čtvrtek 18. prosince 2014

Milý Jane Amosi (Ohlédnutí za jedním školním představením)

Oslavy 30. výroční založení školy vyvrcholily 10. prosince 2014 setkáním současných zaměstnanců školy s bývalými kolegy, absolventy a dalšími pozvanými.  Součástí tohoto setkání měl být i kulturní program, jehož úkolem bylo představit hostům naši školu.

Dostala jsem od paní zástupkyně Bukovské za úkol tento program připravit. Oslovila jsem proto studenty a zjistila, co kdo může nabídnout. Začalo se rodit hlavní téma a postupně se přizpůsobilo našim možnostem. Formoval se funkční tým. Následovalo mnoho hodin práce, na níž se každý podílel podle svých možností a zaměření. Na konci tohoto hektického období jsme byli natolik sehraní, že jsme si mohli dovolit různé alternativy.



Co všechno to obnášelo?
Bylo potřeba rozmyslet si, co tam dáme a jak to tam dáme. Pak natočit dlouhé „metry“ filmu – dokumenty i hraný úvod, všechno projít a sestřihat tak, aby to dávalo smysl. Doplnit průvodním slovem. Vybrat nejlepší fotografie a udělat prezentace. Napsat scénky, obsadit role, nazkoušet. Vymyslet říkanky a vdechnout jim život. Připravit, natočit a sestříhat sportovní vystoupení. Nacvičit písničku. Zvládnout příchody a odchody. Naučit se používat mikrofony. Mluvit pomalu a zřetelně. Zabezpečit techniku – vymyslet a sestavit funkční pracoviště a nezapomenout na žádný kabel. Vypůjčit a koupit vše potřené. Nakonec bylo potřeba pětkrát nastěhovat do jídelny počítače, dataprojektory a další techniku – buď kvůli vystoupení, nebo kvůli zkoušce – a pak to všechno zase rozebrat a uklidit.


Času na nácvik bylo málo a jevištní techniku jsme měli půjčenou jen na pár dní. Formu jsme chtěli vyladit na představení ve středu 10. prosince. Také proto jsme chápali dvě pondělní vystoupení (8. prosince) jako generálku, která měla odhalit nedostatky a vychytat chyby – což se i stalo. Krátce a dobře: slavnostní vystoupení jsme zvládli. A čtvrteční derniéra byla zážitek sama o sobě – hráli jsme již bez stresu, zato s velkou chutí.



A co o „akci Amos“ říkají někteří její účastníci?
  • Celé to bylo fajn. Poznal jsem nové lidi a seznámil se s lidmi, které jsem dříve vídal ve škole a jen míjel. Přišlo mi, že si to všichni hodně užívali, bavili se, včetně publika.
  • Školní akademie byl skvělý zážitek. Rád jsem se seznámil se spolužáky z jiných tříd. Nácviky vystoupení byly zábavné a celkově myslím, že se nám to povedlo.
  • Před prvním vystoupením vše šlo dobře, ale nějaké problémy se samozřejmě objevily. Z mého pohledu za pianem převládala hlavně tréma a nervozita. S pianem jsem pokaždé spíše poněkud zápasil, pořádně jsem ani neslyšel, co přesně hraji, a stejně tak mi dělala problémy odezva – tón, který jsem zahrál, se ozval až po necelé vteřině. Snažil jsem se ale a doufám, že se moje hra i přes ty chyby ostatním líbila.
  • Přijít s originálními, ale přesto i zábavnými scénkami, které by upoutaly jak studenty, tak starší generaci, nebylo příliš snadné. Obzvlášť když nás tlačil čas. Naštěstí se to podařilo a to hlavně díky ochotným hercům, kteří se nejen dokázali rychle naučit text, dokonce si ale zvládli osvojit základy jevištní řeči okořeněné kapkou improvizace, neboť se vše hrálo bez nápovědy. To vše dalo "akademce" zvláštní šmrnc, který se, doufejme, ještě někdy projeví.
  • Jsem nadšen, že jsem se mohl zúčastnit tak skvělého projektu, jako bylo představení k 30. výročí naší školy. Poznal jsem spoustu báječných lidí a zažil mnoho skvělých chvil, na které budu s úsměvem vzpomínat ještě dlouho. Doufám, že něco takového bude i příští rok. Pravý Amos by se podle mě taky pobavil :-)
  • Zpočátku se nám do jakékoliv činnosti související s akademií nechtělo, ale postupem času se všichni začali snažit a i vztahy mezi námi se upevnily. Po pár zkouškách jsme si to začali užívat. Začali jsme pracovat jako tým. I když nás několik spolužáků a kámošů zkritizovalo, představení ve středu se povedlo a odměnil nás velký potlesk. Byla to fajn zkušenost.
  • Myslím, že to byla taková sláva zadarmo mezi učiteli, seznámil jsem se s vyššími ročníky, což je výhoda, a mohl jsem například hrát fotbálek v klubovně, zatímco ostatní psali písemky. Je určitě lepší jevit se ostatním jako herec než jenom ten, co má špatné známky z matematiky, a je dobré vědět, že vyšší ročníky nejsou plné grázlů, právě naopak.

