pondělí 25. února 2013

Japonská puška - VI. díl

Předchozí díl zde...


Druhého dne ráno, pevnost Suribachi na ostrově Iwo Jima

Pane bože. Teď už nepochybuji o tom, že tato bitva nejde vyhrát. Před chvíli se v dálce začaly objevovat první americké lodě, ale teď jsou jich tam stovky! Jak má pár tisíc vojáků bojovat proti takové síle?! Všichni jsou nervózní, ale snaží se udržovat klid. Jenže marně, protože přilétá první salva námořních děl.

Exploze byla nebezpečně blízko. Levá část chodby se zřítila. Hideki leží na zemi a já odletěla asi metr od něj. V hlavni mám hodně prachu. Vidím Hidekiho jak vstává a běží ke mně. Zvedá mě a vyklepává prach. Pak běží zpět na svoji pozici. Zalehl a pozoruje pláž, ke které blíží stovky amerických výsadkových člunů. Zanedlouho už je pláž plná amerických vojáků. Zatím nikdo nestřílí. Všichni čekají, až se Američané dostanou na dostřel. Asi po minutě se ozval signál poručíka Takashima a v tu chvíli začalo peklo. Desítky japonských děl posílají skupiny amerických vojáků na onen svět a tisíce pušek hledá svůj cíl.

V tu chvíli vystřelil i Hideki. Kulka vyletěla z mé hlavně a svištěla kamsi do davu amerických vojáků. Nevím, zda něco trefila, ale na tom nezáleží, protože Hideki stiskl spoušť znovu. A znovu. Alespoň jedna kulka našla svůj cíl, cítím to. Američané už jsou blízko. Jeden z nich přibíhá a míří plamenometem do otvoru v tunelu. Hideki neváhá a střílí. Američan spadl na zem, než vůbec stačil stisknout spoušť. Hideki střílí na příchozí nepřátele a já se mezitím rozhlížím kolem. Kolem je spoustu Japonců. Mrtvých Japonců.

Vidím Keijiho ležícího na zemi. Chybí mu obě nohy a kolem něj je spoustu krve. Opodál je několik mrtvých vojáků, mezi kterými je i Matano. Najednou jeden Američan skočil dovnitř a popadl Hidekiho. Já jsem opět odletěla opodál. Nezbývá mi nic jiného než sledovat jejich souboj. Hideki leží na zemi a Američan ho škrtí. Hideki se vzpírá, ale marně. Nepřítel je příliš silný. Když už přestávám doufat, někdo mě zvedá. Kiryo! Namířil na Američana a bez váhání vystřelil. Čistý průstřel hlavy.

Hideki vstal a poděkoval mu. Já jsem využila pauzy v boji a podívala jsem se otvorem ven. Pobíhalo tam spoustu amerických vojáků. Kiryo mě hodil zpět Hidekimu. Ten mě chytil a nabil. Pak se Hideki zeptal na Irawashiho a Ogawu. Mrtví. Hideki naštvaně udeřil pěstí do stěny, až bylo slyšet zapraskání kloubů. O chvíli později přiběhl Takashima a zavelel k ústupu. Hideki odporoval, ale nakonec se podvolil. Všichni tři zamířili k nejbližšímu východu. Cestou potkali pár amerických vojáků, o které se „postarali“. Když se konečně dostali ven, potkali několik desítek japonských vojáků, kteří zde byli shromážděni. Připadalo mi to divné. Proč se nesnaží utéct? No, když jsem viděla, jak si nasazují bajonety, došlo mi to. Bohužel.

Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat