Vídeň

V pátek 4. 10. jsme jeli navštívit naše jižní sousedy. Zájezd byl určen pro 1. až 4. ročník, hlavně pro ty, kteří mají jako volitelný německý jazyk. Tentokrát jsme vstávali o něco dřív, ne jako běžně, když jdeme do školy. Ráno byla ještě tma, trávník ojíněný a taková zima byla, že auta, zaparkovaná v naší ulici, se třpytila námrazou. Před šestou hodinou jsme už stáli před školou.

Za chvíli přijel autobus. Hurá! Konečně jsme vyjeli vstříc novým zážitkům. Jak jsme se tam dostali, to nevím, celou dobu jsem prospala, protože jsem musela velmi brzo vstávat. Občas mě budilo chrápání mých stejně znavených spolucestujících a chroptění reproduktorů, které se střídalo s občasným výkřikem: „Jé, podívejte se!“

Vídeň! Konečně jsem ji viděla při pohledu z okna. Právě začínala naší milou průvodkyní komentovaná okružní jízda městem. Nevěděla jsem, kam se mám koukat dříve. Autobus nás vozil na různá místa. Postupně jsme navštívili tyto lokality: Hundertwasserhaus, Schӧnbrunn, Hofburg, Maria Theresien-Platz, sbírky Rudolfa II. Hodinu a půl před odjezdem jsme si vytvořili malou skupinku a šli jsme sami, kam jsme chtěli. Třeba do metra, do parku, kde se střídaly stezky pro cyklisty a chodce, po obchodech. Kdo měl hlad, ten neodolal a ochutnal místní pečivo nebo pizzu. Také focení nás velmi bavilo. Máme spoustu snímků. Zvláště záběry zámku Schӧnbrunn a přilehlého parku mě fascinovaly. Jiní si pořizovali spoustu suvenýrů. Mezi nejznámější a nejvyhledávanější patří tzv. Mozartovy koule. Je to vyhlášená pochoutka z marcipánu a různých druhů čokolády. Na jejich obalu je vyobrazena busta rakouského rodáka (Salzburg). Byl to nejznámější hudební skladatel své doby. Při pobytu v této zemi se s ním setkáváme téměř na každém kroku.

Začalo se ochlazovat. Autobus sice přijel o něco později, ale byli jsme rádi, že už dorazil, protože nám byla docela zima. Při vyprávění svých zážitků jsme se celou cestu zpátky často smáli. Měli jsme si opravdu hodně co povídat. A proto nás často v reproduktorech paní profesorky napomínali, abychom se zklidnili.

Výlet jsem si moc užila. Viděla jsem spoustu zajímavých věcí a odvážím si spoustu různých zážitků, které si budu určitě dlouho pamatovat. Bylo to fajn. Vřele doporučuji!

Veronika Baštová, L2.D (školní rok 2013/2014)

23. ročník přeboru školy v orientačním běhu

V pátek 4. října se konal na naší škole 23. ročník orientačního běhu. Studenti se mohli dobrovolně přihlásit do konce září. Kromě výhry mnohé přilákalo i to, že nemuseli do školy. Já jsem ale soutěživý typ, a tak jsem si chtěl dokázat, že to zvládnu. Běhu jsem se účastnil již podruhé a mohu ho vřele doporučit. Není přeci nic lepšího, než si po ránu zaběhat a dostat za to odměnu!

Když jsme ráno přijeli na místo srazu, tedy na autobusovou zastávku Řepčická, bylo sice ještě chladno, ale nízká oblačnost napovídala, že tomu tak dlouho nebude. Nemohli jsme zapomenout navštívit přilehlý obchod, abychom si koupili nutný cukr na rychlé doplnění energie. Zatímco jsme v počtu 15 lidí čekali, až bude ten správný čas, tedy devět hodin ráno, mohli jsme si prohlédnout mapu Hostivařského parku, ve kterém se orientační běh každoročně koná. Vzhledem k tomu, že bydlím poměrně blízko od tohoto parku, nebál jsem se, že bych se ztratil.