A co bych k tomu dodala já?
Byla to opravdu jedinečná příležitost pro mě i studenty být na chvíli ve zcela jiných rolích. Velmi cenné bylo vzájemné poznání, společná práce, překonávání problémů a nakonec radost a pocit spokojenosti.

Takhle velkých akcí musí být jako šafránu, aby si uchovaly svoji jedinečnost. Teď se zase musíme vrátit k učení a práci. Ale určitě budeme vzpomínat.

Miluše Moravcová

čtvrtek 11. prosince 2014

Příběhy bezpráví – Z deníku Ivany A.

V pondělí 24. 11. 2014  se  v průběhu 6. a 7. vyučovací hodiny konalo v učebně 035 promítání filmu Z deníku Ivany A. a následná beseda v rámci projektu Měsíc filmu na školách, kterého se naše škola už po několikáté zúčastnila. Díky tomu, že se tento rok připomíná 25 let od sametové revoluce, tak se i film týkal tohoto tématu.

Film popisuje poslední rok komunistického Československa pohledem osmnáctileté studentky, včetně událostí s tím spojených – oslavy 1. máje,  cesta na „Západ“. Ve filmu jsou kombinována skutečná svědectví s archivními materiály z roku 1989, které jsou velmi poučné, zejména pro mladou generaci.

Následně proběhla beseda na téma s historikem PhDr. Prokopem  Tomkem, Ph.D. z Vojenského historického ústavu, který se děním před 25 lety zabývá. Studenti pokládali mnoho otázek, které se týkaly života v té době, cestování, apod.

Besedy se zúčastnilo 35 žáků z různých tříd. Myslím, že se všem moc líbila a budou se těšit na další filmy.

  

Luděk Kolanda,  L2.D

středa 10. prosince 2014

Design Zdeňka Veverky

Pošmourného 28. listopadu se během 4. a 5. vyučovací hodiny konala přednáška pro studenty 1.–3. ročníku oboru technické lyceum se zaměřením na průmyslový design. Přednáška s názvem Proces v designu – design v procesu probíhala v odborné učebně 217, kterou studenti zcela zaplnili.

Přednášejícím byl zkušený designér Zdeněk Veverka, který působí na ZČU v Plzni jako odborný asistent na Ústavu umění a designu. Tento designér spolupracuje již mnoho let se známou českou firmou ETA. V současné době se stal jejím hlavním designérem. Společnost ETA má u nás dlouhou tradici. Již naše babičky používaly výrobky této značky.

Pan Veverka promítal prezentaci svých návrhů i finálních řešení výrobků a přitom vyprávěl o své práci. Dokonce s sebou přinesl několik výrobků, které sám navrhl, například tyčový mixér a napařovací žehličku. Design těchto předmětů nás zaujal.

Šíře prezentovaných návrhů byla značná, od lokomotivy a malotraktoru, přes zabezpečovací zařízení, osvětlení, po domácí a kuchyňské elektrospotřebiče.

Dozvěděli jsme se spoustu nových informací. Pan Veverka nám ochotně odpověděl na naše dotazy. Přednáška byla velmi zajímavá.

Veronika Baštová, L3.D
Martina Adámková

středa 3. prosince 2014

Bobřík informatiky 2014

I letos se naše škola zúčastnila mezinárodní soutěže  BOBŘÍK INFORMATIKY. Již 7. ročník této soutěže se uskutečnil ve dnech 10.–14. 11. 2014. Celkový počet soutěžících: 44 083 z 500 škol. Největšího úspěchu dosáhli student František Běhal ze třídy I1.B, který skončil celkově 21. ze 6672 soutěžících, a David Blažek ze třídy L2.D, který skončil celkově 33. ze 6 672 soutěžících. V kategorii Junior se soutěže účastnilo z naší školy 107 soutěžících. Alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 17 soutěžících. V kategorii Senior se soutěže účastnilo z naší školy 90 soutěžících. Alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 11 soutěžících.

 


Ivana Durdilová (školní rok 2014/2015)