čtvrtek 10. března 2022

Úžlabinská sbírka pro Ukrajinu

Vážení učitelé, zaměstnanci školy, studenti. Ve dnech 2. a 3. března se naše škola připojila k humanitární sbírce na konto SOS Ukrajina, pořádané nevládní neziskovou organizací Člověk v tísni. Sbírku na škole garantoval studentský parlament. Díky vaší štědrosti jsme vybrali 26 000 Kč. Všem dárcům patří srdečný dík. Potvrzení o odeslání finanční částky je k dispozici v týmu studentského parlamentu (předseda Jaroslav Špác) a originál u D. Havlíkové v kabinetě 207 B. Velký dík patří také studentům I1D, I2C, I2D za pomoc při sbírce, především ale žákům I3C, kteří přispěli skvělými plakáty motivujícími k účasti na sbírce i pomocí s organizací. Náš obdiv má maminka Matěje Janečka, která vložila nemalou energii do ušití stužek v ukrajinských barvách. V rámci výuky publicistického stylu pak zcela spontánně vznikl článek s prvky reportáže, jehož autorem je Tomáš Krupička. Ráda se s vámi o něj podělím a přikládám několik fotografií z uplynulých dní, za něž děkuji paní profesorce Hádkové.

Dana Havlíková

Úžlabinská sbírka pro Ukrajinu z mého pohledu

Každý si bude pamatovat datum 24. února 2022 jako začátek nové kapitoly světových dějin. Den ruské invaze na Ukrajinu nebyl jako ty předchozí. V jediný den se všechno rázem otočilo naruby. Jedna tragédie vystřídala druhou, ať už v masových médiích, nebo v konverzaci běžných lidí.

Probouzím se v 5:45 za příjemného vyzvánění budíku v mém mobilním telefonu. Ze zvyku si následně otevřu webový prohlížeč, abych si mohl zkazit den čerstvou novinkou ze světa. Vtom mě do očí uhodí titulek se zásadní zprávou: „Rusko spustilo invazi na Ukrajinu.“ Přesné znění nadpisu článku si nepamatuji, bylo jich na hlavní stránce portálu Seznam.cz tolik, že skoro vytěsnily všechna ostatní témata. Situace v těchto dvou zemích eskalovala již dlouhé týdny a měsíce, tudíž byl tento scénář dle mého názoru nevyhnutelný. Vydávám se s hlavou plnou války do školy.

Cestou autobusem mě provází zvláštní pocit. Skoro celou cestu jsem nemohl odtrhnout oči od chaotického toku informací na internetu o nově vzniklém válečném konfliktu. Když konečně dorazím do školy, přijdu do třídy a slyším vypjaté debaty okolo války na Ukrajině. Celý den naší třídou rezonovala tíha této neobvyklé a vážné události. Bylo to svým způsobem vzrušující, i když pro mnohé znepokojující zjištění. Válečný konflikt se v Evropě neodehrává každý den, navíc takhle blízko našich hranic. 169 centimetrů vysoký ruský „prezident“ se stal nepřítelem číslo jedna.

Následující dny ve škole byla hlavním tématem Ukrajina. Informace o tom, že se koná charitativní sbírka, ke mně dorazila o graficky zaměřené hodině aplikačního softwaru. Dostali jsme za úkol vyrobit plakát, který by upoutal pozornosti k vyhlášené akci. Využil jsem příležitosti a svého uměleckého nadání a navrhl jednoduchý, ale trefný plakát s velkým nápisem: „Přispějte Ukrajině“. To ale nestačilo. Pro dramatický efekt jsem zakomponoval retušovaný obrázek objímajícího se ukrajinského vojáka s jeho ženou a na pozadí jsem umístil autentickou explozi spolu se stíhačkou a tankem ukrajinských ozbrojených sil. Všechny tyto obrázky pochází ze stejného konfliktu. Rozhodl jsem se pro tuto kombinaci, aby plakát vyvolal pocit chaosu a hrozby války, který musí zažívat v těchto dnech nevinní lidé na východě.


Brzy ráno, o dva dny později, se ocitám za stolem v prostorách šatny se sklenicí určenou pro uchování darovaných peněz a celým arzenálem stužek v ukrajinských barvách jako odměnou pro případné dárce. Poprvé vidím celou školu procházet koridorem a dále pokračovat do svých tříd či kabinetů. S nadějí čekám na dobré duše nesoucí peněženku a dočkám se. Z množství peněžních příspěvků jsem nebyl vůbec zklamaný. Viděl jsem bankovky s nominální hodnotou tisíc korun pomalu padající do již plné sklenice. Každý, kdo chtěl přispět, si našel příležitost. Sbírka se nakonec vydařila. Finální obnos činí 26 000 korun českých.


Podílet se na charitativní sbírce bylo pro mě příjemnou novinkou. Rozhodně bych neváhal s opětovnou účastí na podobných projektech, i když na druhou stranu bych si přál, aby se to netýkalo další války.

Tomáš Krupička, I3.C