Mnozí nezasvěcení si myslí, že Žlabákem je každý, kdo navštěvuje náš
nádherný, úžasný, skvělý a oblíbený ústav. Toto je pravda jen napůl, docházka
na naši školu je jednou z podmínek, ale správného žlabáctví člověk musí
dosáhnout svojí pílí a dlouhým psychickým tréninkem (ale musím přiznat, že
mnohým to jde docela samo). Žlabáků existuje více poddruhů, proto zde nyní
uvedu stručné charakteristiky nejdůležitějších z nich.
Žlabák vydlabaný neboli tzv. královská forma
Tvor (neboť zde se již o člověku hovořit nedá) s touto diagnózou je
postižen prudkými záchvaty, jež mají za následek nadprůměrné studijní výsledky
v oborech výpočetní techniky a elektroniky a u některých krajních případů to
zajde až k vyznamenání na vysvědčení. Díky tomu je takto postižený jedinec
někdy ostatními Žlabáky zavrhován. Tento stav je též doprovázen podivnými
mimoškolními aktivitami, například studiem japonštiny.
Žlabák obecný
Tento druh je nejobvyklejší. Hlavním rysem je neutuchající zájem o nejnovější
počítačové hry a jejich aktivní „paření“, které je
provozováno na úkor studia. Kdybych to měl správně vysvětlit, tak v životě
těchto jedinců není nic důležitějšího než hraní na počítači, čímž se liší od
královské formy, neboť tu počítač zajímá hlavně za účelem programování. Dalším
charakteristickým rysem je občasné a nelogické vyluzování nejpodivnějších
zvuků, a to zvláště v hodině anglického jazyka.
Položlabák
Tato forma je již přechod mezi Žlabákem a stavem, jejž okolní svět nazývá
normálním. Tento typ se vyznačuje některými výše uvedenými znaky, ale je
postižen podivnou chorobou, která ho nutí plnit si domácí úkoly, kreslit okraje
v sešitech, a dokonce se i učit, což sice není v zásadě v rozporu s podmínkami
žlabáctví, ale většina příslušníků tohoto druhu toto chování rezolutně
zavrhuje.
Mezi Žlabáky panují vcelku jednoduché sociální vztahy, které jsou založeny
buďto na vzájemném porozumění, nebo na právu silnějšího. Přesto k vážnějším
potyčkám dochází zřídka. Velmi zajímavým poddruhem, a mezi Žlabáky velmi
oblíbeným, jsou Žlabačky, ale správný Žlabák nepohrdne ani samičkou lidskou. I
přes výše popsané se není čeho obávat, neboť Žlabák je veskrze milé a přítulné
zvířátko, které člověka napadá jen v opravdu krajních případech. Avšak
pokud se tak stane – Bůh s vámi!
Karel Kotek, E3.D 2003/2004, školní almanach 2004
Žádné komentáře:
Okomentovat