Předchozí díl zde...
Druhého dne ráno, pevnost Suribachi na ostrově Iwo Jima
Pane bože. Teď už
nepochybuji o tom, že tato bitva nejde vyhrát. Před chvíli se v
dálce začaly objevovat první americké lodě, ale teď jsou jich
tam stovky! Jak má pár tisíc vojáků bojovat proti takové síle?!
Všichni jsou nervózní, ale snaží se udržovat klid. Jenže
marně, protože přilétá první salva námořních děl.
Exploze
byla nebezpečně blízko. Levá část chodby se zřítila. Hideki
leží na zemi a já odletěla asi metr od něj. V hlavni mám hodně
prachu. Vidím Hidekiho jak vstává a běží ke mně. Zvedá mě
a vyklepává prach. Pak běží zpět na svoji pozici. Zalehl a
pozoruje pláž, ke které blíží stovky amerických výsadkových
člunů. Zanedlouho už je pláž plná amerických vojáků. Zatím
nikdo nestřílí. Všichni čekají, až se Američané dostanou na
dostřel. Asi po minutě se ozval signál poručíka Takashima a v tu
chvíli začalo peklo. Desítky japonských děl posílají skupiny
amerických vojáků na onen svět a tisíce pušek hledá svůj cíl.
V tu chvíli vystřelil i Hideki. Kulka vyletěla z mé hlavně a
svištěla kamsi do davu amerických vojáků. Nevím, zda něco
trefila, ale na tom nezáleží, protože Hideki stiskl spoušť
znovu. A znovu. Alespoň jedna kulka našla svůj cíl, cítím to.
Američané už jsou blízko. Jeden z nich přibíhá a míří
plamenometem do otvoru v tunelu. Hideki neváhá a střílí.
Američan spadl na zem, než vůbec stačil stisknout spoušť.
Hideki střílí na příchozí nepřátele a já se mezitím
rozhlížím kolem. Kolem je spoustu Japonců. Mrtvých Japonců.
Vidím Keijiho ležícího na zemi. Chybí mu obě nohy a kolem něj
je spoustu krve. Opodál je několik mrtvých vojáků, mezi kterými
je i Matano. Najednou jeden Američan skočil dovnitř a popadl
Hidekiho. Já jsem opět odletěla opodál. Nezbývá mi nic jiného
než sledovat jejich souboj. Hideki leží na zemi a Američan ho
škrtí. Hideki se vzpírá, ale marně. Nepřítel je příliš
silný. Když už přestávám doufat, někdo mě zvedá. Kiryo!
Namířil na Američana a bez váhání vystřelil. Čistý průstřel
hlavy.
Hideki vstal a poděkoval mu. Já jsem využila pauzy v boji a
podívala jsem se otvorem ven. Pobíhalo tam spoustu amerických
vojáků. Kiryo mě hodil zpět Hidekimu. Ten mě chytil a nabil.
Pak se Hideki zeptal na Irawashiho a Ogawu. Mrtví. Hideki naštvaně
udeřil pěstí do stěny, až bylo slyšet zapraskání kloubů. O
chvíli později přiběhl Takashima a zavelel k ústupu. Hideki
odporoval, ale nakonec se podvolil. Všichni tři zamířili k
nejbližšímu východu. Cestou potkali pár amerických vojáků, o
které se „postarali“. Když se konečně dostali ven, potkali
několik desítek japonských vojáků, kteří zde byli shromážděni.
Připadalo mi to divné. Proč se nesnaží utéct? No, když jsem
viděla, jak si nasazují bajonety, došlo mi to. Bohužel.
Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat