Pondělí ráno. Pomalými kroky se blížím ke škole, kde mám oficiálně zahájit
novou etapu svého života. Strach. Strach z neznáma je to první, co se objevuje.
Vidím samé nové lidi, neznámé tváře. Snažím se vypadat klidně, ale žaludek se mi
svíjí stresem a srdce bije jako o život. S několika přáteli se blížím na místo,
kde má moje nová třída sraz. Seznamujeme se s naším třídním profesorem a v mé
hlavě proudí neuvěřitelné množství myšlenek.
Tak tohle je má třída? Tohle jsou ti, které budu ve škole potkávat každý
den? No, vypadají jako fajn lidi. Pomalu se blížíme k autobusu a na tvářích
ostatních se dá poznat, že jsou plní očekávání, stejně jako já. Hlavou mi
proudí nejrůznější otázky. Co mě čeká? Jak to bude probíhat? Jací jsou vlastně moji
spolužáci, které zatím neznám? Myslím, že tyto a mnohé další otázky napadaly
každého z nás. Já sám na ně odpověď nemám, ale jsem zvědavý. Už v autobuse se
ovšem ukázalo, že jsem se celou dobu bál úplně zbytečně. Seznámil jsem se s
prvním člověkem a hned jsem poznal, že jsem na tom opravdu dobře.
Z dosud neznámých lidí se stali skvělí kluci se smyslem pro humor, takže
začínám tušit, že na kurzu, který máme podstoupit, to bude ještě lepší. Během
cesty jsem se opravdu hodně nasmál a na některé lidi už jsem si stihl udělat
stručný názor. Konečně se ocitáme na místě určení – v rekreačním a sportovním
středisku, kde se máme lépe poznat.
Naše třída se schází venku, kde se poznáváme s naším instruktorem. Utváříme
kruh a začínáme hrát hru, která je zaměřena na seznámení, hlavně tedy
zapamatování jmen. Hra spočívá v tom, že se představím křestním jménem,
před které ovšem musím dát nějaký přívlastek, který musí začínat stejným
písmenem jako moje jméno. Takhle to jde pořád dál a každý musí ještě před
představením zopakovat všechny, kteří byli před ním. Padala jména jako Rychlý
Radek, Pletenej Pepa nebo Hloupý Honza. Za chvíli je řada na mě a já přemýšlím,
jak se představit. Láskyplný? Lstivý? Ne. Napadá mě skvělá strategie, jak
docílit toho, aby si všichni mé jméno zapamatovali. Řada je teď na mě a já
opakuji všechny, kteří byli přede mnou. Až na jednoho, se kterým jsem měl menší
problém, jsem poznal všechny. Nyní je čas představit sám sebe. Aniž bych si to
uvědomil, z mých úst vyšlo Labilní Lukáš. Ozval se krátký smích a já mám
radost, že moje strategie vyšla. Řekl jsem něco málo o sobě a pak šla řada dál.
Byl jsem rád, když jsem zjistil, že si mě pamatuje opravdu každý. Co nás
čeká dál? Další hra? Nebo snad volno? Ale já volno nechci, já se chci bavit.
Přání se mi plní, když zjišťuji, že hrajeme ještě pár dalších dost zábavných
her. Poté odcházíme na pokoje a připravujeme se na večerní program.
Další den nás čekají lanové aktivity a další hry. Jako absolutní vrchol
celého programu ovšem považuji stavbu a test voru, což je zážitek, na který jen
tak nezapomenu. Dostáváme gumy, dřevo, provazy a jednoduchou instrukci:
postavte vor a přeplujte rybník tam a zpátky. To myslí vážně? Chvíli mi trvá
pochopit, že to opravdu myslí vážně. Neskutečný adrenalin. Popadám nějaké vesty
a provazy a rychle běžím k vodě, kde se vor bude stavět. Během rekordního času
máme hotovo.
První skupina nasedá na vor a vydává se na cestu. Já jdu společně s druhou
skupinou na místo, kde se vystřídáme a doplaveme s vorem zase zpátky. První tým
vor opouští, a tak nasedám a čekám, co se bude dít. Jakmile jsou rozdány role a
všichni bezpečně sedí, vor se dává do pohybu. Sice nemám v ruce pádlo, ale
snažím se pomáhat.
Po chvilce se zadní část začala zlehka rozpadat, takže ve spolupráci s
jedním kamarádem držím zadní část a společně zabraňujeme jejímu odtržení od
zbytku voru. Nakonec doplouváme do cíle, kde máme vor zase rozložit, což nám
trvá jen chvilku. Odnášíme věci zpět a dozvídáme se, že jsme vytvořili nový
rekord.
Po tomto zážitku už vše uteklo tak nějak rychle. Stavěli jsme padák pro
vajíčko, představovali svoji charakteristickou věc a další aktivity, u kterých
jsem ještě lépe poznal své spolužáky. Poslední noc před odjezdem dohráváme na
pokoji pokerový turnaj. Ráno se probouzím s dobrým pocitem. Kurz splnil
moje očekávání a svůj účel, tedy seznámit nás. Nasedám do autobusu a je mi
fajn. Za ty tři dny jsem potkal super lidi. Lidi, které nyní budu potkávat
každý den ve škole. Lidi, kteří tvoří moji novou třídu. Lidi, kteří mě
přesvědčili, že jsem si vybral tu správnou školu.
Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat