Milý Jane Amosi (Ohlédnutí za jedním školním představením)

Oslavy 30. výroční založení školy vyvrcholily 10. prosince 2014 setkáním současných zaměstnanců školy s bývalými kolegy, absolventy a dalšími pozvanými.  Součástí tohoto setkání měl být i kulturní program, jehož úkolem bylo představit hostům naši školu.

Dostala jsem od paní zástupkyně Bukovské za úkol tento program připravit. Oslovila jsem proto studenty a zjistila, co kdo může nabídnout. Začalo se rodit hlavní téma a postupně se přizpůsobilo našim možnostem. Formoval se funkční tým. Následovalo mnoho hodin práce, na níž se každý podílel podle svých možností a zaměření. Na konci tohoto hektického období jsme byli natolik sehraní, že jsme si mohli dovolit různé alternativy.

 

Co všechno to obnášelo?

Bylo potřeba rozmyslet si, co tam dáme a jak to tam dáme. Pak natočit dlouhé „metry“ filmu – dokumenty i hraný úvod, všechno projít a sestřihat tak, aby to dávalo smysl. Doplnit průvodním slovem. Vybrat nejlepší fotografie a udělat prezentace. Napsat scénky, obsadit role, nazkoušet. Vymyslet říkanky a vdechnout jim život. Připravit, natočit a sestříhat sportovní vystoupení. Nacvičit písničku. Zvládnout příchody a odchody. Naučit se používat mikrofony. Mluvit pomalu a zřetelně. Zabezpečit techniku – vymyslet a sestavit funkční pracoviště a nezapomenout na žádný kabel. Vypůjčit a koupit vše potřené. Nakonec bylo potřeba pětkrát nastěhovat do jídelny počítače, dataprojektory a další techniku – buď kvůli vystoupení, nebo kvůli zkoušce – a pak to všechno zase rozebrat a uklidit.

Času na nácvik bylo málo a jevištní techniku jsme měli půjčenou jen na pár dní. Formu jsme chtěli vyladit na představení ve středu 10. prosince. Také proto jsme chápali dvě pondělní vystoupení (8. prosince) jako generálku, která měla odhalit nedostatky a vychytat chyby – což se i stalo. Krátce a dobře: slavnostní vystoupení jsme zvládli. A čtvrteční derniéra byla zážitek sama o sobě – hráli jsme již bez stresu, zato s velkou chutí.

 

A co o „akci Amos“ říkají někteří její účastníci?

• Celé to bylo fajn. Poznal jsem nové lidi a seznámil se s lidmi, které jsem dříve vídal ve škole a jen míjel. Přišlo mi, že si to všichni hodně užívali, bavili se, včetně publika.

• Školní akademie byl skvělý zážitek. Rád jsem se seznámil se spolužáky z jiných tříd. Nácviky vystoupení byly zábavné a celkově myslím, že se nám to povedlo.

• Před prvním vystoupením vše šlo dobře, ale nějaké problémy se samozřejmě objevily. Z mého pohledu za pianem převládala hlavně tréma a nervozita. S pianem jsem pokaždé spíše poněkud zápasil, pořádně jsem ani neslyšel, co přesně hraji, a stejně tak mi dělala problémy odezva – tón, který jsem zahrál, se ozval až po necelé vteřině. Snažil jsem se ale a doufám, že se moje hra i přes ty chyby ostatním líbila.

• Přijít s originálními, ale přesto i zábavnými scénkami, které by upoutaly jak studenty, tak starší generaci, nebylo příliš snadné. Obzvlášť když nás tlačil čas. Naštěstí se to podařilo a to hlavně díky ochotným hercům, kteří se nejen dokázali rychle naučit text, dokonce si ale zvládli osvojit základy jevištní řeči okořeněné kapkou improvizace, neboť se vše hrálo bez nápovědy. To vše dalo "akademce" zvláštní šmrnc, který se, doufejme, ještě někdy projeví.

• Jsem nadšen, že jsem se mohl zúčastnit tak skvělého projektu, jako bylo představení k 30. výročí naší školy. Poznal jsem spoustu báječných lidí a zažil mnoho skvělých chvil, na které budu s úsměvem vzpomínat ještě dlouho. Doufám, že něco takového bude i příští rok. Pravý Amos by se podle mě taky pobavil :-)

• Zpočátku se nám do jakékoliv činnosti související s akademií nechtělo, ale postupem času se všichni začali snažit a i vztahy mezi námi se upevnily. Po pár zkouškách jsme si to začali užívat. Začali jsme pracovat jako tým. I když nás několik spolužáků a kámošů zkritizovalo, představení ve středu se povedlo a odměnil nás velký potlesk. Byla to fajn zkušenost.

• Myslím, že to byla taková sláva zadarmo mezi učiteli, seznámil jsem se s vyššími ročníky, což je výhoda, a mohl jsem například hrát fotbálek v klubovně, zatímco ostatní psali písemky. Je určitě lepší jevit se ostatním jako herec než jenom ten, co má špatné známky z matematiky, a je dobré vědět, že vyšší ročníky nejsou plné grázlů, právě naopak.

A co bych k tomu dodala já?

Byla to opravdu jedinečná příležitost pro mě i studenty být na chvíli ve zcela jiných rolích. Velmi cenné bylo vzájemné poznání, společná práce, překonávání problémů a nakonec radost a pocit spokojenosti.

Takhle velkých akcí musí být jako šafránu, aby si uchovaly svoji jedinečnost. Teď se zase musíme vrátit k učení a práci. Ale určitě budeme vzpomínat.

Miluše Moravcová

Příběhy bezpráví – Z deníku Ivany A.

V pondělí 24. 11. 2014  se  v průběhu 6. a 7. vyučovací hodiny konalo v učebně 035 promítání filmu Z deníku Ivany A. a následná beseda v rámci projektu Měsíc filmu na školách, kterého se naše škola už po několikáté zúčastnila. Díky tomu, že se tento rok připomíná 25 let od sametové revoluce, tak se i film týkal tohoto tématu.

Film popisuje poslední rok komunistického Československa pohledem osmnáctileté studentky, včetně událostí s tím spojených – oslavy 1. máje,  cesta na „Západ“. Ve filmu jsou kombinována skutečná svědectví s archivními materiály z roku 1989, které jsou velmi poučné, zejména pro mladou generaci.

Následně proběhla beseda na téma s historikem PhDr. Prokopem  Tomkem, Ph.D. z Vojenského historického ústavu, který se děním před 25 lety zabývá. Studenti pokládali mnoho otázek, které se týkaly života v té době, cestování, apod.

Besedy se zúčastnilo 35 žáků z různých tříd. Myslím, že se všem moc líbila a budou se těšit na další filmy.

  

Luděk Kolanda,  L2.D

Design Zdeňka Veverky

Pošmourného 28. listopadu se během 4. a 5. vyučovací hodiny konala přednáška pro studenty 1.–3. ročníku oboru technické lyceum se zaměřením na průmyslový design. Přednáška s názvem Proces v designu – design v procesu probíhala v odborné učebně 217, kterou studenti zcela zaplnili.

Přednášejícím byl zkušený designér Zdeněk Veverka, který působí na ZČU v Plzni jako odborný asistent na Ústavu umění a designu. Tento designér spolupracuje již mnoho let se známou českou firmou ETA. V současné době se stal jejím hlavním designérem. Společnost ETA má u nás dlouhou tradici. Již naše babičky používaly výrobky této značky.

Pan Veverka promítal prezentaci svých návrhů i finálních řešení výrobků a přitom vyprávěl o své práci. Dokonce s sebou přinesl několik výrobků, které sám navrhl, například tyčový mixér a napařovací žehličku. Design těchto předmětů nás zaujal.

Šíře prezentovaných návrhů byla značná, od lokomotivy a malotraktoru, přes zabezpečovací zařízení, osvětlení, po domácí a kuchyňské elektrospotřebiče.

Dozvěděli jsme se spoustu nových informací. Pan Veverka nám ochotně odpověděl na naše dotazy. Přednáška byla velmi zajímavá.

Veronika Baštová, L3.D
Martina Adámková

Bobřík informatiky 2014

I letos se naše škola zúčastnila mezinárodní soutěže  BOBŘÍK INFORMATIKY. Již 7. ročník této soutěže se uskutečnil ve dnech 10.–14. 11. 2014. Celkový počet soutěžících: 44 083 z 500 škol. Největšího úspěchu dosáhli student František Běhal ze třídy I1.B, který skončil celkově 21. ze 6672 soutěžících, a David Blažek ze třídy L2.D, který skončil celkově 33. ze 6 672 soutěžících. V kategorii Junior se soutěže účastnilo z naší školy 107 soutěžících. Alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 17 soutěžících. V kategorii Senior se soutěže účastnilo z naší školy 90 soutěžících. Alespoň 150 bodů dosáhlo a úspěšnými řešiteli se stalo 11 soutěžících.

 

Ivana Durdilová (školní rok 2014/2015)

Technici s něžnou duší

Když zadávám cvičnou slohovou práci – líčení, naplňují mě obavy, co ti kluci zase vytvoří! Přece jen, obrazné popisy přírody a tvrdí chlapi od počítačů, to nejde moc dohromady. A přece – občas se zadaří. Začtěte se, zasněte se. Taky se vám v těch sychravých listopadových dnech zasteskne po vlahých letních večerech? Tonda Kroupa z I3C vás na chvíli přenese v čase…

Dana Havlíková

Večer na chalupě u ohně

Je navečer a já sedím u ohně, který dohořívá, ale stále z něho sálá teplo. Všude kolem je příjemné ticho. Jen sem tam je slyšet vzdálený štěkot a vytí psů a občas i jekot koček toulajících se po okolních zahradách jako zběhové hledající úkryt. Slunce zapadá.

Nastal pozdní večer, ze všech stran nás začíná svírat chlad. Stále je ale cítit vůně propečeného masa, které se ještě před hodinou smažilo a peklo na ohni. Vedle nás blikotá lampa, jako přicházející návštěvník s pochodní narušuje intimitu večera.

Nad námi svítí jasným ledovým světlem hvězdy jako třpytky naděje z jiných světů, které by člověk dokázal pozorovat celé hodiny a které mu navozují pocit šťastné budoucnosti.

Pes, jenž leží opodál, usnul, a tichým večerem se nese jeho těžké oddychování, toho hvězdy nezajímají jako nás.

Vzduchem se nese lehký větřík a hvězdy jsou od obzoru k obzoru vidět čím dál jasněji, jako kdyby se k nám přibližovaly a naplňovaly nás svou přítomností. Je hodně pozdě. Vzdálený psí štěkot už dávno ustal. A kolem nás se rozprostřelo naprosté ticho přerušované pouze profukujícím vánkem. Vše je osvíceno světlem hvězd pronikajících k nám z dálných končin tohoto světa. Je to krásný pocit být pod jasnou noční oblohou!

Antonín Kroupa, I3.C (školní rok 2014/2015)

Začalo to 17. listopadu 1989…

Tento den začal jako každý jiný. Děti šly v klidu do školy a dospělí se připravovali na odchod do práce. Pouze studenti dnes mohli pocítit ve vzduchu napětí. V 15:40 se značná většina studentstva sešla na Albertově, kde se měl konat průvod na počest 50. výročí uzavření vysokých škol nacisty a také se zde měla uctít památka Jana Opletala. Byly mobilizovány pořádkové služby za účelem zajištění klidu a pořádku, neměly ale proti protestujícím zasahovat. Akce probíhala pokojně a v 18:15 byla skončena. Náhle se masa lidí začala sunout směrem k centru Prahy. Zde došlo k pokusům dav zastavit, nakonec však musel být rozehnán násilně.

Den na to nastala aktivizace občanů a byl podán požadavek o vyšetření zákroku. 19. listopadu bylo založeno Občanské fórum, jež vyjádřilo nespokojenost s vládnoucími strukturami státu, požadovalo odstoupení zkorumpovaných politiků a propuštění politických vězňů. Současně vyjádřilo podporu plánované generální stávce, která měla proběhnout 27. listopadu. Mezitím se zahraničním agenturám donesla fáma o studentovi zabitém během demonstrace, kterého bravurně zahrál agent StB Ludvík Zifčák. V důsledku toho byl zatčen Petr Uhl a bylo zahájeno důsledné vyšetřování.  Od pondělí začaly probíhat pokojné demonstrace na mnoha místech v republice.

V noci z úterý 21. na 22. listopadu se na území Prahy přesunovaly Lidové milice z celé republiky. Počty dosahovaly až 4 000 mužů. V ranních jsou po celém Československu pozavírány školy, připojující se ke stávce. Příštího dne byl dělníky vypískán Miroslav Štěpán, čímž bylo prokázáno, že komunisté ztratili vliv na pracující lid. Dále následovalo mnoho politických změn. Miloš Jakeš spolu s vedením ústředního výboru oznámil svou rezignaci. Bylo zformováno nové vedení komunistické strany, se kterým nesouhlasilo Občanské fórum, a také byla udělena amnestie sedmi politickým vězňům.

Dvacátý sedmý listopad vešel do dějin jako den velké generální dvouhodinové stávky, do které se zapojilo přes 75 % občanů. Rostoucí nespokojenost vyústila v odstoupení komunistů z vlády, jenž se dnes lidově nazývá „předání moci“. Ladislav Adamec slíbil, že připraví zcela novou vládu. Následně Federativní shromáždění odsouhlasilo zrušení ústavního článku číslo 4, 6, 16, týkajících se vedoucí úlohy KSČ ve společnosti a výchovy v duchu marxismu-leninismu.

Třetího prosince Občanské fórum ihned zkritizovalo nově sestavenou vládu a začalo pobouzet lid, což vedlo o čtyři dny později k její rezignaci. Dne 10. prosince byla jmenována vláda, v jejímž čele nepřevládali komunisté. Stupňující se ztráta komunistické kontroly spustila vlnu likvidací dokumentů státní bezpečností. Dnem 29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen nový prezident Československa Václav Havel.

Jaroslav Vedral, I4.B (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Výsledky průzkumu mezi studenty 1. ročníků

Tak je to tady. Milí studenti, v týdnu od 21.–24. 10. 2014 jste se zúčastnili průzkumu, který měl charakter dotazníkového šetření, a vaším úkolem bylo odpovědět na následujících pět otázek (nebo, podle daných instrukcí, vybrat některou z uvedených možností):

1. Rozhodl/a jsi se ke studiu na SPŠE V ÚŽLABINĚ díky návštěvě Dne otevřených dveří?
2. Pamatuješ si, kdy jsi DOD navštívil/a?
3. Z následujících možností, které mohly pozitivně ovlivnit tvé rozhodnutí ke studiu na této naší škole, vyber MINIMÁLNĚ 3 …
4. Uplynulo několik týdnů od začátku tvého studia; z následujících možností vyber 3 věci uvedené v nabídce…, které nejvíce odpovídají tvému osobnímu hodnocení studia na této naší škole.
5. Kdy jsi se vlastně rozhodl/a ke studiu na naší škole?

Celkem se průzkumu zúčastnilo 92,6 % studentů všech oborů 1. ročníku studia. Někteří z vás byli nemocní a čtyři nesprávně vyplněné dotazníky musely být vyřazeny. Výsledky jsou následující:

a) Celkem 52 % studentů uvedlo, že se rozhodlo ke studiu na naší škole právě díky návštěvě některého z Dnů otevřených dveří. To je velice pozitivní výsledek, který potvrzuje skutečnost, že je vždy nejlepší vidět vše na vlastní oči a reálně dotvořit představu o tom, co lze očekávat. Ve struktuře dle oborů výsledky zachycuje následující Graf č. 1:

b) Mnozí studenti si nebyli jisti, kdy přesně DOD navštívili. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že využili všechny z možností, které se tradičně nabízí: 1. DOD v sobotu před Vánocemi a další dva DOD v období do podávání přihlášek ke studiu na SŠ (viz graf č. 2).

c) Rozhodnutí o studiu právě na naší škole logicky není ovlivněno pouze jedním faktorem. Proto studenti uváděli minimálně tři věci, které jim pomohly definitivně se rozhodnout. Nabídku tvořilo celkem 18 možností, které však pro potřeby analýzy bylo možno sloučit do 6 základních skupin a to tak, jak je zachyceno v následujícím Grafu č. 3 (možnosti uvedené na 1. pořadí):

Vždy je důležité vědět, jak se studenti prvního ročníku cítí v novém prostředí.  A tak studenti opět vybírali minimálně tři aspekty, které charakterizují jejich zkušenosti a pocity v souvislosti se studiem na naší škole po zhruba 10 týdnech. Analytický komentář k výsledkům hodnocení prvních zkušeností předchází data zobrazená v Grafu č. 4:

• 56 % studentů v nabídce kritérií hodnocení dosavadního studia zvolilo v prvním pořadí pozitivní vyjádření: od nadšení (16 %), přes spokojenost (6 %), zájem (29 %) až k pocitu bezproblémového zvládání (5 %),
• což je v pozitivním kontrastu k pouhým 8 % studentů, kteří jsou zklamáni (2 %) anebo je studium nebaví (6 %),
• 16 % všech studentů prvního ročníku je studiem nadšeno. Nejvíce entusiasmu vyjadřuje téměř celá 1/5 studentů oboru ETE. V oboru TL své nadšení vyjádřila  1/8 studentů.
• Náročnost studia vnímají nejvíce studenti oboru IT. Opakem jsou studenti TL, kde se takto vyjádřila pouze 4% z nich.
• Třetinu studentů prvního ročníku studium baví, ale cítí, že bude nutné zvýšit intenzitu přípravy, na kterou většinou nebyli na ZŠ zvyklí.
• Pocitem nejistoty a nervozity, který lze vnímat jako „přechodný stav“, trpí nejvíce studentů oboru ETE.

Poslední zajímavou – nikoli ve výsledku překvapivou informací – bylo zjištění o tom, kdy se žáci ZŠ obvykle definitivně rozhodují o výběru střední školy, kterou chtějí studovat. Určitě není šokující, že je to AŽ NA POSLEDNÍ CHVÍLI. Všichni víme a známe podobné situace – na poslední chvíli totiž nemusí znamenat „bez rozmyslu“, naopak, většinou je to po zralé úvaze. Takže jak vypadá situace „nováčků“ na SPŠE V ÚŽLABINĚ – Graf č. 5:

Toto jsou výsledky průzkumu, kterého jste se zúčastnili, a současně jsou to výsledky, které vaše škola využije k tomu, aby studium na SPŠE bylo skutečnou cestou k vědění a úspěšné budoucí kariéře.

Dana Slámová, garant průzkumu (školní rok 2014/2015)

Velké boje na pišqworkovém poli

Dnes 6. 11. 2014 se v naší škole v SPŠE V Úžlabině koná oblastní turnaj v piškvorkách. Účast je hojná. Ze škol z celé Prahy se zde setkalo 19 elitních týmů, které se snaží vybojovat co nejlepší umístění. Bitevní pole jsou umístěna ve třech třídách ve druhém patře.

V každém bitevním poli je rušná atmosféra. Několik dvojic čelí tváří v tvář výhře a prohře. Jen ten lepší může vyhrát a jen ten nejlepší vyhraje celý turnaj. Každý bojovník se snaží nabrat co nejvíce sil na příští střet. Když se dívám na elitní bojovníky, jak sedí naproti sobě, tak v jejich očích vidím ohýnek naděje na výhru a postup. Při boji jsou obě strany soustředěné a připravené. Bojová atmosféra by se dala krájet. Rozhodčí všech bitev se snaží udržet bojovníky na uzdě a informovat je o výsledcích ostatních střetů.

A je to tu. Známe vítěze čtvrtého klání titánů. Vydřené vítězství na čtvrtém bojišti. Jsou to elitní válečníci z jihozápadu, kteří se nazývají RANDOM. Další výsledek krveprolití! Ve druhém klání vyhráli po tvrdém boji TOP GYMVOD z jihu. A výsledek z prvního klání je překvapující. Vyhráli ALL N. Poslední, třetí klání je u konce. Tým KEPLERÁCI obsadili první místo. Skupinové boje jsou u konce. Týmy, které přežily, známe a teď se budou rvát o postup do semifinále.

Právě teď jsem účastníkem neskutečné bitvy o semifinále. Atmosféra je tu napnutá jako kšandy. Bojovníci jsou soustředění. Při pohledu na ně vás zamrazí. Vidíte, jak většině válečníků stéká pot po čele při promýšlení té nejlepší taktiky. První výhra patří KEPLERÁKŮM, u kterých byla nejrychlejší bojechtivá mladá mušketýrka. Poražení bojovníci od KŘIŽÁKŮ smutně prchají z bojiště do bezpečí. Bitevní pole velmi zřídlo. Další výsledek neskutečného boje, domácí, nazývaní KŘIŽÁCI, se pustili do boje po hlavě a porazili ALL N. Předposlední střet je napínavý, ale konec je šťastný pro TOP GYMVOD. Poslední střet je dlouhý a vysilující, ale FUK TÝM má nakonec sil více. Čtvrtfinálové bitvy končí a teď je na řadě semifinále. Elitní týmy se střetnou ve dvou důležitých bitvách, které rozhodnou, kdo si bude moci vybojovat prvenství v turnaji o ceny. Souboje začínají!

Všichni bojovníci a jejich vojevůdci chtějí vyhrát, ale ne každý může dosáhnout té pocty. Už se blíží finále a my víme, kdo se v něm postaví proti sobě. O zlatý pohár se střetnou ti nejlepší. KEPLERÁCI a TOP GYMVOD. O méně chtěné třetí a čtvrté umístění se střetnou domácí KŘIŽÁCI a FUK TÝM. Úctyhodné čtvrté místo vybojoval FUK TÝM. Třetí místo mají KŘIŽÁCI. A výherce celého turnaje jsou TOP GYMVOD, kteří utahali KEPLERÁKY dlouhou a únavnou bitvou. Gratulujeme!   

1. místo: TOP GYMVOD (Gymnázium Voděradská) ve složení: Milan Knapp, David Mládek, Vojtěch Staš, Radim Majtáň, Matouš Introvič
2. místo: KEPLERÁCI (Gymnázium Jana Keplera) ve složení: Ondřej Škubal, Oldřich Kos, Jakub Petr, Jan Petr, Anita Dušková
3. místo: KŘIŽÁCI (SPŠE V Úžlabině) ve složení: Dennis Ryšánek, Jakub Šafránek, Jakub Sommer, David Blažek, Martin Pham
4. místo: FUK TÝM (SPŠE V Úžlabině) ve složení: Kristián Kříž, Jakub Zikl, Jan Jukl, David Matoušek, Bohumil Holada                                                       

Fotogalerie je k dispozici zde.

Petr Louč, L3.D (školní rok 2014/2015)

Postavme školu v Africe

Tak a máme za sebou další sbírku na školu v Africe. Jednalo se o sbírku na již 16. školu postavenou v Africe tímto projektem. Letos se konala ve dnech 14. a 15. 10. a podařilo se nám vybrat neuvěřitelných 4 080 Kč! Za to už by mohlo být například 20 pytlů cementu nebo 81 tvárnic či třeba 510 sešitů nebo 163 hub na tabuli.

Letošním rokem bych chtěla strašně moc poděkovat lidem, kteří pomohli sbírku realizovat a obětovali vyučování za sezení ve vestibulu. Jednalo se o žáky a žákyně tříd: L1.D, L2.D, L3.D, E3.A, I3.B a E2.A. Díky i žákům I1.C za perfektní prezentaci, která běžela ve vestibulu po dobu vybírání do kasičky. Velký dík patří také paní profesorce Adámkové a paní profesorce Havlíkové. Samozřejmě moc děkujeme vám, kteří jste přispěli.

Těším se na příští rok!

Zuzka Holušová, L2.D (školní rok 2014/2015)

Úžlabina v Temešváru

Ve dnech 20. až 24. 10. jsme se zúčastnili já, student třídy L3.D, Jakub Topič a Karel Douda, studenti třídy I3.B, akce „S matematikou a fyzikou v Temešváru“ pořádanou FEL ČVUT. Nešlo ovšem o týdenní pobyt v Rumunsku, jak by se mohl někdo mylně domnívat, ale o intenzivní kurz s nabitým programem od rána až do noci ve výukovém středisku ČVUT v Temešváru u Písku. Obsahem byly zajímavé přednášky, řešení příkladů, astronomické pozorování a samozřejmě experimenty.

Z přednášek nás všechny asi nejvíce zaujala kosmologie, ale třeba i takové lasery. Na druhé straně přednáška o komplexních číslech nám pouze připomněla školu. Mimo jiné díky naší touze po odpovědích na naše dodatečné otázky, které jsme pokládali přednášejícímu, jsme unikli existenci na společné fotografii.

Co se astronomického pozorování týče, tak k naší velké smůle bylo během našeho pobytu velmi zataženo, takže jsme mohli pozorovat pouze mraky nebo v noci černočernou tmu. Nicméně jednou se podařilo pozorovat Slunce, ale než jsme se mohli podívat i my, tak se objevil mrak a veškerou radost nám zkazil.

Po týdnu stráveném zde jsme si odjeli užívat zasloužených podzimních prázdnin, státního svátku a dnů ředitelského volna.

Dennis Ryšánek, L3.D (školní rok 2014/2015)

JDI (na MATFYZ) aneb Jeden den s informatikou

Dne 23. 9. se několik vybraných studentů na návrh prof. Suchánkové zúčastnilo akce Jeden den s informatikou (program viz http://www.mff.cuni.cz/verejnost/jdi/), kterou pořádala Matematicko-fyzikální fakulta Karlovy Univerzity. Hlavním důvodem účasti byla přednáška o matematické olympiádě – kategorii programování. Díky tomu jsme ale objevili velice zajímavou akci, ostatně posuďte sami. Mimochodem, mezi nejvíce oceňované patřila přednáška Matyáše Brennera (viz http://ksvi.mff.cuni.cz/jdi/), našeho absolventa oboru technické lyceum.

V úterý 23. 9. jsme se s velkou radostí vypravili do matfyzáckého doupěte, radost byla o to větší, když jsme zjistili, že Jeden den s informatikou začíná až v 9:00. Hlavním cílem této akce pro nás bylo absolvování přednášky k úlohám domácího kola matematické olympiády kategorie P, kterou nám přednesl Pavel Töpfer. Dozvěděli jsme se, jak řešit dané úlohy a jejich zadání a objevili jsme nový matfyzácký způsob mazání tabule – pomocí gumové stěrky. Této přednášky jsme se účastnili v hojném počtu – celých dvou studentů (já a Honza Tajovský, David Blažek onemocněl a Zdeněk Kazda zatoulal) a paní profesorky Suchánkové.

Dále jsem se zúčastnil přednášky „O důležitosti spolehlivosti softwaru“, kde bylo vykládáno o spolehlivých systémech. Pak přišla na řadu zajímavá přednáška „Jak se studuje na Matfyzu“, kde jsme byli poučeni, že Matfyz je stejně nejlepší a matfyzáci jsou jen obyčejní lidé. Poté jsem zhlédnul přednášku jednoho zdejšího studenta „(Ne)bezpečnost webu“, kde bylo publikum poučeno, jak napadnout špatně napsaný web, a nakonec přednášku „Moderní hardware a paralelní programování“, jejíž název mluví za vše.

Tento Jeden den s informatikou byl pro mě zajímavý zážitek, který rozšířil mé povědomí v informatice. Nešlo zde jenom o přednášky, kterých bylo celkem okolo třiceti ve třech různých sálech, ale i o workshopy a informatické stánky na chodbách.

Jan Jukl, L2.D (školní rok 2014/2015)

Dne 24. září jsem byl účasten akce „Jeden den s informatikou“, která se konala na Matematicko- fyzikální fakultě, kterou jistě všichni znáte pod zkratkou Matfyz.

Akce se skládala z množství přednášek, které byly konány ve čtyřech posluchárnách. Vždy probíhaly čtyři přednášky v jednu dobu a vy jste si mohli vybrat tu, která vám přišla zajímavá. Po chodbách byly workshopy s různým zaměřením. Byly tam drony, zajímavosti o Google Maps nebo třeba logické hádanky. 

To nejzábavnější se mi stalo hned na první přednášce. Když jsem se posadil a přednášející začal svůj výklad, něco mi došlo. Ještě na této škole ani nestuduji a už jsem si stihl splést posluchárnu. Takže místo abych si poslechl přednášku o úlohách k matematické olympiádě, jsem najednou seděl na přednášce o počítačové grafice, což by mi ani nevadilo, kdyby nebyla v angličtině. Ale naštěstí k ní byla i spousta obrázků.

Další přednáška byla na téma „Arimaa a problémy v programování herní strategie“. Jakožto programátora mě název přednášky zaujal. Přednášející nám představil hru s názvem „Arimaa“, její pravidla a že zatím nikdo pro tuto hru nevymyslel dokonalého umělého spoluhráče, protože pravidla hry jsou, z hlediska algoritmizace, velmi složitá. Autor této hry prý roku 2002 nabídl programátorovi, který do roku 2020 porazí nejlepšího hráče této hry, odměnu 10.000 dolarů.

Ne všechny přednášky však byly zaměřeny pouze na technickou část informatiky. Hned další přednáška s názvem „Učebnice informatiky jinak“ je hezkým příkladem. Přednášející vykládal o své snaze o vytvoření všestranné učebnice informatiky pro všechny typy studentů. Jeho představa sestavení učebnice mi přišla velmi dobrá. Byl tam výklad jako takový, příklady, něco navíc, i poznámky pro učitele. Dle mého čeká tento projekt skvělá budoucnost.

Všechny přednášky měly poutavé téma. Na přednášce „Jak studovat na Matfyzu“, jsem se dozvěděl, proč vůbec jít na vysokou a podle čeho ji vybrat. Samozřejmě tam přednášející vyzdvihl Matfyz do nebes, ale nic jiného jsem ani nečekal. Na přednášce „Má smysl vyvíjet nový operační systém?“ nám přednášející představil operační systém vyvíjený přímo profesory z Matfyzu, ale jelikož to byla pouze velmi raná verze, projevily se některé „mouchy“. Na přednášce „Moderní hardware a paralelní programování“ jsem se dozvěděl něco víc o práci procesoru nebo třeba o způsobu, jak pracují vícejádrové procesory.

Tento den nebyl jako každý jiný. Byl to den, kdy jsem se, alespoň částečně, vžil do kůže matfyzáka a pokud ještě bude možnost zúčastnit se znovu, rozhodně ji nepromarním.

Zdeněk Kazda, L2.D (školní rok 2014/2015)

Exkurze do tiskárny Paleta

Mírně humorná kompilace z reportáží studentů loňské L2.D (aneb kdo si najde nejvíc vět?)

Dne 20. 5. 2014 se třída L2.D zúčastnila exkurze do tiskárny Paleta. Díky konexím paní profesorky Suchánkové byla celá exkurze zdarma.

V tiskárně nás přivítal bývalý student „Úžlabiny“, jmenoval se Libor (nebo tak nějak podobně), který se vítal s paní Suchánkovou vřelým objetím a který nám měl odhalit její tajemství a seznámit nás s metodami a principy tisku.

Čeho si v tiskárně všimnete jako první, je bordel a puch z barev, které jsou všude kolem. (Bordel by se dal odpustit, jelikož zde mají absenci ženského elementu.) Všude se povalovaly hromady papírů, barev a dalšího tiskařského náčiní. Naši pozornost ale nejvíc zaujala obrovská dlouhá tiskárna. Tu jsme však na začátku prohlídky obešli a zamířili jsme do podkroví, kde byl trošku stísněný prostor a kde se nacházel starý a již očividně nepoužívaný stroj, pokrytý, stejně jako jeho okolí, silnou vrstvou prachu. Pan Libor nám tam ukázal zajímavou expozici již vyřazených strojů, mezi nimi i stroj na osvěcování průhledných fólií pro tisk.

Ve spodní části tiskárny se nacházely tři tiskárny. První z nich byla velmi malá tiskárna na štítky, další byl starší stroj, který tiskl na obálky nebo vizitky. Barva se musela nanášet přímo na válec a po zapnutí se rozetřela mezi válce ostatní. Teprve pak se mohlo začít tisknout.

Třetí a nejzajímavější byla moderně vypadající tiskárna se čtyřmi věžemi s barvami. Stroj pracuje tišeji, než jsme očekávali, a tiskne velmi rychle. Mistr tiskař nám vysvětlil, kdy se používá jaká barva, množství, konzistence, ukázal nám svazek katalogů barev i vlastní tisk. Neočekávaně nám prozradil jedno legrační tajemství – jak se takzvaným kukátkem, čili malinkatou lupou, kontroluje přesnost potisku stránky.

Později se k nám přidal také majitel pan Karel, který se nám – stejně jako pan Libor a mistr tiskař – snažil vše co nejpodrobněji popsat a ukázat. Ačkoli se pan Karel moc neusmíval, byl velice sympatický a ochotný.

Viděli jsme také řezačku, do které vedoucí tiskárny vložil ohromný balík papíru a názorně nám ukázal, jak funguje. Na horní straně řezačky byl displej s čísly, který slouží k přesnému určení místa řezu (součástí tisku jsou ořezové značky). Z bezpečnostních důvodů se řezačka zapíná oběma rukama na spodní straně stroje, aby se předešlo úrazu.

V této a sousední tiskárně, kam jsme také nakoukli, netisknou jen na papírové materiály, ale i na textil, porcelán, plast (např. na trika, hrníčky apod.). Pracovníci tiskárny nás seznámili s celým procesem, od přípravy přes míchání barev, vlastní tisk, finální úpravy (ořezávání, složení, seřazení, svázání, vytištění adres, třídění k distribuci). Viděli jsme i obálkovací linku, která slouží pro případ, že si zákazník přeje zaslání jednotlivých tisků přímo na adresy klientů. Předvedli nám i vyřezávání různých formátů na speciální řezačce a funkci stroje na skládání brožur.

Paní profesorka dostala veliké množství nejrůznějších suvenýrů v podobě nejrůznějších plakátů, palety barev, kovové desky na tisk a spoustu dalšího. Exkurze, která trvala jeden a půl hodiny, byla velmi zajímavá a poučná. Děkujeme všem z tiskárny Paleta, že nám ji umožnili.

Z prací studentů (Baštová Veronika, Kafková Petra, Klimeš Ondřej, Korityák Jakub, Louč Petr, Reml Tomáš, Rogiznyi Daniil, Ryšánek Denis, Šafránek Jakub a Vlčková Lucie) zkompilovala Lenka Suchánková.

Dodatek: Velmi děkuji kolegyni Adámkové, bez jejíž spolupráce v hodinách češtiny by tato kompilace neměla šanci vzniknout. Některé věty nabyly poskládáním zcela nového smyslu :-).

Studentská konference - Rozvojové cíle tisíciletí

V pátek 26. 9. 2014 jsme se spolužáky (Tomáš Urban, Zdeněk Kazda) vydali do Akademie věd České republiky. Na programu dne byla konference, kterou pořádala nadace Partners Czech, která se zabývá programem snížení chudoby.

Začátek konference byl stanoven na 9:30. Průřezové téma bylo „Rozvojové cíle tisíciletí“ na celosvětové a lokální úrovni. Program odstartovala diskuse o otázkách chudoby, boji proti chudobě i možnostech jejího řešení v rámci České republiky.

Dalším bodem programu se staly „Výzvy rozvoje v ČR“. V obou případech se zapojovali do diskuze hosté, např. Michal Broža, ředitel informačního centra OSN v Praze, a Tomáš Tožička, koordinátor kampaně Česko proti chudobě. Konference se zúčastnilo 40 středoškolských studentů a jejich pedagogové.

Program byl prokládán krátkými přestávkami s občerstvením. Po druhém bloku následoval společný oběd. V odpolední části studenti dostali prostor pro své vlastní projekty. Pracovali jsme v osmičlenných skupinách. Své výstupy jsme následně v rámci omezeného časového limitu prezentovali. Konference byla ukončena kolem 15:00.

Jsem toho názoru, že tato konference pro nás byla velmi obohacující a podnětná, protože těmito tématy jsme se zatím ve škole příliš nezabývali. Za sebe mohu dodat, že jsem rád, že jsem se mohl této akce zúčastnit.

Štěpán Drástal, L2.D (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Čapkova Strž

Když jsme přijeli na místo, bylo to, jako bychom se vraceli v čase. Pozemek pana Čapka je rozlehlý a upravený, jako by ho vytvářely spousty umělců po celém světě.

Z přednášky jsme se dozvěděli, že Karel Čapek byl skvělý zahradník a měl rád, když všechno mělo nějakou úpravu. Mohli jsme se všimnout například pergoly, která byla do detailu postavena podle vize váženého spisovatele. Vzpomínám si, že jsem zahlédl mloky, kteří byli připevněni ke stěnám, a dokážu si představit, že mu je někdo věnoval jako dárek, aby poukázal na významné dílo „Válka s mloky“.

Dům manželů Čapkových působí trochu ponuře, na některých místech jsem měl pocit, že zažívám historii, která se tu odehrávala a o které se učíme ve škole. Někdy jsem měl před očima i život, který se v oné vile žil. Byl plný radosti a štěstí, odpočinku a úsměvu, lásky. Nejvíc se mi líbilo podkroví, kde bylo několik místností, originální prvotřídní nábytek a předsíň s výhledem na rybník.

Další místnost, která mě zaujala, byla pracovna pana Čapka, kde měl ve skříni uložené knihy, které četl. Dovnitř bylo špatně vidět, ale když jsme byli bystří, mohli jsme je spatřit. Byl to zvláštní pocit koukat na skoro 100 let staré knihy!

Osobnost pana Čapka je velmi zajímavá. Líbí se mi idea, kterou chtěl vnést do svého sídla ve Strži. Z celého místa na mě působilo kouzlo a krása, kterou obdivuje mnoho lidí, stejně jako spisovatele samotného. Z exkurze jsem si odnesl mnoho a jsem moc rád, že jsem se ji mohl zúčastnit!

Fotogalerie je k dispozici zde.

Milan Vlach, I3.C (školní rok 2014/2015)

Exkurze na FEL ČVUT

Dne 6. října 2014 navštívila třída E3.A Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze Dejvicích. Exkurzi pro naše žáky nám pomohl zajistit náš bývalý absolvent Pavel Skála, který nyní úspěšně studuje právě na této fakultě.

Žáci třídy E3.A navštívili katedru Elektroenergetiky, která je zaměřena na řešení teoretických i aplikačních problémů řetězce výroby, přenosu, rozvodu a užití elektrické energie. Žáci navštívili laboratoř vysokých napětí, kde se provádějí napěťové zkoušky (do 200 kV DC a do 500 kV AC průmyslového kmitočtu a dále při atmosférickém a spínacím impulsu do amplitudy 1200 kV) a dále speciální zkoušky (měření a vyhodnocování výbojové činnosti v elektrických strojích a zařízeních, snímání frekvenčních charakteristik pro ověření stavu vinutí transformátorů, zkoušky přepěťových ochran pro silová a telekomunikační zařízení v rámci EMC, zjišťování charakteristik elektrostatických odlučovačů apod.). V laboratoři se provádí kalibrace přístrojů na měření vysokých napětí a velkých proudů (Rogowského cívka, měřicí transformátor proudů), napěťové zkoušky ochranných a pracovních pomůcek a měření částečných výbojů. Žáci se měli příležitost podívat na tato zkušební zařízení v provozu s odborným výkladem pracovníka fakulty.

Dále si žáci prohlédli strojní dílny ČVUT a následně navštívili Laboratoř pro vývoj a realizaci, jejíž hlavním úkolem je podpora vědecko-výzkumné a vývojové činnosti ostatních pracovišť elektrotechnické fakulty a ČVUT, ale také ostatních škol a průmyslových firem v oblasti vývoje a výroby vzorků, prototypů a malých sérií elektronických zařízení. Žáci měli možnost vidět osazovací stroje pro povrchovou montáž elektronických součástek, zařízení horkovzdušného pájení, nedestruktivní diagnostické rentgenové zařízení GE Phoenix Nanomex 180T a další technologická zařízení pro výrobu zakázkových elektronických obvodů i mechanických komponentů, včetně 3D tiskárny. Celá prohlídka tohoto pracoviště byla doprovázena výborným odborným výkladem pracovníků LVRV, kteří se velmi ochotně věnovali našim žákům a zodpovídali veškeré jejich dotazy. Exkurze proběhla od 9 do 12 hodin a byla pro žáky velmi poučná a zajímavá.

Závěrem je třeba podělovat všem pracovníků Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, kteří se našim žákům velice ochotně a trpělivě věnovali a zvláště studentu Pavlu Skálovi, který celou tuto exkurzi velice dobře zajistil a provázel nás po celou dobu jejího konání.

Petr Parýzek (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Voda 2014

1. den: Začátek

Je 6. 9. a přesto, že je sobota, tak se před školou houfuje spousta studentů. Dnes odjíždíme na vodu. Naštěstí se nikdo neztratil a všichni dorazili přiměřeně včas, takže jsme mohli po deváté vyrážet. Cesta, přestože zabrala asi tři hodiny, utekla rychle a my dorazili do kempu u Rožmberka nad Vltavou. Poté, co jsme si postavili stany, čekal nás kurz „na suchu“ s instruktory. Pak už jsme se rozdělili do dvojic a šli si vše vyzkoušet na vodu. Zbytek dne jsme měli volno, a jelikož pršelo, byli jsme v podstatě všichni zalezlí ve stanech.

2. den: První trasa - nebude bez namočení

Přesto, že budíček byl v osm ráno, vyráželo se až v deset. Každý se tudíž mohl rozkoukat podle svého, nasnídat se a zvládnout všechny běžné věci, které se ráno dějí. Autobus nás zavezl do Vyššího Brodu, odkud jsme měli sjet po vodě zpět do Rožmberka (cca 14 km). Po malé chvíli se před námi objevil jez, který byl podle “znalců” ten nejtěžší z celé vody. Pomocí rad instruktorů a za dozoru profesorů jsme ho všichni zdárně překonali, i když někteří měli vodu v lodi a někteří byli mokří od hlavy až k patě. Zbytek cesty proběhl bez potíží. V táboře se tento večer poprvé rozdělal oheň a s kytarou a zpěvníky jsme poseděli u ohně.