Bylo krátce po celé, ale plný počet, tedy 17 lidí, stále nedorazil. Bylo tedy jasné, že by nebylo rozumné čekat a naši tělocvikáři začali pomalu po minutě vypouštět nás, soutěžící. Já jsem běžel jako desátý. Třicet vteřin před tím, než jsem měl vyběhnout, jsem dostal orientační mapu. To je mapa, na které jsou vyznačená stanoviště a je na ní připnutý papírek s přesně daným místem, na kterém se jaké stanoviště nachází. Tedy, pokud 3. stanoviště bylo u plotu obory, byl na mapě kroužek v tomto místě a na přiloženém papírku bylo napsané plot u obory.

Nastal pravý čas. Dostal jsem zelenou. Nechtěl jsem za žádnou cenu skončit jako poslední a tak jsem co nejrychleji vyběhl. I přes to, že se ranní mrazík začal vytrácet, prudké nadechování vzduchu do plic nebylo nikterak příjemné. Až když jsem doběhl k prvnímu stanovišti, došlo mi, že na nás profesoři udělali menší chyták. Kdybych totiž neběhal po stanovištích postupně ale běžel bych nejdříve ke 3., potom ke 2. a teprve až potom k 1. stanovišti, ušetřil bych si mnoho času. Byl jsem už ale uprostřed celé této pomyslné dráhy a tak se nedalo nic dělat. Řekl jsem si, že to tedy vezmu postupně. Později jsem se dozvěděl, že jsem nebyl sám, kdo na toto přišel, ale nikdo už nestihl odbočit v čas tak, aby si cestu co nejvíce zkrátil.

Přiznám se, že některá stanoviště byla trochu obtížnější, ale když jsem se blížil do cíle, byl jsem rád, že mě můj orientační smysl mnohdy podržel. Když jsem doběhl do cíle, nebylo ještě zcela jisté, kolikátý budu, ale vzhledem k tomu, že daleko za mnou nikdo nebyl, dozvěděl jsem se po nějaké době, že jsem doběhl jako desátý. Potěšilo mě, že jsem doběhl desátý, když jsem byl číslo deset, ale celkově jsem z výsledku moc spokojený nebyl. Zkazit den mi ale neúspěch nemohl. Dobře jsem se vyspal a aktivně jsem si odpočinul. Proto jsem jel domů s dobrým pocitem a Tatrankou, která mi ten den opravdu chutnala. Věděl jsem totiž, že byla zasloužená. Věděl jsem, že jsem si jí odpracoval.

Škoda, že se nemohu zúčastnit i příští rok. Chtěl bych totiž odmaturovat. No, a vám všem, kteří letos nematurujete, vřele doporučuji: Zúčastněte se i příští rok, vždyť o nic nejde a nic vás to přeci nestojí!

Jan Skopka, E4.A (školní rok 2013/2014)

Studentské předčasné volby 2013

Dne 2. 10. 2013 se na naší škole konaly Studentské předčasné parlamentní volby 2013. Voleb se zúčastnilo 271 žáků, z toho 13 hlasů bylo neplatných a 6 žáků nevolilo. Volby probíhaly ve velice klidném duchu a s hlasováním nebyly žádné problémy. S velkou převahou vyhrála Česká pirátská strana s 93 hlasy, na druhém místě pak skončilo politické hnutí ANO 2011 s 38 hlasy a na třetím místě TOP 09 s 33 hlasy. Více o výsledcích voleb na naší škole viz graf. V Praze pak vyhrála TOP 09 s 20,18 % odevzdaných hlasů a v ČR pak celkově vyhrála také TOP 09 s 17,80 % odevzdaných hlasů. Tímto děkujeme všem žákům (naším voličům) za účast a těšíme se na další účast v příštích studentských volbách.

Kompletní výsledky studentských předčasných parlamentních voleb 2013 jsou zde.

Volební komise Milan Zeithammer, Miroslav Rössler a Jakub Hanč, E3.A (školní rok 2013/2014)

Památník Karla Čapka

Jednoho středečního rána (3. 10. 2013) se naše třída vydala za poznáním literárního velikána českého národa Karla Čapka. Cíl naší cesty byl Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše a právě do Dobříše mířila kola autobusu z Prahy. Krásné počasí začínajícího podzimu přímo vybízelo ke krátké procházce. Tu jsme absolvovali z autobusové zastávky v Dobříši do nedaleké Strže. Díky příjemnému počasí a dobré náladě jsme se nenadáli a už jsme stáli před samotným památníkem. Památník je vlastně letní vilka, kterou dostal Karel Čapek do doživotního užívání jako svatební dar od Václava Palivce. Je umístěna uprostřed romantické zahrady, která byla Karlovým největším koníčkem. Uvnitř vily nás uvítala velice sympatická paní průvodkyně. Poutavě nám vyprávěla o Čapkově dětství, studiích, jeho dospělém životě a tvorbě.

Expozice památníku se však netýká pouze Karla Čapka, ale i jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové či jeho dobrého přítele a vynikajícího novináře Ferdinanda Peroutky, který byl ve Strži častým hostem. Dozvěděli jsme se například něco o historii domu po smrti Karla Čapka a nahlédli jsme také do jeho autentické pracovny, kterou jako jednu z mála místností pomohla zachovat jeho žena Olga v době, kdy byly ve vile nájemní byty.

Prohlídku památníku jsme zakončili společnou fotkou před vstupními dveřmi vily a vydali se zpět stejnou cestou na autobus. Návštěvu Čapkova památníku mohu vřele doporučit. Pokud vás například zajímá, jaké známky Karel Čapek dostával ve škole nebo jak vypadá jeho maturitní vysvědčení, neváhejte a jeďte se do Strže také podívat.

Michal Fuxa, E4.A (školní rok 2013/2014)

Adaptační kurz 2013

Ve středu ráno jsme jeli na třídenní adaptační kurz do Zbraslavic u Kutné Hory. Tohoto kurzu se zúčastnily všechny první ročníky z Úžlabiny. V devět hodin byl sraz u školy, okolo půl desáté jsme nasedli do dvou autobusů a odjeli jsme. Spousta studentů se seznámila již v autobusu.

Když jsme dojeli na místo, byli jsme rozděleni do několika pokojů. Asi o patnáct minut později jsme se venku sešli, abychom se dozvěděli, co nás na adaptačním kurzu čeká, za kým máme jít, pokud máme nějaký problém, co můžeme a nemůžeme dělat atd. Každé třídě byl přidělen jeden instruktor, ten náš se jmenoval Martin. Po této schůzce šla každá třída se svým instruktorem.

Naše třída jako první hrála několik her na rozpohybování. Poté jsme hráli seznamovací hru, ve které šlo především o zapamatování si jmen ostatních spolužáků. Dále následovala spousta jiných her, například „had“. V této hře šlo především o týmovou spolupráci.

Okolo šesté hodiny jsme šli na večeři.  Poté jsme hráli několik dalších her. Když se setmělo, založili jsme táborák a každý si mohl u ohně opéct špekáček. Večerka byla v deset hodin.

Další den jsme hned po snídani hráli několik dalších her. Jedna z nich se jmenovala „štronzo“, je velmi podobná hře „na babu“. Dále jsme zkoušeli několik her na důvěru. Například tu, ve které jsme se ve dvojicích procházeli v lese. Jeden z dvojice měl zavázané oči šátkem, druhý ho měl navigovat, aby např. nenarazil do stromu.

Po obědě nás čekala stavba voru. Když jsme vor postavili, měli jsme s ním přeplout rybník tam a zpět. Poté následovala další týmová hra. Mezi dvěma stromy byla spletena pavučina z provázku. Úkolem bylo protáhnout všechny žáky z jedné strany pavučiny na druhou. Po večeři jsme hráli seznamovací hru, ve které jsme se dozvěděli něco víc o spolužácích, např. jaké mají záliby, jaké dělají sporty atd.

Jedna z posledních her, které jsme hráli v den odjezdu, byla stavba padáku. Byli jsme rozděleni do několika skupin, každá skupina dostala vajíčko a nějaký stavební materiál. Úkolem bylo sestavit co nejlepší padák, aby se vajíčko při přistání nepoškodilo.

Po obědě jsme si zabalili věci, uklidili pokoje a připravili se k odjezdu. Odjížděli jsme ze Zbraslavic okolo půl druhé, u školy jsme byli kolem třetí hodiny odpoledne.

