně jsme dostali za úkol další zapeklitou situaci.
Třída reprezentovala skupinu trosečníků na opuštěném ostrově. Jako trosečníci
jsme se museli dostat přes celou tělocvičnu bez toho, abychom se dotkli země
jinde než na „ostrově“. Jako každá hra i tato měla háček. Kdo byl moc
hlasitý, toho mořská příšera „utopila“ v moři. Jana byla mořská
příšera a nebyla ani trochu shovívavá. Já byl utopen zhruba ve třetině, ale i
to mělo svou výhodu, poněvadž jsem se mohl smát, zatímco přeživší se snažili
zuřivě gestikulovat. Jediný, kdo přišel z řešením dvou židlí, byl můj spolužák
Tomáš.
Posadil se na jednu židli a druhou dal před sebe, hned nato
si přesedl a takto proces opakoval přes celou tělocvičnu. Byl doslova za vodou.
Po této hře, kdy zahynula třetina z nás, včetně mě, jsme se
vrátili do třídy. Tam proběhly poslední dvě hry. V první jsme měli dostat
fix co nejdál za určitou čáru. Všichni
se pokusili o stejný plán. Toho nejdelšího a zároveň nejlehčího držet, zatímco
on se natáhne a položí fix. Problém této hry byl ten, že ti nejvyšší měli
značnou výhodu.
Poslední hra se nazývala Kolektivní mysl. Cílem bylo, že
jeden hráč napsal nějaké slovo podřadné k danému tématu. Zbytek týmu se měl
pokusit napsat stejné slovo. Kdo se trefil měl bod.
Takto vypadal náš pondělní program. Účast stála rozhodně
stála za to, bylo to fajn.
Daniel Blažanin, E1.A
Žádné komentáře:
Okomentovat