JDI (na MATFYZ) aneb Jeden den s informatikou

Dne 23. 9. se několik vybraných studentů na návrh prof. Suchánkové zúčastnilo akce Jeden den s informatikou (program viz http://www.mff.cuni.cz/verejnost/jdi/), kterou pořádala Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy Univerzity. Hlavním důvodem účasti byla přednáška o matematické olympiádě – kategorii programování. Díky tomu jsme ale objevili velice zajímavou akci, ostatně posuďte sami. Mimochodem, mezi nejvíce oceňované patřila přednáška Matyáše Brennera (viz http://ksvi.mff.cuni.cz/jdi/), našeho absolventa oboru technické lyceum.

V úterý 23. 9. jsme se s velkou radostí vypravili do matfyzáckého doupěte, radost byla o to větší, když jsme zjistili, že Jeden den s informatikou začíná až v 9:00. Hlavním cílem této akce pro nás bylo absolvování přednášky k úlohám domácího kola matematické olympiády kategorie P, kterou nám přednesl Pavel Töpfer. Dozvěděli jsme se, jak řešit dané úlohy a jejich zadání a objevili jsme nový matfyzácký způsob mazání tabule – pomocí gumové stěrky. Této přednášky jsme se účastnili v hojném počtu – celých dvou studentů (já a Honza Tajovský, David Blažek onemocněl a Zdeněk Kazda zatoulal) a paní profesorky Suchánkové.

Dále jsem se zúčastnil přednášky „O důležitosti spolehlivosti softwaru“, kde bylo vykládáno o spolehlivých systémech. Pak přišla na řadu zajímavá přednáška „Jak se studuje na Matfyzu“, kde jsme byli poučeni, že Matfyz je stejně nejlepší a matfyzáci jsou jen obyčejní lidé. Poté jsem zhlédnul přednášku jednoho zdejšího studenta „(Ne)bezpečnost webu“, kde bylo publikum poučeno, jak napadnout špatně napsaný web, a nakonec přednášku „Moderní hardware a paralelní programování“, jejíž název mluví za vše.

Tento Jeden den s informatikou byl pro mě zajímavý zážitek, který rozšířil mé povědomí v informatice. Nešlo zde jenom o přednášky, kterých bylo celkem okolo třiceti ve třech různých sálech, ale i o workshopy a informatické stánky na chodbách.

Jan Jukl, L2.D (školní rok 2014/2015)

Dne 24. září jsem byl účasten akce „Jeden den s informatikou“, která se konala na Matematicko- fyzikální fakultě, kterou jistě všichni znáte pod zkratkou Matfyz.

Akce se skládala z množství přednášek, které byly konány ve čtyřech posluchárnách. Vždy probíhaly čtyři přednášky v jednu dobu a vy jste si mohli vybrat tu, která vám přišla zajímavá. Po chodbách byly workshopy s různým zaměřením. Byly tam drony, zajímavosti o Google Maps nebo třeba logické hádanky. 

To nejzábavnější se mi stalo hned na první přednášce. Když jsem se posadil a přednášející začal svůj výklad, něco mi došlo. Ještě na této škole ani nestuduji a už jsem si stihl splést posluchárnu. Takže místo abych si poslechl přednášku o úlohách k matematické olympiádě, jsem najednou seděl na přednášce o počítačové grafice, což by mi ani nevadilo, kdyby nebyla v angličtině. Ale naštěstí k ní byla i spousta obrázků.

Další přednáška byla na téma „Arimaa a problémy v programování herní strategie“. Jakožto programátora mě název přednášky zaujal. Přednášející nám představil hru s názvem „Arimaa“, její pravidla a že zatím nikdo pro tuto hru nevymyslel dokonalého umělého spoluhráče, protože pravidla hry jsou, z hlediska algoritmizace, velmi složitá. Autor této hry prý roku 2002 nabídl programátorovi, který do roku 2020 porazí nejlepšího hráče této hry, odměnu 10.000 dolarů.

Ne všechny přednášky však byly zaměřeny pouze na technickou část informatiky. Hned další přednáška s názvem „Učebnice informatiky jinak“ je hezkým příkladem. Přednášející vykládal o své snaze o vytvoření všestranné učebnice informatiky pro všechny typy studentů. Jeho představa sestavení učebnice mi přišla velmi dobrá. Byl tam výklad jako takový, příklady, něco navíc, i poznámky pro učitele. Dle mého čeká tento projekt skvělá budoucnost.

Všechny přednášky měly poutavé téma. Na přednášce „Jak studovat na Matfyzu“, jsem se dozvěděl, proč vůbec jít na vysokou a podle čeho ji vybrat. Samozřejmě tam přednášející vyzdvihl Matfyz do nebes, ale nic jiného jsem ani nečekal. Na přednášce „Má smysl vyvíjet nový operační systém?“ nám přednášející představil operační systém vyvíjený přímo profesory z Matfyzu, ale jelikož to byla pouze velmi raná verze, projevily se některé „mouchy“. Na přednášce „Moderní hardware a paralelní programování“ jsem se dozvěděl něco víc o práci procesoru nebo třeba o způsobu, jak pracují vícejádrové procesory.

Tento den nebyl jako každý jiný. Byl to den, kdy jsem se, alespoň částečně, vžil do kůže matfyzáka a pokud ještě bude možnost zúčastnit se znovu, rozhodně ji nepromarním.

Zdeněk Kazda, L2.D (školní rok 2014/2015)

Exkurze do tiskárny Paleta

Mírně humorná kompilace z reportáží studentů loňské L2.D (aneb kdo si najde nejvíc vět?)

Dne 20. 5. 2014 se třída L2.D zúčastnila exkurze do tiskárny Paleta. Díky konexím paní profesorky Suchánkové byla celá exkurze zdarma.

V tiskárně nás přivítal bývalý student „Úžlabiny“, jmenoval se Libor (nebo tak nějak podobně), který se vítal s paní Suchánkovou vřelým objetím a který nám měl odhalit její tajemství a seznámit nás s metodami a principy tisku.

Čeho si v tiskárně všimnete jako první, je bordel a puch z barev, které jsou všude kolem. (Bordel by se dal odpustit, jelikož zde mají absenci ženského elementu.) Všude se povalovaly hromady papírů, barev a dalšího tiskařského náčiní. Naši pozornost ale nejvíc zaujala obrovská dlouhá tiskárna. Tu jsme však na začátku prohlídky obešli a zamířili jsme do podkroví, kde byl trošku stísněný prostor a kde se nacházel starý a již očividně nepoužívaný stroj, pokrytý, stejně jako jeho okolí, silnou vrstvou prachu. Pan Libor nám tam ukázal zajímavou expozici již vyřazených strojů, mezi nimi i stroj na osvěcování průhledných fólií pro tisk.

Ve spodní části tiskárny se nacházely tři tiskárny. První z nich byla velmi malá tiskárna na štítky, další byl starší stroj, který tiskl na obálky nebo vizitky. Barva se musela nanášet přímo na válec a po zapnutí se rozetřela mezi válce ostatní. Teprve pak se mohlo začít tisknout.

Třetí a nejzajímavější byla moderně vypadající tiskárna se čtyřmi věžemi s barvami. Stroj pracuje tišeji, než jsme očekávali, a tiskne velmi rychle. Mistr tiskař nám vysvětlil, kdy se používá jaká barva, množství, konzistence, ukázal nám svazek katalogů barev i vlastní tisk. Neočekávaně nám prozradil jedno legrační tajemství – jak se takzvaným kukátkem, čili malinkatou lupou, kontroluje přesnost potisku stránky.

Později se k nám přidal také majitel pan Karel, který se nám – stejně jako pan Libor a mistr tiskař – snažil vše co nejpodrobněji popsat a ukázat. Ačkoli se pan Karel moc neusmíval, byl velice sympatický a ochotný.

Viděli jsme také řezačku, do které vedoucí tiskárny vložil ohromný balík papíru a názorně nám ukázal, jak funguje. Na horní straně řezačky byl displej s čísly, který slouží k přesnému určení místa řezu (součástí tisku jsou ořezové značky). Z bezpečnostních důvodů se řezačka zapíná oběma rukama na spodní straně stroje, aby se předešlo úrazu.

V této a sousední tiskárně, kam jsme také nakoukli, netisknou jen na papírové materiály, ale i na textil, porcelán, plast (např. na trika, hrníčky apod.). Pracovníci tiskárny nás seznámili s celým procesem, od přípravy přes míchání barev, vlastní tisk, finální úpravy (ořezávání, složení, seřazení, svázání, vytištění adres, třídění k distribuci). Viděli jsme i obálkovací linku, která slouží pro případ, že si zákazník přeje zaslání jednotlivých tisků přímo na adresy klientů. Předvedli nám i vyřezávání různých formátů na speciální řezačce a funkci stroje na skládání brožur.

Paní profesorka dostala veliké množství nejrůznějších suvenýrů v podobě nejrůznějších plakátů, palety barev, kovové desky na tisk a spoustu dalšího. Exkurze, která trvala jeden a půl hodiny, byla velmi zajímavá a poučná. Děkujeme všem z tiskárny Paleta, že nám ji umožnili.

Z prací studentů (Baštová Veronika, Kafková Petra, Klimeš Ondřej, Korityák Jakub, Louč Petr, Reml Tomáš, Rogiznyi Daniil, Ryšánek Denis, Šafránek Jakub a Vlčková Lucie) zkompilovala Lenka Suchánková.

Dodatek: Velmi děkuji kolegyni Adámkové, bez jejíž spolupráce v hodinách češtiny by tato kompilace neměla šanci vzniknout. Některé věty nabyly poskládáním zcela nového smyslu :-).

Studentská konference - Rozvojové cíle tisíciletí

V pátek 26. 9. 2014 jsme se spolužáky (Tomáš Urban, Zdeněk Kazda) vydali do Akademie věd České republiky. Na programu dne byla konference, kterou pořádala nadace Partners Czech, která se zabývá programem snížení chudoby.

Začátek konference byl stanoven na 9:30. Průřezové téma bylo „Rozvojové cíle tisíciletí“ na celosvětové a lokální úrovni. Program odstartovala diskuse o otázkách chudoby, boji proti chudobě i možnostech jejího řešení v rámci České republiky.

Dalším bodem programu se staly „Výzvy rozvoje v ČR“. V obou případech se zapojovali do diskuze hosté, např. Michal Broža, ředitel informačního centra OSN v Praze, a Tomáš Tožička, koordinátor kampaně Česko proti chudobě. Konference se zúčastnilo 40 středoškolských studentů a jejich pedagogové.

Program byl prokládán krátkými přestávkami s občerstvením. Po druhém bloku následoval společný oběd. V odpolední části studenti dostali prostor pro své vlastní projekty. Pracovali jsme v osmičlenných skupinách. Své výstupy jsme následně v rámci omezeného časového limitu prezentovali. Konference byla ukončena kolem 15:00.

Jsem toho názoru, že tato konference pro nás byla velmi obohacující a podnětná, protože těmito tématy jsme se zatím ve škole příliš nezabývali. Za sebe mohu dodat, že jsem rád, že jsem se mohl této akce zúčastnit.

Štěpán Drástal, L2.D (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Čapkova Strž

Když jsme přijeli na místo, bylo to, jako bychom se vraceli v čase. Pozemek pana Čapka je rozlehlý a upravený, jako by ho vytvářely spousty umělců po celém světě.

Z přednášky jsme se dozvěděli, že Karel Čapek byl skvělý zahradník a měl rád, když všechno mělo nějakou úpravu. Mohli jsme se všimnout například pergoly, která byla do detailu postavena podle vize váženého spisovatele. Vzpomínám si, že jsem zahlédl mloky, kteří byli připevněni ke stěnám, a dokážu si představit, že mu je někdo věnoval jako dárek, aby poukázal na významné dílo „Válka s mloky“.

Dům manželů Čapkových působí trochu ponuře, na některých místech jsem měl pocit, že zažívám historii, která se tu odehrávala a o které se učíme ve škole. Někdy jsem měl před očima i život, který se v oné vile žil. Byl plný radosti a štěstí, odpočinku a úsměvu, lásky. Nejvíc se mi líbilo podkroví, kde bylo několik místností, originální prvotřídní nábytek a předsíň s výhledem na rybník.

Další místnost, která mě zaujala, byla pracovna pana Čapka, kde měl ve skříni uložené knihy, které četl. Dovnitř bylo špatně vidět, ale když jsme byli bystří, mohli jsme je spatřit. Byl to zvláštní pocit koukat na skoro 100 let staré knihy!

Osobnost pana Čapka je velmi zajímavá. Líbí se mi idea, kterou chtěl vnést do svého sídla ve Strži. Z celého místa na mě působilo kouzlo a krása, kterou obdivuje mnoho lidí, stejně jako spisovatele samotného. Z exkurze jsem si odnesl mnoho a jsem moc rád, že jsem se ji mohl zúčastnit!

Fotogalerie je k dispozici zde.

Milan Vlach, I3.C (školní rok 2014/2015)

Exkurze na FEL ČVUT

Dne 6. října 2014 navštívila třída E3.A Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze Dejvicích. Exkurzi pro naše žáky nám pomohl zajistit náš bývalý absolvent Pavel Skála, který nyní úspěšně studuje právě na této fakultě.

Žáci třídy E3.A navštívili katedru Elektroenergetiky, která je zaměřena na řešení teoretických i aplikačních problémů řetězce výroby, přenosu, rozvodu a užití elektrické energie. Žáci navštívili laboratoř vysokých napětí, kde se provádějí napěťové zkoušky (do 200 kV DC a do 500 kV AC průmyslového kmitočtu a dále při atmosférickém a spínacím impulsu do amplitudy 1200 kV) a dále speciální zkoušky (měření a vyhodnocování výbojové činnosti v elektrických strojích a zařízeních, snímání frekvenčních charakteristik pro ověření stavu vinutí transformátorů, zkoušky přepěťových ochran pro silová a telekomunikační zařízení v rámci EMC, zjišťování charakteristik elektrostatických odlučovačů apod.). V laboratoři se provádí kalibrace přístrojů na měření vysokých napětí a velkých proudů (Rogowského cívka, měřicí transformátor proudů), napěťové zkoušky ochranných a pracovních pomůcek a měření částečných výbojů. Žáci se měli příležitost podívat na tato zkušební zařízení v provozu s odborným výkladem pracovníka fakulty.

Dále si žáci prohlédli strojní dílny ČVUT a následně navštívili Laboratoř pro vývoj a realizaci, jejíž hlavním úkolem je podpora vědecko-výzkumné a vývojové činnosti ostatních pracovišť elektrotechnické fakulty a ČVUT, ale také ostatních škol a průmyslových firem v oblasti vývoje a výroby vzorků, prototypů a malých sérií elektronických zařízení. Žáci měli možnost vidět osazovací stroje pro povrchovou montáž elektronických součástek, zařízení horkovzdušného pájení, nedestruktivní diagnostické rentgenové zařízení GE Phoenix Nanomex 180T a další technologická zařízení pro výrobu zakázkových elektronických obvodů i mechanických komponentů, včetně 3D tiskárny. Celá prohlídka tohoto pracoviště byla doprovázena výborným odborným výkladem pracovníků LVRV, kteří se velmi ochotně věnovali našim žákům a zodpovídali veškeré jejich dotazy. Exkurze proběhla od 9 do 12 hodin a byla pro žáky velmi poučná a zajímavá.

Závěrem je třeba podělovat všem pracovníků Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, kteří se našim žákům velice ochotně a trpělivě věnovali a zvláště studentu Pavlu Skálovi, který celou tuto exkurzi velice dobře zajistil a provázel nás po celou dobu jejího konání.

Petr Parýzek (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.