Martin Šlégr, L1.D (školní rok 2013/2014)

Voda 2013

Den  1. – odjezd a jak to vše začalo

Dne 7. 8. jsme se sešli časně ráno u autobusu a i přes menší časové zpoždění některých jedinců zdárně vyjeli. Po 3 hodinách strávených v útrobách autobusu jsme dojeli do kempu nedaleko Rožmberka nad Vltavou. Postavili jsme stany, seznámili se s instruktory, se správným zacházením s loděmi a vyřídili spousty dalších formalit. Poté jsme konečně byli puštěni na vodu. Mnozí si s ní nevěděli rady, a tak se do vody vrhali jako naprosto "zkušení vodáci".  Po pár radách od instruktorů a těch zkušenějších, jsme byli rozděleni do posádek a vyhnáni z vody. Do večera bylo volno. Večer bylo tábořiště rozděleno kolem dvou ohňů. Večerka byla sice ve 21:30,  ale mnozí z nás vůbec spát nešli.

Den 2. – aneb první (den) na vodě

Ráno bylo mokré a studené. Mnozí z nás těžce vylézali ze stanu po dlouhé noci. Do 10:00 jsme měli čas na hygienu (kterou dle mého názoru většina z nás vynechala). V 10:00 jsme odjížděli autobusem do Vyššího Brodu, odkud jsme sjížděli zpět do Rožmberka. Po první půlhodince plavby nás již čekala první zkouška, tedy jez. Sjížděli jsme ho postupně, obezřetně a za dohledu našich profesorů, kteří komentovali náš výkon. Valná většina lodí zde skončila pod vodou, nebo alespoň dost vody nabrala. Zbytek cesty byl již bez potíží. Cesta nám trvala asi 3 hodiny, tudíž jsme byli zpět v kempu už ve 14:00. Zbytek dne strávila většina odpočinkem a zdokonalováním se navodě. Večer šli někteří lidé do Rožmberka na večeři, někteří dali přednost teplu a veselí u ohňů.

Den 3. – rychlostní rekord

Ráno nebylo o moc odlišnější než předchozí den, popisovat ho tudíž ztrácí na důležitosti. Opět se vyráželo v 10:00. Po proudu do Spolí nad Krumlovem a pak autobusem zpět do kempu. Na rozdíl od dne předchozího na tomto úseku nebyl žádný jez, tudíž (tedy alespoň pokud je mi známo) se nikdo nekoupal. Večer byl stejný jako předchozí – tedy málo spánku a hodně legrace u ohně.

Den 4. – na vodě pod vodou, aneb začíná být zima

Ráno bylo o něco studenější a vlhčí než dny předchozí. Všichni ale byli nabití energií a adrenalinem, protože věděli, co nás tento den čeká - krumlovské jezy. Byly celkem tři. První nejlehčí (skluzavka), druhý těžší (úzká šlajsna) a dle mého názoru nejtěžší byl s velkou šlajsnou zakončený ještě větší  vlnkou. Spousta lidi se v tento den koupala (nedobrovolně) tedy až na "loosery", kteří se rozhodli jet na raftu. O to těžší však pro ně byly úseky mezi jezy, kde potili krev. Po ukončení naší jízdy nás již autobus čekal pod Krumlovem, odkud nás dovezl zpět do kempu.

Den 5. – Krumlovem to nekončí

Ráno bylo velmi akční, protože jsme balili stany a přemísťovali se do kempu Zlatá Koruna, který se nacházel přibližně 15 km pod Krumlovem. Zde jsme postavili stany a poté jeli po proudu dolů až do Boršova. Z tohoto dne si moc nepamatuji až na fakt, že jsem přišel o špunt a málem utonul. Večer byl velmi příjemný už kvůli vybavení kempu a našim sousedům.

Den 6. – poslední voda, tak si to pojďme ještě užít

Ráno se vstalo a vyrazilo pod Krumlov odkud jsme se splavovali nazpět do Koruny. Byla to DLOUHÁ a namáhavá cesta zakončená maličkým jezem, který jsme si i přes jeho jednoduchost zapamatovali a náležitě užili jakožto poslední. Poslední večer byl více než legendární… Což mi neumožnuje ho popsat, aniž bych tím na svou hlavu, neuvalil trest, tudíž o tom radši pomlčím.

Den 7. – odjezd

Ráno se balilo, snídalo, panikařilo, vzpomínalo na noc. Cestu domů mnozí z nás prospali. Hlavní je však to, že ke škole jsme se vrátili všichni zdrávi.

Na fotogalerii z vodáckého kurzu se můžete podívat zde.

Tomáš Reml, L2.D (školní rok 2013/2014)