Když jsem tenkrát dělal domácí kolo soutěže Baltie 2015,
nikdy by mě nenapadlo, že se s Baltíkem dostanu až tak daleko. Na člověka,
který v prostředí tohoto vizuálního programovacího jazyka pracoval
maximálně rok, je už jen účast v mezinárodním finále soutěže obrovským
úspěchem. Ale nebudu předbíhat.
Všechno odstartovalo jednoho odpoledne, kdy mi profesorka
Suchánková, která mě učí základy programování, zatelefonovala, že jsem se
v krajském kole i v národním kole ve své kategorii umístil tak
dobře, že jsem postoupil do mezinárodního finále, které se bude konat ve
Varšavě. Byla to opravdu velká novinka, a hlavně taky nečekaná, opravdu by
mě nenapadlo, že se mi podaří něco takového. Ale stalo se. Jede se do Varšavy!
Odjížděli jsme díky organizátorce Zuzce Kocíkové ze sdružení
TIB (Tvořivá informatika s Baltíkem) ze Smíchovského
nádraží ve čtvrtek 11. června asi v půl jedenácté v noci. Cesta na
noc byla dobrá, protože se člověk alespoň mohl v klidu vyspat a přijet
do Varšavy docela svěží. Utíkalo nám to docela rychle. Co chvilku jsem usnul,
a budil se prakticky jen na benzínkách. Když jsem se ráno trošku více
rozkoukal, stáli jsme na pumpě nedaleko od Varšavy. Byla tu malá úsměvná scénka
s toaletami, na jejichž otevření jsme museli čekat asi deset minut,
protože se tam uklízelo, a které stejně byly po invazi našeho autobusu
opět samá šlápota.
Přijeli jsme do Varšavy. Páteční ranní špička byla docela
záběr, nejen pro nás, ale i pro samotný autobus, protože jsme
poposkakovali po semaforech, co chvilku jsme stáli, zase se rozjeli a znova
brzdili. Nicméně přes tohle všechno jsme se dokázali dostat ke Koperníkovu
centru, což je zhruba něco jako iQ park u nás v Liberci: obří naučné
centrum plné experimentů, ukázek a věcí, které si můžete vyzkoušet na
vlastní kůži. Bylo to opravdu úžasné a zajímavé a s profesorkou Suchánkovou
jsme prošli snad všechny ukázky, co se daly stihnout za nepříliš dlouhý čas
navštívit. Ani po čtyřech hodinách jsme ještě neměli prohlédnuto a vyzkoušeno
vše.
Po této návštěvě následovala kratičká exkurze do Starého
města. Dozvěděli jsme se informace o několika památkách, které se ve staré
Varšavě dají nalézt, ale hlavní složkou této výpravy byla zmrzlinová zastávka.
Víte, ono když se na náměstí kupuje něco, co je XXL a je to drahé, člověk
by ze svých dosavadních zkušeností očekával, že to až taková porce nebude. Tady
to ale bylo jiné. Když jsem si za 6 polských zlotých koupil XXL smetanovou
zmrzlinu, měl jsem co dělat, abych ji stihl za dvacet minut do odjezdu autobusu
nějak zpracovat.
Všichni jsme se po této procházce zase sešli u našeho
autobusu a poprvé se vydali na náš hotel, ve kterém nás čekaly dvě noci. Hotel
byl docela dobrý. Sice měl jen jednu hvězdičku, ale na sprchu a spánek to
bohatě stačilo. Měli jsme jen chvilku na to, vyházet si věci na pokoje, a už
se zase jelo. Tentokrát na večeři a slavnostní zahájení. Obě záležitosti
byly zajištěny v místní univerzitě Politechnika Warszavska, která také
hostila jedno ze tří soutěžních míst. K večeři jsme dostali řízek s bramborem
a přesunuli jsme se na zahájení. To proběhlo docela v pohodě. Byli
jsme seznámeni s cenami pro vítěze a také bylo prezentováno pár
programů vytvořených právě v Baltíkovi. Po této akci nás čekal pět
kilometrů dlouhý pochod zpět na hotel, protože nás autobus kvůli povinné
bezpečnostní přestávce zpátky již odvézt nemohl. Po příchodu na hotel jsme měli
jít přes sprchu rovnou do postelí, protože nás zítra čekal velký den. To jsme
také udělali. (Komentář LeSu: Ha ha ha.)
Poté, co jsme se ráno vzbudili a nasnídali, jsme se
všichni znovu naskládali do autobusu a vyrazili zpět na Politechniku na
soutěž. Začátek měl asi 40 minut zpoždění kvůli technickým problémům, které se
občas objevily i během soutěže. Například na chvíli úplně vypadl ověřovací
server, nebo jsme museli úlohy zpracovávat v polské verzi Baltíka, protože
česká byla (navzdory příslibům) pouze demo a neaktivovaná.
Nějak jsme to ale zvládli a po soutěži jsme šli na oběd
opět do „Bistra Akademickejho“, kde jsme večer předtím měli i zmiňovanou
večeři. Pak proběhl autobusový přesun do varšavské ZOO. Tu mají ve Varšavě moc
pěknou. Sice je menší než pražská, ale to vůbec nevadí. Zvířat tam bylo docela
dost a alespoň jsme si jí stihli celou hezky projít. Dali jsme si tu
i večeři, i když ta anglická domluva s polskou obsluhou trošku
vázla, a to rozhodně ne na naší straně. Po ZOO jsme se přesunuli k varšavské
fontáně. Měli jsme dost času pro individuální využití. Dokonce tak dost, že
jsme stihli navštívit nejbližší McDonald’s a vyzkoušet místní kvality. Světelný program fontány
začínal ve 21:30 a trval půl hodiny. Potom jsme zase odjeli na hotel.
Ráno nás zase čekala snídaně, nakreslení české vlajky na
naše tváře a pak už tradiční přesun na Politechniku. Tam jsme se
několikrát vyfotili a vyhlášení výsledků mohlo začít. Jelikož další část
účastníků soutěžila v polském Gdaňsku a část ještě ve
slovenském Ružomberku, nejsou na fotkách všichni vyhlašovaní (vyhlašovalo
se prvních 12 míst pro každou ze 4 kategorií).
Jak jsem již na začátku psal, už jenom účast v mezinárodním
kole pro mě byla obřím úspěchem. Jestli jsem si tedy mohl vůbec přát nějaké
umístění, tak jsem jen prostě nechtěl skončit poslední. Tohle přání se mi
kupodivu vyplnilo, a skončil jsem na 12. místě. I to je ale fajn. Pak
pan Soukup po mě vzkázal na Úžlabinu, že očekává (a doufá) v příštím
ročníku soutěže větší účast žáků naší školy. Tak jsem sám zvědav, jak se nám to
povede.
Pak už jsme jen naskákali do autobusu a po krásně
prožitém víkendu vyrazili směr Praha. Malá zastávka kvůli nákupu polských
čokoládových („Ptacie Mleczko“) a karamelových („krówka mleczna“)
specialit byla už jen třešinkou na dortu.
Dominik Kadera, L1.D