Jak může dopadnout domácí úkol

Milá paní profesorko,

tímto dopisem bych se chtěl omluvit za neodevzdání domácí písemné práce v prvním termínu. Já jsem totiž, nevěřila byste, zapomněl. Vím, že tato omluva je naprosto nedostačující, protože ve škole se na domácí úkoly zapomíná víc, než je zdrávo...

Domácí písemná práce mi byla zadána, stejně jako ostatním, ve středu 5. listopadu s tím, že ji mám vypracovat do čtrnácti dnů. Řekl jsem si, že mám dost času, tak proč bych se tím měl zabývat už teď a vesele jsem pokračoval ve studiu. Naposledy jsem si na domácí úkol vzpomněl hned o následujícím víkendu, ale život je otázkou priorit a nesmíte zapomínat, že jsme na elektrotechnické škole. Tak zvítězily úkoly ze základů a elektroniky.

Český jazyk náhodou nebyl opomenut sám, protože „na neurčito“ jsem odložil i matematiku a referát ze strojnictví, doufaje, že odloženy budou i ze strany profesorů. Při studování rozvrhu na další den jsem si po přejetí písmen STR na referát ještě vzpomněl a po dlouhém uvažování jej opět odložil, u hieroglyfů vztahujících se k ČJL se tento efekt neprojevil. A tak pokračovalo moje pilné studium až do středy 19. listopadu, kdy jsem ráno v autobuse překvapil Mirka rafinovanou otázkou: „Hele, ten dopis na češtinu nebyl na dnešek, že ne?“ Po odpovědi: „Jaký dopis?“ a chvilkovém odmlčení s předstíraným zamyšlením jsme dospěli ke společnému názoru, že se asi necháme překvapit.

K napsání tohoto dopisu mě vedlo také ono překvapení, které jste nám zapomnětlivcům připravila. Napsat osobní dopis nějaké významné osobnosti je věru zapeklitý úkol, a proto věřte, že nikdo jiný mě nenapadl.

Váš student Jarda Pecka, E2D 2003/2004, školní almanach 2004