3. den: Dlouhá cesta

Dnešní ráno začínalo jako to včerejší. V deset hodin jsme odjížděli z Rožmberka a čekala nás dost klidná voda, trasa ale byla 25 km dlouhá. I když voda byla klidná, některým z nás se přesto podařilo se více, či méně namočit. Po cestě nebylo nic moc zajímavého k vidění a my jsme se bez větších problémů dostali až před Český Krumlov. Tady jsme sjeli jeden jez a pro dnešek naše cesta skončila. Autobus nás dovezl zpátky do tábora a měli jsme rozchod. Poté, co jsme si sbalili věci, jsme strávili další pěkný večer u táboráku.

4. den: Krumlovské jezy a Český Krumlov

Toto ráno bylo jiné tím, že jsme museli sbalit stany. Někteří z nás se ještě vydali na prohlídku hradu Rožmberka. Když jsme byli všichni, mohli jsme se přesunout tam, kde jsme včera skončili. Čekalo nás projetí Českým Krumlovem a s ním spojené čtyři jezy. Všechny je překonat nebylo těžké, a když jsme si prohlédli Krumlov z lodi, bylo na čase trochu si ho prohlédnout i na suchu. Dostali jsme rozchod a mohli jít kamkoliv, jen jsme se museli včas vrátit k autobusu. Z Krumlova jsme pak odjeli do Zlaté Koruny, kde jsme “rozbili” tábor.

5. den: Poslední voda?

Ráno jsme vyrazili nikoliv z Krumlova do Koruny, ale z Koruny do Boršova. Začínala být dost zima a vypadalo to, že možná bude i pršet. Po cestě jsme měli zastávku u zvláštního obchodu s plackami. Placky mohly být slané, sladké i slano-sladké. Po cestě byly dva jezy. Jeden jsme museli obejít. Ten den spadla spousta lidí do vody. Nakonec jsme byli všichni rádi, když jsme se dostali do tábora a do suchého. Pak se někteří vydali na procházku do Zlaté Koruny. Večer byl o něco veselejší než ty předešlé, snad proto, že všem bylo jasné, že konec vodáku se blíží.

6. den: A zase Krumlov

Už od rána bylo mizerné počasí. Bylo rozhodnuto, že na vodu se dnes nepůjde. Místo toho jsme si byli prohlédnout klášter Zlatá Koruna a poté jsme vyrazili ještě jednou do Českého Krumlova. Celý den bylo ošklivo, a tak nám nezbývalo než sedět ve stanu nebo v přístřešku a hrát karty. Uno, bang, černé historky, prostě, co kdo měl. Když už se všichni rozutekli, zbývalo jen sbalit věci a jít spát.

7. den: Odjezd do Prahy

Dnešní ráno bylo dost chaotické. Všichni balili stany a vše se nakládalo do autobusu. Když byl tábor vyklizen, mohlo se jet. Tři hodiny cesty utekly a my se zase ocitli před budovou naší školy. Krátce po poledni jsme byli všichni se svými věcmi na cestě domů.

Kompletní fotogalerie je k dispozici zde.

Zuzana Holušová, L3.D (školní rok 2014/2015)

Poznámka: redakčně upraveno.

Adapťák 2014

Dne 3. 9. se vydali studenti 1. ročníku do areálu Poslův Mlýn na adaptační kurz s cílem sblížit se se svou třídou. Sraz byl ráno v 9 hodin před školou. Do areálu jsme dojeli dvěma autobusy. Následně začalo rozdělování pokojů, některé postele hned byly transportovány z jednoho do druhého.

Potom jsme šli ven, kde jsme dostali na záda papírky, podle kterých jsme se měli mlčky rozřadit do skupinek, v nichž jsme hledali, co máme společné. V tu dobu jsme však neznali jména ostatních, a tak jsme se je ten den naučili pomocí přezdívek, které jsme si vymysleli. Některým jejich přezdívka zůstala dodnes.

Mezi další aktivity patřilo přenášení „greenpeacáků od železnice“, tvoření obrazců pomocí lana a řazení se podle výšky a data narození, obojí samozřejmě beze slov. Každodenní náplní bylo také řešit úkoly, ve kterých jsme museli myslet a pracovat týmově. Například zastavení reaktoru a prolézání pavučinou.

Nejoblíbenější aktivita byla plavba na námi sestaveném voru přes místní rybník. Ačkoli jsme měli ze všech tříd nejhorší čas, stavbu i plavbu jsme si dost užili. Naopak nejméně oblíbenou aktivitou byly ovce, při kterých jsme měli zavázané oči šátkem, a naším úkolem bylo jít za bečením pastýře. Čekání se zavázanýma očima na další ovce bylo velmi nudné a nezáživné.

Ubytování nelze nic vytknout, ale stravování bylo naprostou katastrofou. Hned v den příjezdu nám byly slíbeny špagety, ze kterých se pak vyklubala čočka s klobásou. Další dny jsme sice nebyli mystifikováni, ale že by se jednalo o nějaký gastronomický zážitek, to se říct nedá. Abych však jen nekritizoval, musím podotknout, že pitný režim, který nám poskytli, byl docela dobrý a jídelna skýtala příjemné prostředí. A kofola, kterou jsme si hojně kupovali, také chutnala dobře.

Na závěr kurzu jsme vytvořili padák pro vajíčko, které mělo přežít. Některé padáky, vypadající na zemi docela kvalitně, nepřežily už cestu po žebříku na střechu, možná na ně zapůsobilo Slunce, a tudíž pád nepřežily. Naopak vskutku netradiční padáky, jako třeba „oštěp“ L1.D, se ukázaly pro vejce dosti bytelnými. Ještě jsme zorganizovali feedback u ohniště a pak jsme se vydali na Prahu, čímž skončil náš třídenní pobyt. Ukázalo se, že budeme prima parta.

Více fotografií ve fotogalerii zde.

Matěj Šmíd, I1.C (školní rok 2014/2015)