Již tradiční cyklistický kurz v
Sušici se po roční pauze uskutečnil v termínu od 15. června do 21. června. Kurz, který byl původně určen pro třetí ročníky, byl letos posílen o studenty
druhých ročníků, kteří nižší zájem třetích ročníků bez problémů vyplnili.
Odjezd byl naplánován na sobotu 15. 6. v 7:50 z autobusového nádraží Na
Knížecí, kde jsme měli sraz už v 7:30. Jako pedagogický dozor nás až do kempu
Jitřenka dovedla ve zdraví paní profesorka Vavroušová. Tam nás už čekala naše
kola a zavazadla a také pan profesor Bláha. O něco později dorazil i pan
profesor Sláma, který přijel z Prahy příkladně na kole.
Nejprve bylo nutné
zabydlet se v chatkách po čtyřech. Po dohodnutí pravidel „hry“ jsme ještě ten
den vyrazili na malou, přibližně 14 km dlouhou, testovací jízdu. Pak už nás
čekala jenom teplá večeře, rozchod do města nebo prostě odpočinek. Náš první
skutečný cíl byl hrad Kašperk. Snídaně byla naplánovaná na 8:00 a na kola jsme
usedali zhruba o hodinku později. Všichni byli plni energie, nasazené tempo
však bylo přiměřené. Cestou nás čekal také náš první oběd. Někdo se spokojil
pouze s polévkou, jiní neodolali a vrhli se na hlavní jídlo. Dosáhnout hradu
Kašperk pak bylo možné dvěma cestami s rozdílnou náročností stoupání. Dosažení
vrcholu, ale určitě potěšilo v obou případech.
Následující dny probíhaly
obdobným způsobem. Jediný rozdíl byl v rozdělení do dvou skupin, podle
obtížnosti. Přesněji na skupinu vedenou mužskou částí pedagogického doprovodu a
na „dívčí“ tým, posílený o paní profesorku Matouškovou, která dorazila v neděli
večer. Toto rozdělení však nebylo pravidelné a proběhlo pouze v pondělí a ve
středu. Plány měnily především nastupující vysoké teploty. Ve středu se
například nejelo na plánovaný Poledník a dívčí družstvo dokonce nechalo kola
odpočívat a podniklo krátký pěší výlet na rozhlednu Svatobor. Za celý kurz bylo
možné najet na kole něco přes 300 km (ten kdo jel všechny dny v náročnější
skupině) a navštívili jsme místa jako hrad Kašperk, Rabí, Velhartice,
Tříjezerní slať, Pramen Vltavy a mnoho dalšího.
Všechny cesty byly kombinací
asfaltu, polních cest, lehčího terénu, ale i technických pasáží ve větším
terénu. Vyrovnaný byl i poměr mezi náročným stoupáním a odpočinkovými sjezdy.
Zájemci mohli cestou obdivovat také krásy šumavské přírody. Během kurzu mohli
všichni studenti provozovat také míčové hry, softball nebo hrát společenskou
hru monopoly. Potěšující byla určitě i možnost občasného koupání v řece Otavě.
Osobně hodnotím cyklistický kurz jako zajímavou sportovní zkušenost, jako
příležitost zjistit své možnosti, jako poslední společnou akci se svou třídou a
také jako zajímavé prožití končícího školního roku.
Na fotogalerii z cyklistického kurzu se můžete podívat zde.
Michal Fuxa, E4.A (školní rok 2013/2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat